V Hongkongu od počátku června probíhají masové demonstrace proti zákonu, na jehož základě by bylo možné vydávat obviněné k soudnímu řízení do Čínské lidové republiky. Demonstrací se v jednu chvíli zúčastnilo na dva miliony lidí, tedy víc než jedna čtvrtina všech obyvatel města.

Do ulic vyšli lidé napříč všemi společenskými vrstvami, významně se zapojili mladí lidé a studenti, viditelní byli také mladí křesťané a podporu protestům vyjádřila část církevních hodnostářů. Během převážně poklidných demonstrací se zformovaly i radikální skupiny, nastaly srážky s policií a 1. července, v den oslav 22. výročí předání Hongkongu Číně, radikálové dočasně obsadili budovu Legislativní rady a zneuctili zde symboly podřízenosti Hongkongu Čínské lidové republice.

Nechtěný zákon

Návrh kontroverzního zákona, který předložila hlavní správkyně Hongkongu Carrie Lam na konci ledna, od počátku odmítaly jak lidskoprávní organizace, tak i Soudcovská unie (Law Association) a Advokátní komora (Bar Association); kritické hlasy se však ozvaly i z podnikatelských kruhů, které obvykle s nedodržováním lidských práv v Číně nemají problém.

Společnými argumenty všech odpůrců extradikčního zákona je systémová podřízenost soudů v ČLR komunistické straně, nepřehlednost čínských zákonů, interních předpisů a měnících se stranických nařízení a také korupce jako endemický problém celého systému, jinými slovy absence vlády zákona a práva na spravedlivý proces.

Opoziční politici, včetně poslanců hongkongského parlamentu, také poukazovali na protiústavnost takového zákona. Předání hongkongských občanů, případně těch, kdo v Hongkongu hledají azyl, do rukou čínských úřadů znamená porušení nezávislosti města ve vnitřních záležitostech, kterou zaručuje tzv. Základní zákon (Basic Law) čili hongkongská ústava, na jejímž základě je vymezen status Hongkongu jako zvláštní oblasti ČLR.

Carrie Lam sice během jara vyšla vstříc zájmu byznysu a souhlasila s některými kosmetickými úpravami zákona, avšak dál neústupně trvala na správnosti a nezbytnosti této právní úpravy pro blaho Hongkongu a tlačila na jeho urychlené přijetí. Postupovala arogantně a navzdory kritickým hlasům odborné veřejnosti necítila potřebu zákon předložit k důkladné diskusi.

Byla si jista vítězstvím, protože propekingské strany mají v hongkongské Legislativní radě většinu. Opozice si nevěděla rady, atmosféra v parlamentu byla napjatá, vypukl i násilný střet mezi poslanci koalice a opozice.

V dubnu dostal problém mezinárodní rozměr, když skupina významných opozičních politiků odjela do USA jednat o podpoře svých snah zákon zablokovat. Argumentem, proč by se měla angažovat mezinárodní veřejnost, je postavení Hongkongu jako třetího nejvýznamnějšího centra světového finančnictví, jehož stabilita významně ovlivňuje globální ekonomiku. Základem hongkongského úspěchu jsou liberální zákony a dobře fungující právní systém.

Pekingské zastoupení v Hongkongu mezitím zorganizovalo podpisovou akci na podporu zákona a oficiální místa v Pekingu začala veřejně vyjadřovat podporu Carrie Lam a odsuzovat kritické hlasy jako projev údajného zahraničního vměšování do vnitřních záležitostí Číny.

Protesty začaly skromně, první demonstrace se konala v dubnu a zúčastnilo se jí pouhých dvanáct tisíc demonstrantů. Arogance nejvyšší správkyně spolu s vměšováním Pekingu stále víc popuzovaly veřejnost a druhého protestního pochodu o čtrnáct dní později se zúčastnilo již 130 tisíc demonstrantů.

Během května pak události nabraly rychlý spád a vymkly se z rukou politiků. Hnutí proti zákonu, které nemá žádné jasné organizátory ani vůdce, se začalo šířit na sociálních sítích, objevily se stovky petic proti zákonu, a když Občanská fronta lidských práv na 9. června svolala další demonstraci, přišel na ni zcela nečekaně milion lidí.

Navzdory rozsahu protestů vydalo vedení města ještě téhož večera prohlášení, v němž potvrdilo, že se 12. června chystá druhé čtení kontroverzního zákona v Legislativní radě. V reakci na to 16. června proběhla další demonstrace, na kterou přišly dva miliony lidí.