Volby v Hongkongu poprvé pořádal Peking. A tak dvě třetiny lidí zůstaly doma

Simona Fantová

Prosincové volby do hongkongské Legislativní rady, první od přijetí represivního zákona o státní bezpečnosti, byly stvrzením faktu, že pekingský režim v rozporu s mezinárodními dohodami zbavil Hongkong posledních zbytků autonomie.

K volbám, v nichž o nic nešlo, přišlo jen 30,2 procent oprávněných voličů, tedy o 28,1 procent méně než minule. Foto Gaugear Msierpllo, WmC

Volby do Legislativní rady Hongkongu, které se uskutečnily 19. prosince 2021, byly výjimečné v několika ohledech. Poprvé se jich mohli zúčastnit již jen kandidáti předem schválení Pekingem. Vinou nedemokratických reforem volebního systému i restriktivního zákona o státní bezpečnosti nemohli kandidovat představitelé široce podporované demokratické opozice. Mnozí z nich jsou ostatně ve vězení či v exilu.

Zbývající členové opozice i většina hongkongského obyvatelstva se zdráhala voleb účastnit, takže je provázela historicky nejnižší volební účast, takřka o polovinu nižší než minule. Zatímco propekingští politici i čínská vláda volby prohlašují za úspěch a návrat ke stabilitě, demokratické státy je naopak kritizují jako nesvobodné.

Přísně střežené volby

Když v roce 1997 předávala Velká Británie Hongkong pod čínskou správu, smluvně si vymínila, že v následujících padesáti letech bude Čína zachovávat autonomii Hongkongu včetně způsobu vlády či nezávislého soudnictví v rámci takzvaného principu jedna země — dva systémy. Čína však tuto dohodu i přes odpor hongkongského obyvatelstva a protesty mezinárodního společenství stále více porušuje. A dnes by se dalo říci, že ji už prostě ignoruje.

Největší ranou, kterou nezávislost Hongkongu utrpěla, bylo přijetí zákona o státní bezpečnosti, který zde v podstatě zavádí systém politické policie („státní bezpečnosti”), jaký platí i přímo v Čínské lidové republice. Znemožňuje tak existenci jakékoli opozice vůči centrální vládě.

Tento zákon navazoval na snahy o přijetí extradičního zákona umožňujícího vydávání hongkongských občanů k trestnímu stíhání do Číny, proti němuž Hongkonžané protestovali po dobu dvou let v sérii demonstrací. Některých z nich se zúčastnily až dva miliony lidí, tedy více než čtvrtina z celkového počtu 7,5 milionu obyvatel.

Volby však provázela i řada dalších změn, které znemožnily jejich demokratický průběh. Poté, co volby do městských zastupitelstev v roce 2019 z devadesáti procent vyhráli členové demokratické opozice, prosadila pekingská vláda odložení voleb do Legislativní rady ze září 2020 právě na 19. prosince 2021 s odvoláním na protipandemická opatření.

Mezitím přijala nový volební zákon. Ten zvýšil počet členů Rady ze 70 na 90 a zároveň snížil počet přímo volených členů z 35 na 20. Dalších 40 členů je přímo jmenováno propekingskou Volební radou a zbytek připadá na zástupce profesních organizací, které jsou tradičně též propekingské.

Všichni kandidáti musí být předem schválení zvláštní komisi, která posuzuje jejich „vlastenectví” — jinak řečeno oddanost Pekingu a KS Číny. Výsledné kandidátní listiny proto tak trochu připomínaly někdejší „jednotnou kandidátku Národní fronty” v ČSSR a dalších „lidových demokraciích”.

Posunutí voleb také vládě umožnilo provést rozsáhlé čistky, během nichž pozatýkala představitele demokratické opozice, lidskoprávních organizací, ale i médií (širokou pozornost poutala například likvidace deníku Apple Daily). Všichni zadržení nyní mohou být souzeni podle nové legislativy.

Mnozí z těch, kteří nebyli zatčeni, emigrovali do zahraničí. A ti, kdo stále chtěli a mohli kandidovat, museli nejdříve projít schválením pekingské vlády. Poté, co si kandidáty prověřila Státní bezpečnost, museli navíc projevit věrnost Číně. Za takových podmínek zbývající členové opozice povětšinou kandidovat odmítli.

Kdo nevolí, je patrně spokojen

Zatímco demokratické státy volby kritizovaly jako nesvobodné, čínská strana se snažila posílit volební účast, mimo jiné rozesíláním sms zpráv či hromadnou dopravou zdarma v den voleb, ale i novým opatřením, podle něhož jsou výzvy k neúčasti na volbách a odevzdání neplatného hlasu trestné. Na základě toho bylo zatčeno více než deset lidí.

Volby proto neprovázely prakticky žádné protesty ani výrazné kampaně. Obyvatelé Hongkongu o účast v nich ztratili zájem, protože nevěří, že by skrze ně mohli dosáhnout jakékoli změny.

Nedůvěra ve volby a celková rezignace Hongkonžanů se projevily historicky nejnižší účastí — dostavilo se jen třicet procent voličů. Dvě procenta odevzdaných hlasů byla navíc neplatná, což též představuje rekord. Není překvapením, že volby s přehledem „vyhráli” zástupci propekingských sil a do Legislativní rady se probojoval jediný tolerovaný zástupce opozice.

S výsledky voleb je čínská vláda podle svých slov spokojená. Ve svém stanovisku je komentuje jako návrat ke stabilitě po chaosu prodemokratických protestů. S nízkou účastí si patrně hlavu neláme — ještě před volbami se Carrie Lamová, správkyně Hongkongu, nechala slyšet, že jsou-li lidé spokojení, vede je to přirozeně k malému zájmu o účast ve volbách, což je znamením politické stability.

Demokratické státy však její názor nesdílejí. Volby odsoudily nejen státy G7, ale i Evropská unie. Spolu s experty, kteří region sledují, i hongkongským obyvatelstvem jsou přesvědčeni, že Čína Hongkong připravila o poslední zbytky autonomie.

advertisment
advertisment