Začátkem února byly zveřejněny dvě nové zprávy týkající se čínských pracovních programů s rysy nucené práce. Navazují na řadu studií přinášejících doklady o nucené práci Ujgurů. Ta probíhá v rámci státních programů zaměřených na převýchovu ujgurského obyvatelstva z čínské autonomní oblasti Sin-ťiang s cílem „deradikalizovat“ tamní muslimy.

Odhalení badatelů a novinářů přispěla k uvalení sankcí na čínské orgány a některé konkrétní osoby podílející se na implementaci radikální etnické politiky v Sin-ťiangu. V několika západních zemích v čele s USA vedla k přijetí legislativy zakazující dovoz produktů, při jejichž výrobě a zpracování je jakkoli využívána nucená práce.

Největší pozornost věnovaly studie a reportáže bavlně, další zmiňovaly například rajčata, mražené mořské potraviny, ale např. také polysilikony pro výrobu solárních panelů. Nyní se hovoří především o automobilovém průmyslu a některých surovinách, které tento průmysl využívá, zejména o hliníku a lithiu. Jednou z automobilek, které byly opakovaně obviňovány z podílu na zneužívání nucené práce Ujgurů, je německý Volkswagen.

Systematická nucená práce není na první pohled vidět

Německý badatel Adrian Zenz, který se tématem čínské politiky v Sin-ťiangu a represemi Ujgurů dlouhodobě zabývá, zveřejnil 14. února report, v němž shrnuje dosavadní poznatky o pracovních programech pro Ujgury v ČLR. Ty považuje za jeden z projevů diktatury leninského typu:

„Na rozdíl od nucené práce ve firmách funguje tento systém ve společenském kontextu založeném na všeprostupujícím nátlaku. Ten je charakterizován absencí občanských svobod a rozsáhlou byrokracií zasahující na nejnižší úroveň správy s cílem nuceně mobilizovat cílové skupiny.“

Státem podporované pracovní programy podle něj navazují na předchozí masovou internaci Ujgurů a dalších muslimů ze Sin-ťiangu v převýchovných táborech v letech 2016—2020. Programy jsou určeny primárně pro statisíce osob, které již touto nucenou převýchovou prošly. Cílí ale také obecněji na obyvatele převážně venkovských oblastí, kde je méně pracovních příležitostí a podle čínských orgánů je tam zvýšené riziko „radikalizace“ vzhledem k nižší životní úrovni a tradičnějšímu způsobu života včetně příklonu k tradičním formám islámu. Zenz píše:

„Od přelomu let 2020/21 — a zejména po nástupu [nového tajemníka] Ma Sing-žueje — se Sin-ťiang začal přiklánět ke strategii normalizace a institucionalizace, která klade důraz na udržování pracovních umístěnek prostřednictvím intenzivního monitoringu a dohledu.

Jedná se o odklon od přístupu založeného na mobilizačních kampaních zaměřených na přesuny, který uplatňoval Ma Sing-žuejův předchůdce Čchen Čchüan-kuo. V rámci této nové strategie brání stát lidem v návratu ke státem nepodporovaným tradičním způsobům obživy s nízkými měřitelnými příjmy a v opuštění státem zajištěného zaměstnání.“

Odstraněním chudoby ke společenské stabilitě a lásce k vlasti

Tato čínská politika zaměstnanosti je součástí širší kampaně na odstranění chudoby v méně rozvinutých oblastech ČLR. Vychází z logiky, že tam, kde mají lidé práci, stoupá životní úroveň a tím pádem i míra integrace těchto lidí do systému.

To oslabuje riziko náboženské radikalizace, separatistických tendencí, občanských protestů a dalších jevů, s nimiž čínský stát v Sin-ťiangu dlouhodobě bojuje. Hlavním cílem těchto kampaní je tedy posílení sounáležitosti etnických a náboženských menšin v ČLR s čínským státem a zajištění jejich loajality.

Zenz pracuje především s oficiálními čínskými zdroji, které jsou často volně dostupné online. Ukazuje, že strategické vládní dokumenty k Sin-ťiangu kladou velký důraz na program „odstranění chudoby prostřednictvím přesunu pracovní síly“. V jeho rámci v roce 2023 narůstal celkový objem nuceně přesunutého obyvatelstva za účelem zaměstnanosti: v letech 2021 a 2022 byly takto přesunuty přibližně tři miliony osob, v roce 2023 došlo k nárůstu o dalších zhruba 38 %.

Součástí strategie je projekt „párové pomoci“, který umožňuje přesun obyvatel ze Sin-ťiangu do rozvinutých provincií na východě Číny. Během své návštěvy oblasti v srpnu 2023 podtrhl význam těchto programů i samotný Si Ťin-pching, když vyzýval k „důslednému provádění párové pomoci […] za účelem povzbuzení a vedení mas sinťiangských obyvatel k [hledání] zaměstnání ve vnitřní Číně“.

Spolu s podporou migrace čínské pracovní síly do Sin-ťiangu má tento program zároveň snížit „dominanci“ ujgurského obyvatelstva v „ujgurské autonomní oblasti“. Důležitou součástí této politiky zaměstnanosti je také systém, který monitoruje míru nezaměstnanosti v oblasti a označuje potenciálně rizikové jedince. Jedná se o systém zasahující až na úroveň jednotlivých rodin s cílem vytipovat osoby, které by mohly ohrožovat „společenskou stabilitu“.

K tomu slouží pracovní týmy vysílané do vesnic i přímo do rodin, které podle Zenze „[…] chodí od dveří ke dveřím, aby prosazovaly státní politiku, monitorovaly její dodržování, identifikovaly občany, kteří unikají [systému], za účelem jejich internace v reedukačních zařízeních. Podrobují také členy domácností etnických menšin rekvalifikačním školením a následnému přidělení práce.“

Restrukturalizace sinťiangské ekonomiky

V rámci aktuální 14. pětiletky usiluje čínská komunistická strana o dosažení stoprocentní zaměstnanosti ujgurské populace. Za tímto účelem pokračuje v organizovaných „rekvalifikačních kurzech“, které nyní cílí hlavně na venkovské obyvatelstvo závislé na drobné zemědělské produkci. Typicky dochází k přesunům pracovní síly z primárního sektoru (zemědělství) do sekundárního a terciárního, tedy do průmyslu a služeb.

To je v souladu s celkovou politikou v Sin-ťiangu, která se slovy nejvyššího představitele autonomní oblasti, stranického tajemníka Ma Sing-žueje, zaměřuje na „vysoce kvalitní rozvoj“. Ten má umožnit transformaci strategicky významné „brány do střední Asie“ v průmyslové a technologické centrum na novodobé Hedvábné cestě. Tomu mají pomoci také nové průmyslové zóny budované v různých částech Sin-ťiangu. Což je, jak uvádí Zenz, plně v souladu s hlavními zájmy Si Ťin-pchingovy vlády:

„Tlak na odstranění chudoby a politiku zaměstnanosti je v souladu s dvojím Si Ťin-pchingovým mandátem — udržením stability a prosazováním rozvoje. To státu umožňuje restrukturalizovat společnost […], maximalizovat společenskou kontrolu prostřednictvím separace dětí od rodičů a ‚optimalizovat‘ strukturu menšinové populace ‚snížením hustoty ujgurského obyvatelstva [v Sin-ťiangu]‘.“