Násilí na Rohinzích ohrožuje přechod Barmy k demokracii
Linn ThantNeochota držitelky Nobelovy ceny míru Su Ťij odsoudit vyhánění barmských muslimů vyvolala vlnu kritiky a nepochopení. Exilový novinář Linn Thant přibližuje vnímání současné krize i z barmské strany — kontext, z něhož postoj Su Ťij vychází.
Celý svět již dnes ví, že série násilnosti v Rakhinském (dříve Arkánském) státě na severozápadě Barmy, která začala ve druhé polovině srpna, vyštvala z domovů tisíce, ba desetitisíce vesničanů. Nešlo však pouze o muslimské Rohingy, ale i Rakhiny známé též jako Arakánci — místní nebarmské etnikum buddhistické víry. Několik desítek Rohingů bylo prokazatelně zavražděno barmskou armádou a bezpečnostními silami. Umírají však také Rakhinové. Někteří lidé jsou stále pohřešováni.
Na počátku řetězce událostí, jež dnes sledujeme, stály útoky rohingských povstalců. Organizace zvaná Arakánská armáda spásy Rohingů (ARSA) napadla kolem 25. srpna více než třicet policejních stanic a vojenskou základnu v severní části Rakhinského státu. Dvanáct policistů, voják a několik civilistů bylo zabito. Státní média pak uvedla, že bylo zabito rovněž přes sto povstalců.
Právě v reakci na tyto boje převelela barmská armáda do oblasti stovky vojáků a zahájila kampaň, kterou označují anglojazyčné materiály přiléhavě jako violent area clearance operation. Něco takového se neděje v lokalitě poprvé — podobná operace proběhla už v říjnu loňského roku po útocích povstalců na pohraniční stanoviště policie.
Mezinárodní organizace pro migraci po týdnu krize uvedla, že více než dvacet tisíc Rohingů překročilo hranice od Bangladéše, aby se tam připojili k sedmaosmdesáti tisícům těch, kteří uprchli během předchozích měsíců. Několik tisíc Rakhinů, etnických Barmánců a Murungů bylo však rovněž evakuováno do Sittwe — hlavního města státu —, nebo utekli sami a zůstávají uprchlíky, kteří přežívají v jiné části Barmy.
Současný barmský režim, který už netvoří jenom armádní velitelé, ale i politikové vzešlí z voleb, vnímá povstaleckou organizaci ARSA jako teroristickou. Je tak označována už i oficiálně. Ústřední protiteroristický výbor Svazové republiky Myanmar ji za takovou prohlásil právě na základě srpnových událostí. Barmská vláda vyzvala současně obyvatelstvo, aby nespolupracovalo s extremistickými teroristy a nepodporovalo je.
Bezpečnostní složky se mezitím snaží oficiálně zajistit v oblasti mír a stabilitu a ochránit majetek. Z pohledu vlády probíhají operace proti teroristům, nikoli ovšem vůči těm, kdo s nimi nejsou ve spojení. V oblasti bylo vyhlášeno stanné právo a noční zákaz vycházení.
Pohled z vnějšku Barmy je přitom zásadně jiný: barmánští vojáci mají soustavně vraždit Rohingy, včetně žen a dějí. Ozbrojené složky mají zapalovat domy a mučit v rohingských vesnicích starousedlíky.
Rohingské exilové organizace v Británii a USA ve svých kampaních už dlouho upozorňují, že Rohingové jsou v Barmě předmětem krutého utlačování a etnických čistek. Ani jméno Rohingů není podle těchto skupin barmskou vládou uznáno.
Podobný rozpor nalezneme, i když pátráme ve výpovědích řadových obyvatel Rakhinského státu: v barmských médiích lze číst četná svědectví místních, dle nichž přicházejí do Rakhinského státu radikální bengálští muslimové z Bangladéše, kteří vypalují zase vesnice Rakhinů a dalších etnik. V době, kdy se začínala upínat celosvětová pozornost na exodus Rohingů, měla jedna z těchto nájezdnických skupin povraždit na tucet Rakhinů, včetně žen a dětí, a to pistolemi, mačetami a ručně vyráběnými granáty.
Problém s pravdou
V barmských médích lze nalézt i mnoho výpovědí očitých svědků, dle nichž si Rohingové zapalují své domy sami. Političtí a náboženští vůdcové Rakhinů požádali sami vrchního velitele armády, generála Min Aun Hlaina, aby v oblasti posílil bezpečnost. Mluvčí povstalců naopak uvedl, že Rohingové stojí „tváří v tvář úplné genocidě a musí proto bránit své civilisty.“
Vláda a barmský střední proud tedy s rohingskými povstalci soupeří o to, komu se podaří zvítězit ve sporu o interpretaci nedávného násilí, jež Rakhinský stát rozdírá. Násilnosti mezitím i nadále pokračují a ohrožují barmský proces přechodu k demokracii.
