↗

Přestože už během nepokojů zemřelo přes padesát lidí, povětšinou naprosto brutálně, postup vojáků je možné stále vnímat jako svého druhu opatrný: protesty potlačuje zejména policie nebo za policii převlečení vojáci. Foto VOA Burmese

U příležitosti poslední návštěvy Aun Schan Su Ťij v Praze jsem psal mimo jiné o tragických rysech její mise. Její součástí bylo nejen zavedení demokracie po půlstoletí diktatury, jež se vyznačovala prakticky permanentní válkou centrální armády s různými etniky Zlatého trojúhelníku, ale i nutnost zvládnout řadu dalších nových konfliktů. Sama armáda je často i záměrně eskalovala, aby jejich následnou invazivní pacifikací dokazovala svojí nezastupitelnou společenskou roli.

Hlavním rukojmím uvedené politiky bylo zejména dvoumilionové etnikum Rohingů. V konfliktu, dnes popisovaném jako genocida, Aung San Su Ťij plně nesla politickou odpovědnost, ale z pozice faktické moci neměla na armádu vliv.

Pro pochopení současných dějů je dobré připomenout okolnosti předcházející zavádění demokracie v roce 2011, kdy junta po dvaceti letech od posledních voleb, po nichž nepředala moc, připustila nové volby. Z celé soustavy rozsáhlých opatření lze poměrně s jistotou usuzovat, že vojáci očekávali vděk lidu a počítali s tím, že výsledky voleb umožní, aby vláda klíčových pár set vojenských rodin pokračovala. To se ale zásadně nepotvrdilo.

Juntou zformovaná Strany svazové soudržnosti a rozvoje v listopadu 2020 utrpěla drtivou porážku již ve třetích volbách po sobě. Armáda přesto měla až dosud obrovský vliv, a to v důsledku ústavy z roku 2008, kterou sama sepsala. Ústava umožňuje volit pouze tři čtvrtiny parlamentu, zbylá čtvrtina je obsazována přímo armádou.

Volené strany tak nikdy nemohou dosáhnout ústavní většiny, která by mohla — a podle původně proklamovaného plánu měla — vést ke změně ústavy a otevření systému: k potřebným změnám ústavy jsou v klíčových bodech zapotřebí více než tři čtvrtiny hlasů. Změny ústavy se tak prosadit nikdy nepodařilo. A klíčový ústavní právník U Ko Ni, který vedl tým připravující ústavní reformu, byl v roce 2017 zastřelen za bílého dne po příletu na rangúnské letiště ze zahraniční cesty.