Vyhánění a násilí v Barmě trvá už dva týdny, 340 tisíc uprchlých, mrtvých stovky
Petr JedličkaZ Barmy utekla už takřka polovina rohingské populace. Podle Vysokého komisaře OSN pro lidská práva jde o „učebnicový příklad etnického čistění“. Na přímou intervenci v oblasti však žádná z velmocí zatím netlačí.
Násilnosti a vyhánění vesničanů provázející armádní tažení proti povstalcům z řad muslimských Rohingů na severozápadě Svazové republiky Myanmar, známé též jako Barma, pokračují již třetím týdnem. Podle odhadů OSN z pondělí 11. září uprchlo z oblasti, jež spadá administrativně v rámci Barmy do takzvaného Rakhinského státu, už 340 tisíc lidí: 314 tisíc Rohingů, kteří prchají na západ do Bangladéše, a 26 tisíc příslušníků buddhistických etnik, zvláště Rakhinů, kteří utíkají naopak na jih a východ Barmy před rohingskými povstalci.
Barmská vláda stále oficiálně tvrdí, že v oblasti probíhá protiteroristická operace proti Arakánské armádě spásy Rohingů (ARSA), jejíž útoky na policejní a vojenská stanoviště 25. srpna operaci předcházely. Rohingští uprchlíci však uvádějí, že armáda — a spolu s ní také milice buddhistických nacionalistů — především vypaluje vesnice a Rohingy, kteří neutečou, vraždí.
K tomuto uprchlickému výkladu se nyní po dvou týdnech přiklonil i úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. „Zdá se jít o učebnicový příklad etnického čistění (...) Ačkoliv vláda uvádí, že koná v zájmu všech obyvatel, přístup k ochraně práv Rohingů je v porovnání s ostatními skupinami obyvatel jednoznačně nepoměrný,“ uvedl v tematickém prohlášení samotný Vysokým komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn.
OSN Barmu soustavně vyzývá k zastavení operace, západní velmoci k uvážlivému postupu. Eventuální přímá intervence v oblasti by ale dle znalecké shody vynesla k moci v Barmě zpět vojenský režim. A vzhledem k tomu, že počet vyhnaných mnohonásobně převažuje počet zabitých, zaměřují se snahy mezinárodních organizací stále spíše na zajištění přísunu humanitární pomoci do bangladéšských uprchlických táborů, než na přípravu nějakého humanitárního zásahu.
Mezi komentátory se vede již od počátku operace spor, do jaké míry jde v jádru skutečně o tažení proti povstalcům, které je pouze bezohledně vedené, doprovázené odvetami a zneužívané milicemi buddhistických nacionalistů, a lidé tak utíkají prostě do bezpečí, a do jaké míry jde o systematickou snahu oblast Rakhinského státu od Rohingů vyčistit.
V oblasti jsou desítky objektivně vypálených vesnic. Stovky příběhů uprchlíků o nájezdech na vesnice a vraždách těch, kdo nestihli utéct, se navzájem doplňují. Na druhou stranu se v oblasti až do posledního víkendu, kdy ARSA vyhlásila jednostranné humanitární příměří, rovněž bojovalo, a počet mrtvých přitom nesahá do tisíců — což při 730 tisícové rohingské populaci, jež v Barmě do srpna žila, relativizuje vznášená obvinění z genocidy.
Barmská armáda současně pouští novináře do oblasti jenom na vybraná místa a v organizovaných skupinách. Jakékoliv konkrétní zprávy se tak obtížně ověřují. V řadě muslimských zemí, například v Afghánistánu, Kyrgyzstánu, Turecku nebo Čečensku, navíc přejala prorežimní média už v srpnu tezi o snaze zlikvidovat muslimský národ a o událostech informují s propagandistickým zaujetím.
Barmský pohled
Genezi třenic mezi Rohingy a ostatními etniky v Barmě popsal pro DR již Linn Thant. Stručně se tak paří jen připomenout, že Rohingové mají dlouhodobě u ostatních etnik v Barmě pověst, kterou lze přirovnat ke kombinaci pověsti sudetských Němců po 2. světové válce a Romů v 90. letech u nás — jako vnímáni jako přivandrovalci, zákeřníci, nenávistníci a potížisté všeho druhu, a to i mezi politiky nebo v médiích.
V barmském tisku i televizi je boj rohingských povstalců spojován dlouhodobě s historickými dobyvačnými taženími muslimských říší. Příběhy obětí povstalců či uprchlíků před povstalci dostávají maximální prostor.
I při současných událostech dochází v celé zemi k napadání jednotlivých Rohingů a jejich obviňování za dění v Rakhinském státě. Například v neděli musela takto policie bránit muslimského řezníka v oblasti Magway v centrální Barmě střelbou gumovými projektily do davu, který se ho chystal zlynčovat.
Barmské zdroje všechny informace o systematické diskriminaci Rohingů, případech nucené sterilizace, znásilněních či vraždách z minulosti bagatelizují jako kauzy nafouknuté rohingskými exilovými skupinami. Podle zpravodajů BBC v samotné Barmě se lze často setkat s názory, že Rohingové mají, co si zasloužili, že bez Rohingů bude celé zemi lépe a podobně.
Důležité je také připomenutí, že v Barmě dosud nevzniklo názorově-pluralitní mediální pokrytí a veřejnost není po desetiletích totality ještě úplně schopna kritického nadhledu. Za neschopnost odsoudit jednoznačně diskriminaci, vyhánění a represe vůči Rohingům byla v posledním týdnu kritizována zhusta i držitelka Nobelovy ceny míru, někdejší disidentská vůdkyně barmské opozice a dnes de facto premiérka země Aun Schan Su Ťij.
Další informace:
BBC News Rohingya crisis: UN sees 'ethnic cleansing' in Myanmar
The Guardian The Guardian view on the Rohingya in Myanmar: the Lady’s failings, the military’s crimes
BBC News BBC reporter in Rakhine: 'A Muslim village was burning'
BBC News Myanmar conflict: Rohingya refugee surge hits Bangladesh
BBC News Rohingya crisis: Suu Kyi says 'fake news helping terrorists'
The Guardian Massacre at Tula Toli: Rohingya recall horror of Myanmar army attack
New China Iran criticizes international "silence" on Rohingya plight
Al-Džazíra Myanmar laying landmines on Bangladesh border: reports
Global Voices Thousands of Rohingyas Fleeing Violence Are Stranded on the Bangladesh-Myanmar Border
Economist Aung San Suu Kyi and her foreign admirers must help the Rohingyas
Nelze tedy genocidu zjednodušeně přepočitávat pouze na počet ubitých k počtu obyvatel. Navíc za situace, když počet Rohingů ani není znám z důvodu jejich neobčanství. Neboli z důvodu toho, že byli občanství zbaveni. Nejspíš také proto, že mají natalitu daleko vyšší než běžní Barmánci. A tak prostě neexistují, jsou to cizáci, kteří musí být označeni, vyhoštěni či rovnou pobiti. Což naplňuje pojem genocidy jak podle Lemkina, tak i podle OSN.
I když je pravda, že obyčej a mocenské vyjednávání je věci druhou.