Vedle nesporné humanitární krize jde zde i o symptomatický problém současných barmských poměrů. Pravdivá povaha poměrů ve státě byla vždy předmětem tvrdých střetů. Nadnesené narativy obou stran zaplňují státní represí zaviněné vakuum, v němž chybí nezávislá média i výzkumné instituce, jež by ověřovaly fakta.
Změnou oproti minulým krizím je nyní uvolnění restrikcí pro zahraniční i domácí novináře — od 30. srpna se mohou alespoň přiblížit k oblasti střetů a mluvit s uprchlíky. To dříve nebývalo. Jedním z nezamyšlených důsledků tohoto posunu je přitom zřejmě i fakt, že v zahraničních médiích převažují prvky zdůrazňované rohingskými organizacemi. Rohingských postižených a uprchlíků je přeci jen objektivně více.
Geneze násilností
Vraťme se ještě do minulosti. Roku 2010 Barmská vojenská junta — Státní rada pro mír a rozvoj — uspořádala volby, jež byly reálně jen výběrem mezi předloženými kandidáty. V těchto pochybných volbách získala vládní Strana jednoty, solidarity a rozvoje většinu v obou komorách barmánského parlamentu a současně většinu ve všech sněmovnách jednotlivých svazových států — s výjimkou Rakhinského. Až do roku 2012 pak komunity Rohingů i Rakhinů žily spolu v míru. Největší opoziční strana, Národní liga za demokracii čili NLD, vedená Aun Schan Su Ťij, se pak 1. dubna roku 2012 účastnila doplňovacích voleb a téměř ve všech obvodech dokázala zvítězit. To Barmskou juntu vyděsilo.
Dne 28. května byla neznámými pachateli brutálně zavražděna rakhinská dívka. O několik dní později objevily úřady její tělo a na sociálních sítích se následně začaly rychle šířit jeho nevhodné fotografie. Bezpečnostní síly zatkly pro podezření z vraždy tři rohingské muže. Dva byli odsouzeni k smrti a jeden z nich spáchal ve vězení sebevraždu.
Neznámí pachatelé následně povraždili desítku muslimských poutníků. Od té doby zuří v Rakhinském státě etnické násilí. Po událostech loňského října byla barmská vláda cílem ostré mezinárodní kritiky. Vládou samotnou uskutečněná vyšetřování žádné důkazy o genocidě nenašla, její jednostranná zpráva nicméně prokazatelně zamlčela široce rozšířené případy sexuálního napadení, mimosoudních poprav a žhářských útoků páchaných proti Rohingům bezpečnostními složkami. Toto zbabělé zapírání podnítilo hněv celého mezinárodního společenství a volání po nezávislém prošetření.
Od té doby sledují situaci v Rakhinském státě intenzivně snad všechny velké lidskoprávní organizace.
Stále nesmiřitelnější protichůdná rétorika nepřekáží přitom jen pokusům dobrat se spolehlivých informací o situaci v oblasti, ale rozežírá i všechen potenciál k smírnému řešení konfliktu, jež se rychle rozrůstá v to, čeho se všichni tak obávají — v otevřenou válku. Bude to chtít ještě mnoho času, trpělivosti a vyjednávání, než se podaří zastavit extremisty a vrátit místním obyvatelům jistotu. Těžko říci, kdy se podaří v oblasti obnovit normální život a zajistit pomoc a podporu postiženým.
Na krizi vydělává armáda
Po dvou týdnech vyhrocování situace se poměry na místě ve všech ohledech zhoršily: stále více Rohingů opouští své domovy, Rakhinové a další etnika rovněž prchají. Desítky lidí zemřely. Ti, kdo se rozhodli zůstat, žádají barmskou armádu, aby jim pomohla uchránit jejich životy a majetek.
Kvůli rohingským útokům, respektive jich medializaci, má armáda nyní ohromnou podporu. Podporují ji paradoxně i místní političtí aktivisté a ochránci lidských práv. Rakhinové a další lidé se obávají dalších útoků. Od roku 2012 opustily oblast již desetitisíce Rohingů. Mnoho jich zahynulo na moři, přes nějž se snaží dostat do bezpečí.
Co je zajímavé a ani globální média o tom nepíší: mnoho politických aktivistů v Barmě je přesvědčeno, že za rozdmýcháním konfliktu stojí také část barmské armády — skupina generálů, která chce působit potíže vládě Aun Schan Su Ťij.
