Před několika dny zveřejnila Dui Hua Foundation zprávu z věrohodných neoficiálních zdrojů o tom, že profesorka Rahile Dawutová (nar. 1966) byla odsouzena k doživotnímu vězení za „snahu rozbít územní celistvost Čínské lidové republiky“.

Duihua znamená „dialog“

Dui Hua Foundation, kterou založil americký businessman John Kamm úspěšně podnikající v Číně od sedmdesátých let minulého století, se dlouhodobě snaží o získávání informací o politických vězních v Čínské lidové republice s cílem pomáhat jim prostřednictvím nekonfrontačního zákulisního „dialogu“ (v oficiálním přepisu do latinky duihua, v českém tuej-chua) s čínskými úřady. Skrze svoje kontakty nadace před nedávnem poprvé získala informaci, co se stalo s ujgurskou profesorkou Rahile Dawutovou, která beze stopy zmizela v roce 2017 a ani nejbližší rodina o ní od té doby neměla žádné zprávy.

Podle Dui Hua byla Rahile Dawutová již rok po svém zatčení odsouzena k doživotnímu žaláři za „zločin rozbíjení státu“ (fen-lie kuo-ťia cuej). Odvolala se, ale letos soud vyšší instance rozsudek potvrdil.

Zdůvodnění extrémního trestu není známo, nicméně na základě probíhajícího pronásledování ujgurských intelektuálů a spolu s tím likvidace ujgurského jazyka a všech kulturních projevů Ujgurů v rámci politiky „pevného stmelování vědomí sdíleného společenství čínského národa“ (ču-lao Čung-chua min-cu kung-tchung-tchi i-š‘) lze předpokládat, že z hlediska čínských úřadů se neodpustitelným zločinem stala její celoživotní odborná práce, jejímž cílem bylo dokumentovat a pro budoucí generace zachovat projevy ujgurské kultury.

Etnografka, etnomuzikoložka, znalkyně sin-ťiangského venkova

Rahile Dawutová se narodila v Urumči, hlavním městě Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, doslova pár dní před vypuknutím takzvané čínské Kulturní revoluce. V době jejího dětství oficiální ideologie hlásala všudypřítomnost třídního boje na život a na smrt, podněcovala masové násilnosti namířené proti těm, kdo byli z nějakého důvodu označeni za „kontrarevolucionáře“, a povzbuzovala ničení všeho „starého“ — artefaktů, uměleckých projevů všeho druhu, lidových zvyků a obyčejů.

Univerzitní vzdělání Rahile Dawutová získala v době reforem, kdy Komunistická strana Číny prohlásila Kulturní revoluci, kterou dříve pomáhala rozpoutat, za „desetiletou katastrofu“ a snažila se dohnat čas promarněný represemi namířenými proti vzdělání a proti kultuře.

Dawutová vystudovala na univerzitě v Urumči obory čínský jazyk a literatura a ujgurský jazyk a literatura a roku 1998 na prestižním Pekingském pedagogickém institutu získala doktorát. V disertační práci se věnovala ujgurské lidové kultuře, kterou pak popisovala a zkoumala až do svého zatčení. Stala se také uznávanou odbornicí v oblasti obecných metod etnografie a etnomuzikologie a čínsky psanými publikacemi o současných proměnách oboru etnografie a o teorii a praxi terénního výzkumu přispívala k formování tohoto oboru v Čínské lidové republice.

Především však po dvacet let prováděla vlastní vědecký výzkum folklóru, svátků, zvyků a obyčejů a souvisejících náboženských tradic zachovaných na ujgurském venkově. Čínsky, ujgursky a anglicky publikovala odborné články a monografie a její práce jsou uznávané jak v Číně, tak i v mezinárodní akademické komunitě. Opakovaně přednášela na univerzitách v USA a Evropě a podílela se na společných vědeckých projektech se zahraničními vědci.

Nejpodrobněji se věnovala výzkumu slavností mazar spojených s poutěmi na posvátná místa rozesetá v polopouštních oblastech Sin-ťiangu. Bývaly to hroby muslimských svatých mužů, někdy zděné hrobky vybudované před mnoha staletími, ale často jen význačné body v krajině, o nichž se tradovalo, že zásluhou někdejší přítomnosti svatých mužů jsou nadané nadpřirozenou silou.

Podle ujgurské tradice modlitba na takových místech může přinést kýženého syna, zahnat nemoc a neštěstí, napomoci úspěchu v obchodě či v kariéře, seslat sen s radou v těžkých životních rozhodnutích. Poutě k těmto svatým místům byly zároveň příležitostí k setkání širokého příbuzenstva a přátel, k oslavám i truchlení.

