Naděje na autonomní a demokratický Hongkong bere za své
Aleš KarmazinZatímco existuje šance, že kurz čínské politiky se za několik let opět změní a zmírní se autokratické tendence, pro Hongkong už cesta zpět nejspíše neexistuje.
Bezpečnostní zákon je oprávněně považován za zásadní přelom v politickém vývoji Hongkongu od roku 1997. Právě tehdy byl obchodní přístav navrácen Velkou Británií zpět Čínské lidové republice.
Přijetí bezpečnostního zákona bylo ohlášeno na konci května a provedeno na konci června. Sám fakt, že zákon byl vnucen Hongkongu čínskými orgány, byl téměř bezprecedentní. Byl schválen čínským parlamentem, a jeho reálná aplikace byla navíc blesková.
Ti, kteří věřili v demokracii a autonomii Hongkongu v rámci ČLR, museli být zklamáni nebo vyděšeni. Padla asi poslední, byť nepříliš velká, naděje, že by zákon byl spíše zdviženým prstem Pekingu, avšak reálně by se mnoho neměnilo.
Bezprostředně po přijetí zákona se v Hongkongu začaly konat protestní demonstrace. Několika stovek demonstrujících bylo zatčeno právě i na základě nového zákona. Je velmi pravděpodobné, že zákon bude obdobně využíván i při dalších případných demonstracích proti místní pro-pekingské či centrální vládě.
Už od počátku platnosti této smlouvy, činící z Hongkongu čínskou provincii, byť s odkladem na 50 let, se šrouby zvolna utahují a Čína dává halasně najevo, že sice dočasně ponechala své provincii demokratické formy, ale obsah by měl být plně pod její kontrolou. Že to takto dopadne, bylo jasné již od počátku, otázka byla jen časové rozložení jednotlivých otoček šroubů.
Otázkou pro Západ při tom pochopitelně je, zda se lze hlásit k určitým idejím, ale v praktické politice se jich držet, jen když se to hodí či přímo ekonomicky vyplatí. Ale to už není o Hongkongu, ale o nás.