Vím, že celý vývoj v Barmě od převratu sledujete každý den a z řady zdrojů, že se vás to i osobně dotýká. Jak byste zhodnotili aktuální trend? Vedly již dvou-a-půlměsíční protesty k nějakému posunu, nebo se junta spíše jen zatvrzuje?

Vnímáme signály napovídající tomu i tomu, některé viditelné, jiné méně. Zjevné je, že armádní teroristická formace se neštítí už otevřeně používat hrubou sílu, a to i proti ženám a dětem. Zákroků, při nichž umírají lidé, stále přibývá. Od první poloviny března jsou také systematičtější.

Na druhou stranu — odpor ani přes rostoucí počet mrtvých nepolevuje. V ulicích jsou vidět zejména mladí lidé a je patrné, jak moc je pro ně demokracie důležitá. Pozitivní je rovněž, že OSN ani její členské státy stále neuznaly juntu jako legální vládu. A že na straně odporu stojí také ozbrojené síly drtivé většiny povstaleckých skupin navázaných na různá menšinová etnika.

Důležité je, že vojenský režim není ani po dvou-a-půl měsících schopen fungovat jako normální vláda. Velká část lidí pracujících ve státním sektoru setrvává v pasivním odporu. Stejně tak soukromý sektor. Z vnějšku je přitom zároveň velmi cítit tlak mezinárodního společenství na obnovu ústavního pořádku a návrat demokraticky zvolených zástupců lidu do funkcí.

Přijde vám tedy, že politika mezinárodních sankcí funguje?

Vlastní sankce moc efektivní nejsou, z těch si vojenský režim mnoho nedělá, čelil jim ostatně již v minulosti. Může dál obchodovat s Čínou a členy ASEANu. Země jako Čína, Rusko, Severní Korea a další budou myanmské armádě klidně dál dodávat zbraně. Důležitý je ale celkový signál, k němuž ty sankce přispívají. Lidé v Barmě vědí, že svět na ně nezapomněl, že mu to není jedno. Že má smysl dál bojovat. Je důležité, že je tlak na juntu zevnitř i zvenku současně.

Jak vlastně vnímáte roli Číny? Myslím v posledních letech, i teď po převratu.

Máme s Čínou dlouhou hranici a ještě delší historii vztahů. Je to tradičně náš největší obchodní partner. Obecně se to vnímá tak, že Čína měla vždy v Myanmaru jak ekonomické, tak politické zájmy a podle nich se chovala. Před převratem i nyní. Bere se to tak, že Čína bude vždy intervenovat do barmské politiky. Pravidelně se ovšem objevují také občanské protičínské kampaně vyzývající například k bojkotu čínského zboží, když se nesouhlasí s aktuální podobou jejího zasahování. Tyto kampaně běží i dnes, protože Čína pučisty víceméně podporuje.

Máte dojem, že se zde o něčem podstatném v barmském dění informuje mylně, nebo že se to zcela přehlíží?

Chápeme, že pro českou veřejnost není situace v Barmě tématem číslo jedna. Přeci jen jde o vzdálenou zemi s odlišnou kulturou. Ale nemáme pocit, že by se něco zde úplně přehlíželo. Vlády České republiky navíc podporují naše demokratické hnutí již řadu let, čehož si velmi vážíme.

Jak odhadujete, že vše v posledku skončí?

Současná mladá generace Barmánců — generace Z — se s vojenskou vládou nesmíří. Na to moc miluje svobodu. Bude bojovat až do konce, a i když se armáda může opřít o hrubou sílu, není lehké pro vládu v 21. století přežít bez podpory lidí i mezinárodního společenství zároveň. Stále tedy věříme na změnu a i nadále o ni budeme usilovat.