Si Ťin-pching stupňuje nátlak na Tchaj-wan, pohrozil vojenským útokem

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Čínská lidová republika stupňuje diplomatický nátlak na demokratický Tchaj-wan. Generální tajemník KS Číny a prezident Si Ťin-pching dnes vyzval k „mírumilovnému sjednocení“ ostrovního státu s pevninskou Čínou, současně mu však pohrozil vojenským útokem, pokud by chtěl usilovat o formální nezávislost.

Tchaj-wanci musí podle něj „pochopit, že nezávislost by pro ně skončila hlubokou pohromou“. Pokud by to pochopit nechtěli, netají se hlava čínského režimu tím, jakou pohromu má na mysli. „Chceme vytvořit široký prostor pro sjednocení mírovou cestou, separatismu ale nehodláme nijak ustupovat… nebudeme tedy slibovat, že se zdržíme použití síly a vyhrazujeme si možnost použít jakékoli nezbytné prostředky,“ uvedl Si Ťin-pching doslova.

Tchaj-wanská otázka je dlouhodobě jedním z nejožehavějších problémů pekingské vlády, zejména s ohledem na otázku legitimity moci v Číně. Roku 1949 se na ostrov Tchaj-wan uchýlila vláda tehdejší Čínské republiky vedená Národní stranou (Kuomintang), svržená Mao Ce-Tungovými komunisty v občanské válce. Její vůdce Čankajšek stál v čele autoritářské vlády a nadále vznášel ze svého ostrovního exilu nárok na reprezentaci celé země — a až do roku 1971 jeho vláda skutečně zastupovala Čínu i v OSN.

ČLR získala křeslo v OSN po dohodě se Spojenými státy v rámci americké snahy získat v Číně spojence proti Sovětskému svazu. Výměnou za ztrátu křesla v OSN podepsaly Spojené státy s Tchaj-wanem zvláštní úmluvu, v níž se zavazují v případě vojenského útoku přijít Tchaj-wanu na pomoc.

Po Čankajškově smrti v polovině osmdesátých let se země demokratizovala a dnes patří k nejrozvinutějším státům v Asii. Ostrov je de facto nezávislý, má vlastní politický systém, Ústavu a zákony, pravidelně se zde konají demokratické volby na místní i celostátní úrovni. Tchaj-wanci jsou pyšní na své hodnoty demokracie, lidských práv a práv menšin a péči o životní prostředí.

Čínská republika na Tchaj-wanu, jak se oficiálně stát označuje, dávno nemá ambice reprezentovat celu Čínu, zato se snaží získat plnoprávný status v mezinárodním společenství jako samostatný stát. Čínská lidová republika toto úsilí označuje za separatismus a brání mu všemi prostředky, včetně úplatků a vydírání států, které jsou ochotné udržovat s Tchaj-wanem diplomatické styky.

Toto téma bylo i v pozadí nedávných jednání představitelů ČLR s papežem Františkem. Vatikán je totiž jedním z posledních států, které zatím na nátlak Číny nepřerušily diplomatické styky s Tchaj-wanem.

Skončí Tchaj-wan jako Hongkong?

Čína sice slibuje, že po „znovunavrácení poslední dosud neosvobozené provincie“ umožní zachovat po vzoru modelu „jedna země, dva systémy“, politický systém a právní normy dnes platné na Tchaj-wanu. Stejný model je aplikován v případě Hong-kongu po jeho přivtělení k zemi před dvaceti lety.

Právě tento příklad však může být dle mnohých pozorovatelů příčinou k obavám. Hong-kong je od potlačení prodemokratických „deštníkových protestů“ v roce 2014 svědkem stále postupujícího utahování šroubů, doprovázeného manipulací voleb ve prospěch propekingských kandidátů, omezování svobody slova, perzekucí kritiků čínské politiky a stále bezohlednějším potlačováním opozice. Čínské orgány neváhají použít proti kritikům komunistické strany takové metody, jako jsou jejich únosy do Číny s následně inscenovanými procesy.

Čína stupňuje nátlak na Tchaj-wan od roku 2016, kdy v tamních volbách po osmi letech v opozici přesvědčivě zvítězili zastánci nezávislosti ostrova z Demokratické pokrokové strany. Vůbec poprvé od demokratizace země získali jak prezidentský úřad, tak i většinu v parlamentu.

Zatímco dříve vládnoucí Kuomintang zastává politiku dalšího sbližování s Čínskou lidovou republikou, „demokratičtí pokrokáři“ v čele s prezidentkou Cchaj Jing-wen (Tsai Ing-wen) si chtějí od Číny udržet odstup a ostražitě se dívají na nebezpečí plynoucí z příliš těsných ekonomických vazeb, s cílem přinejmenším zachovat status quo. Součástí této ostražitosti je například i zákaz působení čínské firmy Chua-wej (Huawei) na Tchaj-wanu.

ČLR pravidelně zastrašuje Tchaj-wance námořními a leteckými cvičeními v okolí ostrova a zhoršuje jeho mezinárodní postavení nátlakem na jeho zbývající diplomatické spojence vždy, když ve volbách vítězí Demokratická pokroková strana. Dnešní nátlak na Tchaj-wan je podle pozorovatelů třeba vnímat zejména v kontextu obecně agresivnější zahraniční politiky a nacionalističtějšího rázu rétoriky pekingského režimu od nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012.

Budoucnost Tchaj-wanu zásadně ovlivní také příští volby. Ty zemi čekají napřesrok. Soudě podle výsledků nedávných voleb komunálních se zdá, že zastánci nezávislosti spíše oslabují, mimo jiné i v důsledku ekonomických sankcí ČLR a dalších forem vměšování do tchajwanského hospodářství.