Po mnoho let byla Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang na vyprahlém severozápadě Číny dějištěm střetů s autoritou centrální vlády a etnického násilí mezi muslimskými Ujgury a čínskými Chany.

Kritici vládě vyčítají, že zneužila protiteroristické legislativy a dalších opatření k ospravedlní vážného porušování lidských práv Ujgurů, turkickým jazykem mluvící menšiny. Zprávou Světového ujgurského kongresu (WUC) se minulý týden začal zabývat Výbor OSN pro ekonomická, sociální a kulturní práva. Výbor složený z osmnácti nezávislých expertů, má mimo jiné dohlížet na dodržování Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (IESCR), ke kterému se Čína připojila v roce 2001.

„Spojené národy jsou místem, kde se mohou národy dovolat svých lidských práv, když jsou veškeré snahy na národní úrovni mařeny,“ říká Michael Phillips z WUC. „A  to je to přesně případ dnešní Číny,“ dodává. Podle WUC jsou Ujguři v Číně diskriminováni v zaměstnání, je omezováno jejich právo mluvit Ujgursky, uskutečňovat své náboženské a kulturní obyčeje, dochází k záhadným zmizením, odebírání tělních orgánů, či nezákonným domovním prohlídkám.

Tyto praktiky jsou přitom v ostrém kontrastu s dokumentem čínské státní rady ze 14. května Rozvoj lidských práv v Číně v roce 2012. Ten zdůrazňuje úspěchy vlády v zajišťování náboženských svobod a autonomie regionů obývaných etnickými menšinami. Čínská ústava navíc zaručuje náboženskou svobody v zemi a deklaruje, že „stát respektuje normální náboženské praktiky“.

Podle zprávy o náboženské svobodě ve světě, kterou minulý rok vydalo ministerstvo zahraničí USA je tento princip uplatňován „způsobem, který není v souladu s mezinárodními lidskoprávními standardy“ a který se  „v průběhu roku zhoršoval, zejména v Tibetu a Sin-ťiangu“.

„Mezi čínským státem a ujgurskými organizacemi neprobíhá naprosto žádná komunikace. OSN by se tak mohla pokusit zprostředkovat alespoň chybějící dialog,“ tvrdí Sean R. Roberts, odborník na Ujgury a ředitel Programu mezinárodních rozvojových studií na Univerzitě George Washingtona. Ujgurský případ by měl dle jeho slov být vnímán z pohledu Deklarace OSN o právech domorodého obyvatelstva (UNDRIP). „Je to deklarace, kterou Čína ratifikovala, odmítá ale, že by na jejím území žili nějací domorodí obyvatelé. Ujguři ale podle definice stanovené OSN mezi domorodé národy nepochybně patří,“ vysvětluje.

Tvrdí také, že lpění na deklaraci umožní převést diskusi z otázky národní suverenity na otázku domorodého práva, které by dalo Ujgurům možnost informovaně rozhodovat o velkých rozvojových projektech v regionu.

Sin-ťiang, kterému Ujguři a jejich zastánci často říkají Východní Turkestán, je  bohatý na nerostné suroviny, ropu a zemní plyn. Podle státních zdrojů disponuje 138 ze 171 v Číně známých rud, jednou třetinou zásob ropy a plynu a čtyřiceti procenty uhlí v zemi. Roberts nicméně uvádí, že nejpřednějším zájmem vlády v rozlehlé, řídce obydlené a strategicky umístěné oblasti je její schopnost pojmout rostoucí čínskou populaci, a sloužit jako potenciální brána k ekonomické expanzi směrem na západ.

„Vláda již takové kroky podniká, snaží se rozvinout Urumči a Kašgar v centra obchodu se zeměmi centrální Asie a dál na západ,“ tvrdí Roberts. Podle něj se ale Ujguři, pro které je Sin-ťiang historickou vlastí, takovým plánům brání. 23. dubna došlo k dalšímu násilí v okrese Maralbeshi (čínsky Bachu), který se nalézá asi 1 200 kilometrů jihozápadně od hlavního města Sin-ťiangu, Urumči. Podle čínských úřadů, kteří jej označili za výsledek teroristické akce, padlo střetu za oběť jednadvacet lidí.

Roberts v textu nazvaném Domnělý terorismus? zdůrazňuje, jaký dopad mělo na komunikaci mezi ujgurskými skupinami a čínskou administrativou, když OSN a USA v roce 2002 přistoupily na uznání Islámského hnutí Východního Turkenstánu za teroristickou organizaci. Přestože neexistují téměř žádné důkazy, na základě kterých by šlo přičíst loňské střety v oblasti některé z teroristických organizací, je tu podle Robertse vážná možnost, že by frustrace ujgurského obyvatelstva mohla v budoucnu ke vzniku takových skupin vést.

Zmiňuje se také, že dokonce ani ti nejradikánější ujgurští odpůrci čínské vlády nejsou ovlivněni mezinárodní džihádistickou ideologií a soustředí se místo toho na vnitrozemskou situaci. „Čím více jsou utlačováni, tím víc touží po sebeurčení,“ tvrdí Roberts s tím, že Čína si sama vytvořila nepřátele, které dříve neměla.

Podle zprávy Ujgurského kongresu je intervence OSN naléhavě zapotřebí. „Rrozsáhý příliv Chanského obyvatelstva po roce 1949 změnil demografické poměry v zemi z šesti procent Chanů a pětasedmdesáti procent Ujgurů v roce 1953 na dnešních přibližně čtyřicet procent Chanů a pětačtyřicet procent Ujgurů,“ píše se v dokumentu. „Bohužel, dřívější zkušenosti s jinými institucemi OSN naznačují, že Čínské úřady doporučení výboru pravděpodobně nebudou respektovat,“ komentuje situaci Phillips.

Odborníci z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva připomínají, že několik misí OSN požádalo o možnost Čínu navštívit a zkoumat různé otázky. „Ale na pozvání stále čekáme. Vysoký komisař pro lidská práva úřady vyzývá, aby zaujímaly komplexní přístup a stížnostem a starostem menšin naslouchaly,“ upozorňují experti z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

Národní i mezinárodní mechanismy řešení problému již přitom existují. Jde o Pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní dohodu o odstranění všech forem rasové diskriminace (obojí Čínou ratifikováno), Pakt o občanských a politických právech (podepsán roku 1998 a dosud neratifikován) a Čínský zákon o regionální etnické autonomii z roku 1984.

„Z hlediska zákonů je vše v pořádku, ale nahlédneme-li pod povrch, veškerá autonomie... byla úplně podvrácena a nahlodána protichůdnými nařízeními," říká Phillips. „Zákonné změny jsou náležité, ale dokud nebudou také v praxi uskutečňovány, nestojí ani za papír, na kterém budou stát,“ upozorňuje.