Ačkoliv se před pár týdny mohlo zdát, že protesty proti reformě volebního systému v Hongkongu pomalu odeznívají, vše se znovu rozhořelo. Vyklízení barikád a policejní násilí znovu posílilo sympatie a podporu veřejnosti. Guvernér Leung Čchun-jing obyvatele následně vyzval, aby vyšli opět do ulic a nakupovali — aby pomohli místní ekonomice.

Policejní násilí v kombinaci s tímto prohlášením vyvolalo bouřlivou reakci, protestující nyní „nakupují“ tak, že se dlouho do noci procházejí po hlavní nákupní třídě a zaměstnávají policii víc než kdy dřív. Protesty tak dostávají své symbolice — žlutá stužka odkazuje na populární šlágr Tie a Yellow Ribbon, ve kterém se zpívá o vytrvalosti.

Činnost policie vždy přiláká novou vlnu pozornosti a podpory, ale je zjevné, že takhle to nemůže pokračovat donekonečna. Protestující jsou rozděleni na mnoho skupin odlišného ideového zázemí a ve vzduchu je patrná beznaděj z toho, že se hnutí stále nikam neposunulo. Vláda protest stále navenek ignoruje a veškerou komunikaci odmítá. Hongkongská studentská federace obsadila sídlo vlády a konflikty s policií jsou nyní na denním pořádku. Svět už neobíhají fotky uměleckých děl, ale násilných střetů.

Protestující jsou si vědomi, že vláda se snaží policejním násilím odvrátit pozornost od politických otázek. To je dobře vidět na tom, jak se rozrůstají ústřední požadavky protestu: kromě volebního práva je to nyní i rezignace současného guvernéra a žádost o omluvu policie. Nepřichází však žádný posun v tom, jak těchto požadavků dosáhnout. Není ani vidět systematické promýšlení dalších otázek, které jsou pravděpodobně u kořenů současné situace.

Zdá se, že guvernér Leung Čchun-jing není při komunikaci s veřejností příliš obratný. V říjnu vzbudil pozdvižení svým komentářem pro New York Times, kdy otevřeně prohlásil, že univerzální volební právo je nemyslitelné, protože by to znamenalo dát hlas i těm nejchudším, a vyústilo by to tak v odpovídající politiku. Nyní ona výzva k nakupování, tak kontrastní vůči policejnímu násilí, které se na místě odehrává. Mohl by ale v čele Hongkongu stát neobratný politik? Je možné nabídnout jiný pohled?

Česká média si podobné otázky moc nekladou. Kromě sebenaplňujících zpráv o rozehnání protestu obecně převládají dvě interpretace. Ta první chápe protesty jako autentickou touhu společnosti po demokracii, druhý pohled pak rámuje protesty přímo jako antikapitalistické. Tato pojetí ale vycházejí z evropského kulturního prostředí a jsou poněkud krátkozraká, neboť selhávají v rozpoznávání lokálních specifik. Tamní společnost je ekonomicky i kulturně hluboce rozpolcená