Etnografie jako nebezpečí pro čínský národ

Po celou svou úspěšnou akademickou kariéru byla Rahile Dawutová loajální Čínské lidové republice. Těžko brát vážně obvinění z protistátních aktivit, Rahile Dawutová až do svého zatčení měla podporu institucí čínského vědeckého světa a na svůj výzkum opakovaně získávala prestižní domácí granty. Podobně jako někdejší rektor univerzity v Urumči známý geograf Tašpolat Téjip (též Tashpolat Tiyip), před několika lety odsouzený k smrti, byla členkou komunistické strany a opakovaně získávala ocenění za vynikající práci.

Zatčena byla na letišti v Pekingu, kam přiletěla, aby na celostátní vědecké konferenci přednesla referát o svém nejnovějším výzkumu. Její příbuzní a přátelé žijící v zahraničí a zahraniční kolegové, kteří s ní byli v pravidelném kontaktu, svorně uvádějí, že se vyhýbala politickým tématům a věnovala se výhradně výzkumu ujgurské lidové kultury.

Příčinou tragédie Rahile Dawutové nebylo tedy politické angažmá, ale obrat politiky Komunistické strany Číny po nástupu současného generálního tajemníka do jejího čela, který usiluje o totální kontrolu celé čínské společnosti.

Tato představa souvisí s přesvědčením, že regionálně rozmanitou zemi a etnicky různorodé obyvatelstvo Čínské lidové republiky je třeba proměnit v homogenní národ mluvící stejným jazykem, zachovávající stejné zvyky a společně vzývající vedoucí úlohu strany a její právo rozhodovat do všech podrobností o lidském životě. V těchto souvislostech se poznatky etnografického výzkumu dostaly do konfliktu s vizí budoucnosti ČLR.

Ujguři mají zmizet, se vším všudy

Součástí Si Ťin-pchingova snažení, které razí pod heslem naplnění „čínského snu“, je mimo jiné obrat v oficiální politice vůči „národnostním menšinám“ obývajícím pohraniční oblasti. Formálně mají status „autonomních oblastí“ a čínská ústava jim zaručuje právo na vlastní kulturu a jazyk.

Nejprve došlo k drakonickému potlačování autonomních práv a kulturní svébytnosti Tibetu, pak následovaly represe v Sin-ťiangu. Když byla před šesti lety Rahile Dawutová zadržena úřady a uvězněna neznámo kde, v Sin-ťiangu již byly statisíce, možná milióny lidí v „převýchovných táborech“.

V plném proudu také byla likvidace všech posvátných míst, která Rahile Dawutová popsala ve svém výzkumu. Do pouště vjely buldozery a v krajině mizela po staletí navštěvovaná poutní místa. Ve městech se bouraly mešity a v domácnostech byly zakazovány ujgurské zvyky a všechny projevy ujgurské kultury, včetně způsobu oblékání a úpravy vousů (šátek na hlavě nebo plnovous se staly znakem muslimského radikalismu vyžadujícího „deradikalizaci“), stravování (stejně podezřelé je odmítání vepřového a alkoholu), dokonce zařízení domácnosti.

Komunistická strana rozvinula kampaň za přestavbu tradičních obytných domů a jejich zařízení s cílem vymýtit tradiční sezení a spaní na kobercích na vytápěné cihlové platformě, které propaganda označuje za projev kulturní zaostalosti Ujgurů. Odstranění „zaostalých“ kulturních zvyklostí má přispět k unifikaci čínského národa a posílit loajalitu Ujgurů prostřednictvím čínského nacionalismu.

Stranický aparát nešetří prostředky a nerespektuje elementární právo na soukromí. KS Číny mobilizovala desetitisíce státních zaměstnanců, které nasazuje do ujgurských domácností, aby místní učili „civilizovanému způsobu života“. Ujguři mají za povinnost ubytovávat je ve svých domech a podle zpráv lidskoprávních organizací toto „spojování příbuzenským svazkem“ (ťie-tuej žen-čchin) vede také ke znásilňování ujgurských žen a nuceným sňatkům s čínskými muži, které stát podporuje jako jednu z forem stmelování čínského národa.

Mladí Ujguři jsou zase nuceni pracovat daleko od domova, bez možnosti vrátit se domů, a v poslední době zintenzivňuje praxe odebírání malých dětí rodičům a jejich odesílání do internátních škol. Ujgurské děti zde mají zakázáno mluvit ujgursky, nesmí udržovat kontakty s vlastní rodinou, jsou vystaveny fyzickému a psychickému týrání a vychovávány k tomu, aby se považovaly za malé Číňany.

