Čínská lidová republika slaví státní svátek 1. října. To je den, kdy v roce 1949 na tribunu Zakázaného města v Pekingu vystoupil Mao Ce-tung a vyhlásil založení nového státu — Čínské lidové republiky. Stalo se tak ani ne půl roku poté, co komunistická vojska bez boje obsadila bývalé hlavní město, a bylo jen otázkou času, kdy bude poražen dosavadní legitimní vládce Číny a svržena Čínská republika. Vznik ČLR byl pak označen za zásadní přelomový bod v dějinách Číny, „osvobození čínského lidu“, oddělující novou Čínu od Číny staré.

Vláda Čínské republiky, část vojenských oddílů a obyvatelé měst, kteří nevěřili, že „osvobození“ jim zajistí bezpečí a dobrý život, prchali na ostrov Tchaj-wan. Navzdory pokusům Čínské lidově osvobozenecké armády v 50. letech Tchaj-wan dobýt, ostrov si zachoval nezávislost a postupem času se stal prosperujícím státem pyšným na své demokratické zřízení, vládu práva a záruky občanských svobod.

V očích propagandy ČLR je Tchaj-wan dodnes „poslední dosud neosvobozenou provincií Číny“ a „součástí posvátné půdy“ čínského národa, jejíž ani jedné pídě se nelze vzdát. Roku 2005 čínský parlament přijal zákon proti separatismu, v němž se konstatuje právo ČLR hájit svoji územní celistvost jakýmikoliv prostředky, včetně vojenských.

Za ohrožení územní celistvosti se považuje také to, pokud by Tchaj-wan — formálně stále Čínská republika, tedy stát, jehož vládu na pevnině svrhli komunisté — byl uznán mezinárodním společenstvím. Proto ČLR vytlačuje Tchaj-wan z účasti v mezinárodních organizacích a nelibě nese, že v poslední době se Tchaj-wanu daří prosazovat se mezinárodně, byť k uznání jeho státní suverenity je ještě hodně daleko.

Od začátku reforem rozvinutých po Kulturní revoluci ČLR nabízí Tchaj-wanu sjednocení v duchu principu „jedna země — dva systémy“, to jest uznání svrchovanosti vlády v Pekingu výměnou za zachování demokratického politického systému a občanských svobod demokratického Tchaj-wanu. Stejný princip uplatnila čínská vláda v Hongkongu, který převzala pod svou vládu v roce 1997.

Nedávné potlačení demonstrací odmítajících přijetí extradičního zákona, který by umožnil vydávat k soudnímu postihu do ČLR občany Hongkongu, a vzápětí zavedení zákona o státní bezpečnosti, však jasně ukázaly, že čínská vláda respektovat právní řád a občanské svobody v „druhém systému“ nemíní. Nevyhovují potřebám politického zřízení „jedné země“ a Peking by i na Tchaj-wanu podobně jako v Hongkongu jen čekal na příležitost k odbourání občanských svobod.

Státní svátek ČLR a letecké manévry poblíž Tchaj-wanu

Nejdůležitější součástí oslav státního svátku ČLR byl letos projev generálního tajemníka ÚV KS Číny a slavnostní vztyčení vlajky na náměstí Tchien-an-men za účasti vojenského oddílu. V letech kulatých výročí se při této příležitosti konají také vojenské přehlídky, jakou jsme viděli v roce 2019.

Letos bezprostředně po státním svátku proběhly manévry čínských vojenských letounů v blízkosti Tchaj-wanu. Od 2. do 5. října se postupně až na samé hranice vzdušeného prostoru ostrova přiblížilo 149 vojenských letadel, včetně bombardérů a strojů schopných nést atomovou hlavici.

Letadla sice přímo nenarušila tchajwanský vzdušný prostor, nicméně ocitala se v bezprostřední blízkosti a tchajwanská protiletecká obrana musela být opakovaně uváděna v pohotovost. Stačilo, aby jedné či druhé straně povolily nervy a mohl propuknout konflikt. Čínská letadla přelétala na jih od Tchaj-wanu, nad korálovými atoly Pratas v Jihočínském moři, sporným územím, které má v současné době pod kontrolou právě Tchaj-wan.

Akce pravděpodobně umožnila získat čínské armádě cenné informace o síle a taktice tchajwanské protiletecké obrany. Manévry čínského letectva byly nicméně především demonstrací síly pro domácí nacionalisticky naladěné publikum v ČLR a zároveň měly za cíl zastrašit Tchajwance, kteří podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění ve stále větším počtu principiálně odmítají připojení k Číně.