V Hongkongu ožilo znovu protestní hnutí, v ulicích chce být teď častěji
Petr JedličkaObří nedělní protest proti postupujícímu podléhání čínskému režimu byl zřejmě jen prvním v řadě. Demonstrantů chodí teď do ulic nejméně dvakrát více než během proslulých deštníkových protestů.
Nešlo o žádnou ránu z čistého nebe, tak velkou mobilizaci ale čekal jen málokdo: na poslední demonstraci v Hongkongu proti legislativní změně, která má — kromě jiného — ulehčit vydávání podezřelých z páchání zločinů do pevninské Číny, dorazil v neděli takový dav, že se nevešel ani do záběru kamer na helikoptéře.
Podle policejních odhadů se zúčastnilo asi 240 tisíc lidí; podle organizátorů šlo o milion, tedy o sedminu obyvatel města. Na každý pád vyšlo do ulic nejméně dvakrát více lidí než při největším protestu proslulého „deštníkového hnutí“ v roce 2014.
Protest zřejmě překonal i dosavadní hongkongský rekord: půlmilionovou demonstraci za občanská práva z června 2003.
„Jistý pohyb ve společnosti byl cítit už několik měsíců, neboť v současnosti dobíhají procesy s vůdčími postavami takzvaného deštníkového hnutí. Skutečný kvas ale nastal, když začalo být jasné, že nová úprava vydávání podezřelých ze spáchání zločinu mezi Hongkongem a pevninskou Čínou nebude obsahovat podmínku garance spravedlivého procesu,“ vysvětlila v pondělním vysílání France 24 Katrin Büchenbacherová, švýcarská reportérka působící v Číně.
„Nedělní protest byl podle všeho největší od znovupřičlenění Hongkongu k Číně v roce 1997. Podle organizátorů byl přitom jen prvním z řady. Současná pročínská správa hongkongské autonomie v čele s Carrie Lamovou totiž odmítá demonstrantům ustupovat a ti se naopak nechtějí vzdát jí. Další z protestů je plánován na středu 12. června (...) Jeho síla napoví, zda byla nedělní mobilizace výjimkou, nebo spíše nový standard,“ napsali francouzští zpravodajové v doplňujícím komentáři.
Autonomie v ohrožení?
Hongkong je od zániku britské správy v roce 1997 formálně součástí Čínské lidové republiky, má ale zachován vlastní soudní systém, legislativu i správní autonomii a stejně tak ekonomickou politiku či měnu. Obyvatelstvu je garantována svoboda projevu i shromažďování. Otevřeně pod čínskou kontrolou jsou pouze otázky obrany a vztahů se zahraničím.
Ve městě ovšem neprobíhají plně svobodné volby. Do politické soutěže jsou připouštěny pouze osoby, které schválí Peking. Čínskému režimu blízké strany a skupiny se také soustavně snaží o větší propojení s čínským systémem, v čemž je pekingský režim soustavně podporuje.