Zpráva Výboru pro lidská práva

Čínská vláda prohlašuje, že se nedopouští ničeho nepřípadného. Bojuje prý proti islámské radikalizaci, separatismu a terorismu, a to tak, že zvyšuje vzdělanost a kvalifikaci zaostalého obyvatelstva, aby „vyzvedla Ujgury z chudoby“. Lidskoprávní organizace, zahraniční novináři a vědci, kteří se věnují dějinám a současnosti Sin-ťiangu, řadu let předkládají důkazy o tom, že čínská vláda používá systematickou brutalitu k likvidaci Ujgurů jako svébytného etnika s vlastním jazykem a kulturou

Nezávislý ujgurský tribunál v Londýně, jemuž předsedal právník Geoffrey Nice, na základě výpovědi svědků a dalších důkazů roku 2021, tedy v době, kdy Rahile Dawutová čekala na výsledek svého odvolání proti přísnému rozsudku, označil čínskou politiku namířenou proti Ujgurům za genocidu.

Zpráva OSN o situaci lidských práv v Sin-ťiangu, kterou nakonec po čínských obstrukcích a složitých vyjednáváních zveřejnila někdejší vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová těsně před skončením svého mandátu, popisuje situaci v Sin-ťiangu jako páchání zločinů proti lidskosti. Ve zprávě je potvrzeno, že v Sin-ťiangu dochází k mučení a nezákonnému věznění v koncentračních táborech, k nucené sterilizaci ujgurských žen a interrupcím proti vůli matek, k odebírání dětí či k nucené práci Ujgurů a příslušníků dalších muslimských etnik.

Řada západních států v návaznosti na tuto zprávu přijala usnesení odsuzující genocidu v Sin-ťiangu, zahraniční výbor českého parlamentu odsoudil zločiny proti lidskosti. Čínská strana a vláda nicméně proti zprávě přijaté agenturou Organizace spojených národů protestuje. Tvrdí, že Čína se stala předmětem útoku nepřátelských sil a zprávu označuje za plnou výmyslů, „neplatnou a ilegální“. Zároveň na půdě OSN lobbuje ve svůj prospěch a vyvíjí nátlak na ostatní státy a úspěšně brání projednání zprávy.

Využívá k tomu své tradiční spojence (Severní Korea, Kuba, Nikaragua a Venezuela), ale i další státy takzvaného globálního jihu. Nejsmutnějším obrázkem, jak se státy světa staví k formálně sdíleným hodnotám, je postoj muslimských států, které se svých souvěrců v Sin-ťiangu nezastávají.

Letos v září v době plenárního zasedání OSN v New Yorku za účasti odborníků probíhala nezávislá diskuze o situaci lidských práv v Sin-ťiangu. Čínské zastoupení při OSN rozesílalo dopisy delegátům z různých států s varováním, aby se akce neúčastnili ani jako posluchači.

Sdílený osud lidstva

Politiku kulturní unifikace, která je cílem brutálních opatření v Sin-ťiangu, letos v červenci potvrdil generální tajemník Si Ťin-pching během své inspekční návštěvy. Podle zprávy agentury Sin-chua vyzval k důsledné realizaci politiky strany, „zdokonalovat správné provádění stranické strategie řízení Sin-ťiangu v Nové éře a vybudovat sjednocený, harmonický, prosperující, civilizovaný, pokrokový, šťastný, ekologický a krásný Sin-ťiang“.

Si Ťin-pchingovu návštěvu dokumentovaly fotografie ze setkání s rozjásanými občany „všech národností“ a různých povolání, včetně studentů a malých dětí, a skupiny kupodivu nikoliv ujgurských, ale kyrgyzských hudebníků v lidových krojích.

Si Ťin-pching navštívil Sin-ťiang bezprostředně poté, co se účastnil zasedání hlav států sdružení rozvojových zemí BRICS v Jihoafrické republice. Generální tajemník KS Číny Si Ťin-pching při té příležitosti neopomněl zdůraznit, že Čína „významnou měrou přispěla k míru a rozvoji lidstva“ a zopakoval svoji mantru o čínské iniciativě směřující k vytvoření „společenství sdíleného osudu lidstva“.

Odsouzení profesorky Rahile Dawutové a osud celého společenství Ujgurů by měly být varováním, jak si vrcholní představitelé Čínské lidové republiky mohou představovat mír, rozvoj a budoucnost lidstva.