Začátkem února byly zveřejněny dvě nové zprávy týkající se čínských pracovních programů s rysy nucené práce. Navazují na řadu studií přinášejících doklady o nucené práci Ujgurů. Ta probíhá v rámci státních programů zaměřených na převýchovu ujgurského obyvatelstva z čínské autonomní oblasti Sin-ťiang s cílem „deradikalizovat“ tamní muslimy.

Odhalení badatelů a novinářů přispěla k uvalení sankcí na čínské orgány a některé konkrétní osoby podílející se na implementaci radikální etnické politiky v Sin-ťiangu. V několika západních zemích v čele s USA vedla k přijetí legislativy zakazující dovoz produktů, při jejichž výrobě a zpracování je jakkoli využívána nucená práce.

Největší pozornost věnovaly studie a reportáže bavlně, další zmiňovaly například rajčata, mražené mořské potraviny, ale např. také polysilikony pro výrobu solárních panelů. Nyní se hovoří především o automobilovém průmyslu a některých surovinách, které tento průmysl využívá, zejména o hliníku a lithiu. Jednou z automobilek, které byly opakovaně obviňovány z podílu na zneužívání nucené práce Ujgurů, je německý Volkswagen.

Systematická nucená práce není na první pohled vidět

Německý badatel Adrian Zenz, který se tématem čínské politiky v Sin-ťiangu a represemi Ujgurů dlouhodobě zabývá, zveřejnil 14. února report, v němž shrnuje dosavadní poznatky o pracovních programech pro Ujgury v ČLR. Ty považuje za jeden z projevů diktatury leninského typu:

„Na rozdíl od nucené práce ve firmách funguje tento systém ve společenském kontextu založeném na všeprostupujícím nátlaku. Ten je charakterizován absencí občanských svobod a rozsáhlou byrokracií zasahující na nejnižší úroveň správy s cílem nuceně mobilizovat cílové skupiny.“

Státem podporované pracovní programy podle něj navazují na předchozí masovou internaci Ujgurů a dalších muslimů ze Sin-ťiangu v převýchovných táborech v letech 2016—2020. Programy jsou určeny primárně pro statisíce osob, které již touto nucenou převýchovou prošly. Cílí ale také obecněji na obyvatele převážně venkovských oblastí, kde je méně pracovních příležitostí a podle čínských orgánů je tam zvýšené riziko „radikalizace“ vzhledem k nižší životní úrovni a tradičnějšímu způsobu života včetně příklonu k tradičním formám islámu. Zenz píše:

„Od přelomu let 2020/21 — a zejména po nástupu [nového tajemníka] Ma Sing-žueje — se Sin-ťiang začal přiklánět ke strategii normalizace a institucionalizace, která klade důraz na udržování pracovních umístěnek prostřednictvím intenzivního monitoringu a dohledu.

Jedná se o odklon od přístupu založeného na mobilizačních kampaních zaměřených na přesuny, který uplatňoval Ma Sing-žuejův předchůdce Čchen Čchüan-kuo. V rámci této nové strategie brání stát lidem v návratu ke státem nepodporovaným tradičním způsobům obživy s nízkými měřitelnými příjmy a v opuštění státem zajištěného zaměstnání.“