Čínští Ujguři ve slepé uličce
Redakce DRSin-ťiang, kterému Ujguři často říkají Východní Turkestán, je bohatý na nerostné suroviny, ropu a zemní plyn. Podle státních zdrojů disponuje 138 ze 171 v Číně známých rud, jednou třetinou zásob ropy a plynu a čtyřiceti procenty uhlí v zemi.
Po mnoho let byla Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang na vyprahlém severozápadě Číny dějištěm střetů s autoritou centrální vlády a etnického násilí mezi muslimskými Ujgury a čínskými Chany.
Kritici vládě vyčítají, že zneužila protiteroristické legislativy a dalších opatření k ospravedlní vážného porušování lidských práv Ujgurů, turkickým jazykem mluvící menšiny. Zprávou Světového ujgurského kongresu (WUC) se minulý týden začal zabývat Výbor OSN pro ekonomická, sociální a kulturní práva. Výbor složený z osmnácti nezávislých expertů, má mimo jiné dohlížet na dodržování Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (IESCR), ke kterému se Čína připojila v roce 2001.
„Spojené národy jsou místem, kde se mohou národy dovolat svých lidských práv, když jsou veškeré snahy na národní úrovni mařeny,“ říká Michael Phillips z WUC. „A to je to přesně případ dnešní Číny,“ dodává. Podle WUC jsou Ujguři v Číně diskriminováni v zaměstnání, je omezováno jejich právo mluvit Ujgursky, uskutečňovat své náboženské a kulturní obyčeje, dochází k záhadným zmizením, odebírání tělních orgánů, či nezákonným domovním prohlídkám.
Tyto praktiky jsou přitom v ostrém kontrastu s dokumentem čínské státní rady ze 14. května Rozvoj lidských práv v Číně v roce 2012. Ten zdůrazňuje úspěchy vlády v zajišťování náboženských svobod a autonomie regionů obývaných etnickými menšinami. Čínská ústava navíc zaručuje náboženskou svobody v zemi a deklaruje, že „stát respektuje normální náboženské praktiky“.
Podle zprávy o náboženské svobodě ve světě, kterou minulý rok vydalo ministerstvo zahraničí USA je tento princip uplatňován „způsobem, který není v souladu s mezinárodními lidskoprávními standardy“ a který se „v průběhu roku zhoršoval, zejména v Tibetu a Sin-ťiangu“.
„Mezi čínským státem a ujgurskými organizacemi neprobíhá naprosto žádná komunikace. OSN by se tak mohla pokusit zprostředkovat alespoň chybějící dialog,“ tvrdí Sean R. Roberts, odborník na Ujgury a ředitel Programu mezinárodních rozvojových studií na Univerzitě George Washingtona. Ujgurský případ by měl dle jeho slov být vnímán z pohledu Deklarace OSN o právech domorodého obyvatelstva (UNDRIP). „Je to deklarace, kterou Čína ratifikovala, odmítá ale, že by na jejím území žili nějací domorodí obyvatelé. Ujguři ale podle definice stanovené OSN mezi domorodé národy nepochybně patří,“ vysvětluje.
Tvrdí také, že lpění na deklaraci umožní převést diskusi z otázky národní suverenity na otázku domorodého práva, které by dalo Ujgurům možnost informovaně rozhodovat o velkých rozvojových projektech v regionu.
Sin-ťiang, kterému Ujguři a jejich zastánci často říkají Východní Turkestán, je bohatý na nerostné suroviny, ropu a zemní plyn. Podle státních zdrojů disponuje 138 ze 171 v Číně známých rud, jednou třetinou zásob ropy a plynu a čtyřiceti procenty uhlí v zemi. Roberts nicméně uvádí, že nejpřednějším zájmem vlády v rozlehlé, řídce obydlené a strategicky umístěné oblasti je její schopnost pojmout rostoucí čínskou populaci, a sloužit jako potenciální brána k ekonomické expanzi směrem na západ.
„Vláda již takové kroky podniká, snaží se rozvinout Urumči a Kašgar v centra obchodu se zeměmi centrální Asie a dál na západ,“ tvrdí Roberts. Podle něj se ale Ujguři, pro které je Sin-ťiang historickou vlastí, takovým plánům brání. 23. dubna došlo k dalšímu násilí v okrese Maralbeshi (čínsky Bachu), který se nalézá asi 1 200 kilometrů jihozápadně od hlavního města Sin-ťiangu, Urumči. Podle čínských úřadů, kteří jej označili za výsledek teroristické akce, padlo střetu za oběť jednadvacet lidí.
Roberts v textu nazvaném Domnělý terorismus? zdůrazňuje, jaký dopad mělo na komunikaci mezi ujgurskými skupinami a čínskou administrativou, když OSN a USA v roce 2002 přistoupily na uznání Islámského hnutí Východního Turkenstánu za teroristickou organizaci. Přestože neexistují téměř žádné důkazy, na základě kterých by šlo přičíst loňské střety v oblasti některé z teroristických organizací, je tu podle Robertse vážná možnost, že by frustrace ujgurského obyvatelstva mohla v budoucnu ke vzniku takových skupin vést.