Opozice se Su Ťij v čele připravila v roce 2015 armádu o tři čtvrtiny moci. Podle ústavy z roku 2008 ovládá barmská armáda i nadále tři silová ministerstva — obrany, vnitra a bezpečnosti — a čtvrtinu křesel v parlamentu. Její příslušníci se také těší četným privilegiím. Část generálů přesto spolupráci s civilní vládou Národní ligy za demokracii stále odmítá a napůl oficiálně, napůl pokoutně usiluje o restauraci mocenských poměrů z dob junty.
Současnou barmskou vládu národního porozumění — hybrid mezi starým a novým režimem — čekají ještě mnohé nesnáze a překážky, má-li se přechod k demokracii podařit. Aun Schan Su Ťij zatím nedostala příležitost ani změnit ústavu, podle níž je armáda „vedoucí silou barmské společnosti“. A nestabilní situace v Rakhinském státě dává nyní v očích mnoha Barmánců novou sílu argumentům, jako že „bezpečnost je důležitější než lidská práva,“ a „k zajištění bezpečnosti potřebujeme silnou armádu.“
Faktor peníze
Celá záležitost má konečně ještě jednu dimenzi — otázku zajištění budoucích výdělků. Jakkoliv se to může zdát dnes při záběrech na uprchlíky brodící se v bahně neuvěřitelné, v Rakhinském státě mají perspektivně vyrůst tři velké hospodářské zóny využívající jeho příhraničí polohy.
První ze zón by měla vzniknout na parcelách v Maungdawu na severu státu. Příslušná infrastruktura má být dostavěna napřesrok v dubnu, a pak má začít velké lákání investorů. Druhá zóna je plánována v okolí přístavu Kyaukphyu, který je stále hlouben, a třetí poblíž Sittwe, kde se zatím nestaví.
I když se předpokládá, že stávající krize — právě Maungdaw je dnes epicentrem nejhroznějších etnických střetů — projekt zpomalí, jedná se o skutečně velkou záležitost. Hospodářská zóna by měla zajistit jak nové ekonomické příležitosti pro místní pracující a podnikatele, tak další z motivů místní vládě k důslednému upevňování stability a bezpečnosti v oblasti.
Zájem o investice v Rakhinském státě projevily již vedle 136 barmských firem i korporace z Číny. Čína je přitom stále zdaleka největším zahraničním investorem v celé zemi a státem, s jehož firmami spojuje svoji kariéru a podnikatelské zájmy řada bývalých, ale i současných příslušníků armádní elity.
Demokratické strany a političtí aktivisté by v Barmě preferovali zodpovědnější investory, zejména společnosti ze Západu. Budou však chtít přijít, když hrozí v oblasti takřka válečný stav?
Text byl autorem psán pro DR v angličtině. Přeložil JOSEF PATOČKA, editoval a vypravil PETR JEDLIČKA.
Vnitřní poměry jak na vládní úrovni, tak na lokální v místě konfliktu, jsou nepřekvapivě dost komplikovaně strukturované.
Takový Daniel Veselý na BL už Aun Schan Su Ťij plně odepsal, je pro něj už jen loutkou, která podlehla "ďábelským svodům politické moci" a obětovala jim všechno. Kus hadru.
https://blisty.cz/art/88004.html
Jenže ona je ted v reálné politice a vzít generálům moc, notabene generálům zvyklým nepokrytě vládnout a moc si užívat, to vyžaduje odhodlání, sebekázeň, vnitřní sílu. Mít to srovnané. A přesvědčivost na venek.
A bývalá junta pořád má silová ministerstva a ovládá armádu, policii, rozvědky a část parlamentu,,,,,,,,,,,,,
Příchod skupin muslimských radikálů z Bangladéše a následné vyhrocení situace a navazující události tak v podstatě přichází v naprosto nevhodný okamžik, kdy by demokratický vývoj mohl být ještě zvrácen.
A Barmánci začínají na Rohingy pohlížet ještě hůř než dřív.
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Co je novum, to je starost muslimských zemí počínaje Tureckem a konče nesamostatným (ale náhle skoro ano) Čecenskem. Co se týče Turků, možná že by si mohli představit sebe coby Barmánce a Kurdy coby větší Rohingy. Je to zajisté těžké.
