Vyhánění a násilí v Barmě trvá už dva týdny, 340 tisíc uprchlých, mrtvých stovky
Petr JedličkaZ Barmy utekla už takřka polovina rohingské populace. Podle Vysokého komisaře OSN pro lidská práva jde o „učebnicový příklad etnického čistění“. Na přímou intervenci v oblasti však žádná z velmocí zatím netlačí.
Násilnosti a vyhánění vesničanů provázející armádní tažení proti povstalcům z řad muslimských Rohingů na severozápadě Svazové republiky Myanmar, známé též jako Barma, pokračují již třetím týdnem. Podle odhadů OSN z pondělí 11. září uprchlo z oblasti, jež spadá administrativně v rámci Barmy do takzvaného Rakhinského státu, už 340 tisíc lidí: 314 tisíc Rohingů, kteří prchají na západ do Bangladéše, a 26 tisíc příslušníků buddhistických etnik, zvláště Rakhinů, kteří utíkají naopak na jih a východ Barmy před rohingskými povstalci.
Barmská vláda stále oficiálně tvrdí, že v oblasti probíhá protiteroristická operace proti Arakánské armádě spásy Rohingů (ARSA), jejíž útoky na policejní a vojenská stanoviště 25. srpna operaci předcházely. Rohingští uprchlíci však uvádějí, že armáda — a spolu s ní také milice buddhistických nacionalistů — především vypaluje vesnice a Rohingy, kteří neutečou, vraždí.
K tomuto uprchlickému výkladu se nyní po dvou týdnech přiklonil i úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. „Zdá se jít o učebnicový příklad etnického čistění (...) Ačkoliv vláda uvádí, že koná v zájmu všech obyvatel, přístup k ochraně práv Rohingů je v porovnání s ostatními skupinami obyvatel jednoznačně nepoměrný,“ uvedl v tematickém prohlášení samotný Vysokým komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn.
OSN Barmu soustavně vyzývá k zastavení operace, západní velmoci k uvážlivému postupu. Eventuální přímá intervence v oblasti by ale dle znalecké shody vynesla k moci v Barmě zpět vojenský režim. A vzhledem k tomu, že počet vyhnaných mnohonásobně převažuje počet zabitých, zaměřují se snahy mezinárodních organizací stále spíše na zajištění přísunu humanitární pomoci do bangladéšských uprchlických táborů, než na přípravu nějakého humanitárního zásahu.
Mezi komentátory se vede již od počátku operace spor, do jaké míry jde v jádru skutečně o tažení proti povstalcům, které je pouze bezohledně vedené, doprovázené odvetami a zneužívané milicemi buddhistických nacionalistů, a lidé tak utíkají prostě do bezpečí, a do jaké míry jde o systematickou snahu oblast Rakhinského státu od Rohingů vyčistit.
V oblasti jsou desítky objektivně vypálených vesnic. Stovky příběhů uprchlíků o nájezdech na vesnice a vraždách těch, kdo nestihli utéct, se navzájem doplňují. Na druhou stranu se v oblasti až do posledního víkendu, kdy ARSA vyhlásila jednostranné humanitární příměří, rovněž bojovalo, a počet mrtvých přitom nesahá do tisíců — což při 730 tisícové rohingské populaci, jež v Barmě do srpna žila, relativizuje vznášená obvinění z genocidy.
Nelze tedy genocidu zjednodušeně přepočitávat pouze na počet ubitých k počtu obyvatel. Navíc za situace, když počet Rohingů ani není znám z důvodu jejich neobčanství. Neboli z důvodu toho, že byli občanství zbaveni. Nejspíš také proto, že mají natalitu daleko vyšší než běžní Barmánci. A tak prostě neexistují, jsou to cizáci, kteří musí být označeni, vyhoštěni či rovnou pobiti. Což naplňuje pojem genocidy jak podle Lemkina, tak i podle OSN.
I když je pravda, že obyčej a mocenské vyjednávání je věci druhou.