Extradiční dohoda s Hongkongem, část první
Jan VlčekSinopsis s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky přináší sérii článků představujících dohodu o justiční spolupráci mezi ČR a Hongkongem. Jde o základní přehled a souvislosti, které se k problematice extradiční dohody vážou.
Hned na úvod je nutné uvést na pravou míru jeden hojně rozšířený omyl. Čtenář se má možnost v tuzemských i zahraničních médiích dočíst o „extradiční dohodě s Hongkongem“, avšak skutečnost je taková, že ČR uzavřela s Hongkongem dohody hned tři — dohodu o předávání odsouzených osob, dohodu o předávání osob hledaných pro trestní řízení a dohodu o vzájemné pomoci v trestních věcech.
Jak již vyplývá z názvu dohod, každá z nich je zaměřena na odlišnou fázi, resp. úkony trestního řízení. Dohoda, která po přijetí hongkongského zákona o státní bezpečnosti budí největší kontroverze a k jejímuž vypovězení vyzval Senát Parlamentu ČR vládu Andreje Babiše (ANO), je úmluva o předávání osob hledaných pro trestní řízení.
Mediální zkratka „extradiční dohoda s Hongkongem“ tak bude ve většině případů odkazovat právě k této dohodě. Důvod je prostý. Dohoda o předávání odsouzených osob se vztahuje na případy, kdy osoba již byla odsouzena podle právního řádu jedné ze smluvních stran a na základě této dohody má být vydána do přijímajícího státu k výkonu trestu.
Meritorní rozsudek vydaný jednou ze stran je již konečný a žádné další řízení ve věci již nepokračuje. Dohoda o vzájemné právní pomoci se zaměřuje na spolupráci především v právně-administrativní rovině — v získávání důkazů, písemností, předmětů, doručování písemností či zjišťování totožnosti a pobytu osob.
Je to tedy právě dohoda o předávání osob hledaných pro trestní řízení, jež je pro svou problematičnost onou „extradiční dohodou s Hongkongem“ a jíž se cyklus článků bude věnovat.