Na nedávném 6. plenárním zasedání 19. ÚV KS Číny stranické špičky jednomyslně schválily novou rezoluci, která kodifikuje výklad dějin strany. Navazuje na předchozí rezoluce z let 1945 a 1981 a slouží jako závazný dokument k interpretaci stranických dějin, a tím i dějin ČLR. Hlavním smyslem dokumentu je ale etablovat éru vlády současného generálního tajemníka Si Ťin-pchinga jako součást dějinného vývoje, vykreslit ji jako nadřazenou vůči předchozím obdobím a zajistit Si Ťin-pchingovi do budoucna neotřesitelnou pozici vůdce, jakou měl před ním jen Mao Ce-tung.

Marginalizace předchůdců

V letošním roce KS Číny oslavila sto let od svého založení, a stranické dějiny tak byly v čínském politickém diskurzu v posledních měsících přirozeně jedním z hlavních témat. Kromě velkolepých oslav spustila strana kampaň ke studiu stranických dějin a začala aktivněji bojovat proti takzvanému „historickému nihilismu“. Vznik nové historické rezoluce a její představení na 6. plénu ÚV bylo tak možno již dopředu očekávat.

Dokument s plným názvem „Rezoluce ÚV ke stoletému boji a velkým úspěchům strany“ v úvodu připomíná dvě předchozí historické rezoluce a uvádí, že „jejich základní body a závěry zůstávají platné dodnes“. První rezoluce z roku 1945 se vyrovnala s frakčními boji, které ve straně v prvních letech přetrvávaly, a vyzdvihovala sjednocující úlohu Mao Ce-tunga a jeho vliv na ideologii strany.

Druhá rezoluce z roku 1981, jež vznikla na počátku období reforem, zase reagovala na zdrcující zkušenost Kulturní revoluce, kterou rozhodně odsoudila. Rezoluce přiznávala Mao Ce-tungovu vinu při jejím rozpoutání, největší vina za její průběh ale padla na takzvaný Gang čtyř, a strana tak mohla Maa dále i po jeho smrti uznávat jako velkého vůdce.

V obdobném duchu, i když velmi krátce, se o Kulturní revoluci a Maově roli v ní vyjadřuje i letošní rezoluce. Text připomíná i další historické omyly, jako Velký skok vpřed či přílišný rozsah kampaně proti pravici, jejichž hlavní příčinou bylo „odklonění od správné linie“.

Nová rezoluce dále navazuje výkladem období reforem, otevření se a socialistické modernizace, kde popisuje transformaci čínského ekonomického systému ve státem řízené tržní hospodářství. Si Ťin-pchingovi předchůdci Ťiang Ce-min a Chu Ťin-tchao jsou v této kapitole zmíněni jen krátce a příliš prostoru rezoluce nevěnuje ani strůjci reforem Teng Siao-pchingovi.

Podle analytika Billa Bishopa je jistý odklon od Teng Siao-pchinga ve prospěch Si Ťin-pchinga patrný ve způsobu, jakým rezoluce referuje o jejich teoretickém přínosu k marxismu. Zatímco v případě Tengova období a vzniku teorie socialismu s čínskými rysy je „nový skok v adaptování marxismu čínskému kontextu" přisuzován straně jako celku, v případě Si Ťin-pchinga rezoluce za použití stejné věty přiděluje úspěch již přímo jen generálnímu tajemníkovi.

Disciplína strany a myšlení