Půl roku bezpečnostního zákona v Hongkongu: Peking převzal otěže

Aleš Karmazin

Po více než půlroce od přijetí bezpečnostního zákona se Hongkong nachází v situaci hybridní vlády. Autonomie není oficiálně zrušena, ale Peking má fakticky vše podstatné pod kontrolou.

Nový zákon o státní bezpečnosti však postavení Hongkongu v rámci Čínské lidové republiky posunul na zcela novou úroveň. Zákon přímo zasáhl sociální aktivismus, média i parlament. Foto Bell Chan, BGfotologue, flickr

V létě minulého roku byl rozhodnutím Všečínského shromáždění lidových zástupců (čínského parlamentu) přijat státní bezpečností zákon pro autonomní oblast Hongkongu. Uvedený krok předznamenal charakter dalších měsíců až do současnosti.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Nový zákon byl využit během druhé poloviny roku 2020 a začátku roku 2021 k zatčení mnoha osob, jen na počátku ledna jich přibylo třiapadesát. Se čtyřmi z nich pak začal i soudní proces. Zatím se nejedná o masivní zatýkaní, avšak Úřady se do velké míry zaměřily na významné osobnosti. Postižena tak byla například jedna z vůdkyň protestů Agnes Chow Ting.

Za spolčování se zahraničními silami byl obviněn i mediální magnát Jimmy Lai. Jeho v Hongkongu nejčtenější noviny Apple Daily vyjadřovaly prodemokratické názory. Zároveň policie v sídle jeho mediálního domu zabavila velké množství materiálů. Lze to brát jako jasný a promyšlený signál, že bezpečnostní zákon může být snadno použit i proti médiím.

Navíc čínské úřady zákon využily i proti hongkongským poslancům, kteří zastávali nezávislé postoje. Úřady nejprve s odvoláním na otázky státní bezpečnosti několika osobám zabránily účastnit se budoucích parlamentních voleb. V listopadu 2020 pak přímo odejmuly mandáty čtyřem pro-demokratickým zákonodárcům. Následně rezignovali všichni jejich spříznění kolegové.

Zákon o státní bezpečnosti tedy legitimizuje přímé ovlivňování hongkongské samosprávy ze strany orgánů Komunistické strany Číny. Pekingské vedení na jeho základě vytvořilo nové agentury, široce definovalo údajné zločiny ohrožující státní bezpečnost a dodalo právní legitimitu opatřením, která jsou v rozporu s platnou mezinárodní dohodou, na níž se zakládala autonomie Hongkongu.

Ačkoliv jsou nové agentury součástí hongkongského vládního či přesněji správního systému, finální kontrolu nad nimi drží Peking. Je tomu tak opět skrze nově zřízenou čínskou instituci, která je přímo nadřazená institucím hongkongským a spadá pod ústřední vládu Čínské lidové republiky.

Ve specifických případech také zákon umožňuje využívat čínské — nikoliv hongkongské — právo pro souzení za údajné porušení zákona o státní bezpečnosti v Hongkongu. Komunistická strana Číny tak bez ohledu na původní koncepci „jedna země — dva systémy“ získala právně zakotvenou možnost přímé intervence do dění v Hongkongu.

Někteří akademici (například Johannes Chan či Han Zhu) již dříve upozorňovali na snahy Pekingu využívat právní a institucionální postupy pro zvyšování svého vlivu v Hongkongu. Nový zákon o státní bezpečnosti však postavení Hongkongu v rámci Čínské lidové republiky posunul na zcela novou úroveň. Zákon přímo zasáhl sociální aktivismus, média i parlament.

Hybridnost nového typu vládnutí tak spočívá i v oslabení vazby hongkongské exekutivy na místní obyvatelstvo. Utužil spojenectví mezi pekingskou centrální a hongkongskou vládou.

Přijetí zákona bylo bezpochyby motivováno obavami Pekingu ze sílících požadavků místních obyvatel Hongkongu na provedení demokratických reforem, které by posílily participaci všech občanů na výkonu místní samosprávy. V podmínkách občanských práv a svobod původně zaručených podle zákona hongkongská vláda nemohla takovéto požadavky potlačit.

Diskuse