Dobrat se skutečných příčin tohoto konfliktu a skutečných motivů jeho viníků je pro mě osobně spíše nemožné a snad i zbytečné. Netrápí mě, že nevím, kdo je vinen samotným počátkem konfliktu, za důležité považuji to, aby byl nalezen způsob, jak konflikt zastavit a urovnat. Ukázání na viníka (ať už skutečného či domnělého), ani vítězství některé ze stran ve sporu o interpretaci tohoto násilí ten konflikt nezastaví.
||||||||| skvělý vynález, který náš ministr Chovanec a jeho nadstranická skvadra přicmrndávačů tlačí do ústavy |||||||||
Samozřejmě s plným vědomím armády, která rozhoduje, co se bude dít.
Je bláhové si myslet, že Aun Schan Su Ťij a další demokraticky zvolení politici mají momentálně na situaci jakýkoliv vliv.
Aun Schan Su Ťij se nicméně hlavně vyčítá, že se k věcem nepostavila čelem, když už na ně nemá moc vliv, a neodsoudila celou záležitost jako genocidu, ale spolu s generály mluví o protiteroristické operaci.
Jenže když si probereme i to málo, co zatím víme, tak ty útoky "povstalců" nebyly vedeny jen na desítky policejních stanic. Pokračovaly dál proti místním obyvatelům. V několika případech proti další z menšin obývajících ten kraj - hinduistům.
Ale proč napadat hinduisty, kteří s bídným postavením Rohingů v Barmě nemají co dělat?
A proč vlastně povstat zrovna teď, když se po tolika letech vojenské junty začíná pomalu etablovat demokratická vláda se známou lidskoprávní aktivistkou na čele. Právě od demokratické vlády by Rohingové měli čekat dohodu a získání občanských práv atd., ne? Od koho jiného?
Jenže zabíjení hindujistů mluví jasnou řečí -- současný nekompromisní džihád dorazil konečně i do Barmy.
Co když po Aun Schan Su Ťij chceme lež?
---------------------------------------------
To, že bylo od října loňského roku zabito na 1000 Rohingů a 70.000 jich bylo vyhnáno ze země je "The Lady of Myanmar" schopna nejen popřít, ale i aktivně tomu přisluhovat oficiálním vyjádřením svého úřadu o "falešných znásilněních" a svým vlastním, že Západ přehání a žádní Rohingové nejsou.
V zemi, kde je muslimské populace pouhých 4% a aktuálně prožívá etnické čistky, mluví tento "liberální miláček" podobně jako Steve Bannon o "globální muslimské moci" , která se stává "ohromnou".
Ostatně islamofobní hysterie této paní se projevila již dříve, když se jednou rozčilovala nad tím, že s ní rozhovor pro BBC dělal muslim a když vyházela všechny muslimy z kandidátky své "demokratické" strany.
To, že v Barmě/Myanmaru probíhá genocida Rohingů, kteří už od r. 1982, kdy byli zbavováni občanství, žijí v apartheidních podmínkách, nelze omluvit žádným útokem na policejní stanici.
Nasazování "růžových brýlí" pro sledování Barmy může být nahlédnuto jako schválnost, hodit se může k diskreditaci ikon doby (viz foto v článku), za níž čas již oponou trhl (na něž leckdo nyní kydá hnůj, a ctí tak dnešní mocné). Toto nepodkládám zajisté panu Jehličkovi, nicméně v jeho příspěvku mi chybí vědomí faktu, že ozbrojené útoky jsou nyní drakonicky trestány téměř ve všech státech světa (a nejlépe již v zárodcích).
Touha po soudu přehlušuje touhu po spravedlnosti.
Co však mezinárodní právo zakazuje, je nerozlišovat mezi ozbrojenými povstalci a civilisty, což současná barmská vláda pod vedením Aun Schan Ťij dělá.
Při vší úctě k jejím dřívějším postojům, současným xenofobním rasistickým jazykem maže "The Lady" vše, za co si ji bylo možno vážit. Pokud měla sílu 15 let snášet domácí vězení v odporu proti násilí vojenské junty, je jistě oprávněné žádat po ní rezignaci v době, kdy nejen, že není schopna ani slovně násilí odsoudit, ale aktivně mu v úřadu de facto premiérky sekunduje.
Ohánět se pak tím, že "ozbrojené útoky jsou nyní drakonicky trestány ve všech státech světa" je bezpředmětné a podobné argumenty bych čekal jinde, než mezi čtenáři snad levicového webu.
Není nutno hned žádat rezignaci Aun Schan Su Ťij, ale určitě je nutné žádat, aby změnila svůj postoj ke konfliktu, a aby ho začala rázně řešit z hlediska ochrany lidských práv, což bylo původně její bytostné téma, alespoň podle pověsti, které se na Západě těšila.