Ohlédnutí za kodifikací trestního práva v Číně

Jan Vlček

Trestní právo v Čínské lidové republice dlouhodobě slouží jako jeden z prostředků udržujících svrchovanost komunistické strany. Nic na tomto principu nemění ani nejnovější úprava zákona, která vstoupila v platnost na začátku března 2021.

Čínské trestní právo je nadále podřízeno principu státní bezpečnosti. Spíše než o vládu zákona v pravém slova smyslu se tedy jedná o vládnutí strany za pomoci zákonů. Foto stargallery.cn

Cesta ČLR k vlastnímu kodexu trestního práva byla zdlouhavá a první ucelenou úpravu přinesl až po třiceti letech od založení nového státu konec Kulturní revoluce. Postupem času zákoník zdánlivě ukotvil zásady nám známé z kontinentální právní úpravy, avšak v kontextu širších politicko-právních skutečností leninské státostrany nakonec slouží na prvním místě jako prostředek posílení ochrany vedoucí úlohy strany. Novela, jež vešla v účinnost 1. března 2021 obsahuje mj. snížení věkové hranice trestní odpovědnosti ze 14 na 12 let.

Cesta k prvnímu kodexu

V porevolučním období Čínská lidová republika dlouho vlastní kodifikaci trestního práva neměla. Politická i společenská situace se totiž ukázala být jako příliš turbulentní na to, aby ucelená zákonná úprava mohla vzniknout. Přestože již od počátku 50. let probíhaly diskuse o nutnosti trestní právo uceleně uzákonit, byly tyto snahy vždy narušeny — nejprve tzv. Kampaní proti pravičákům a Velkým skokem, později Hnutím za socialistickou výchovu a konečně Kulturní revolucí.

V praxi tak zákonnou úpravu nahrazovaly předpisy Komunistické strany Číny, nařízení politbyra a Čínské lidové osvobozenecké armády či různé směrnice a oběžníky a aplikace vůdčích myšlenek Mao Ce-tunga stranickými funkcionáři. Čínsky se tato praxe označuje jako „vláda [opírající] se o [rozhodnutí] lidí“, proti „vládě podle zákona“.

První trestní zákoník byl přijat roku 1979 v souvislosti s promulgací nové Ústavy ČLR a vyhlášením tzv. Čtyř modernizací, tj. modernizačních cílů v oblasti průmyslu, zemědělství, vědy a technologie a národní obrany. Trestní zákoník měl společně s řadou dalších nově přijatých předpisů tehdejší doby sloužit jako nástroj k dosažení právě těchto cílů. Nová úprava měla rovněž předejít chaosu, nejistotě a stavu „bezpráví“ (ve smyslu nedostatku objektivního práva, nikoliv ve smyslu spravedlnosti), jež provázely Kulturní revoluci.

Svou formou zákoník z roku 1979 připomínal kodexy nám známé z evropského prostředí — obsahoval tedy jak obecnou část upravující podmínky trestní odpovědnosti a ukládání trestů, tak zvláštní část, jež stanovila jednotlivé skutkové podstaty trestných činů. Po obsahové stránce měl však s kontinentální právní úpravou pramálo společného.

Již v prvním ustanovení zákoník ukotvil marxismus-leninismus a Mao Ce-tungovo myšlení jako vůdčí ideologické zásady trestního práva, čímž nadřadil zájmy komunistické strany zájmům jednotlivých občanů. Zároveň také kontroverzně umožnil, pro případ, že jednání pachatele nenaplňovalo znaky žádného ze zákonem uvedených trestných činů, užití nejbližšího podobného ustanovení. V právním státu je v hmotněprávní rovině takováto analogie v neprospěch pachatele nemyslitelná, neboť rozšiřuje podmínky trestní odpovědnosti a ukládání trestů na sice podobné, avšak zákonem nepředpokládané případy.

Tento krok byl odůvodňován potřebou pružně reagovat na vývoj dynamicky se měnící společenské situace a inspirací pro něj byly kodexy Sovětského svazu z let 1922 a 1926. V kombinaci s často vágními ustanoveními zvláštní části zákoníku však přispěl ke zvýšení právní nejistoty a umožňoval svévolný výklad právních norem.

Aplikace trestního zákoníku k potrestání politických odpůrců

První významný případ, který byl podle zákoníku rozhodován, byl proces s tzv. Gangem čtyř. Nešlo přitom o nic jiného než o politický proces, jenž měl potrestat radikální křídlo Komunistické strany Číny, které během Kulturní revoluce získalo mimořádní vliv a po smrti Mao Ce-tunga se neúspěšně pokoušelo o převzetí moci.

Vláda ČLR této příležitosti využila ke svalení viny za zrůdnosti a bezpráví Kulturní revoluce na konkrétní malou skupinu osob a současně k představení nového nástroje k vymáhání práva a trestání kriminality. Zjevné retroaktivní užití norem zákoníku se setkalo s hlasitou kritikou západních pozorovatelů, kterou čínská vláda odmítla argumentem, že retroaktivita je obecně přípustná, je-li pozdější právní předpis pro pachatele příznivější než ten předchozí.

Tato argumentace by ale byla na místě jen v případě, že by v ČLR takový „předchozí“ právní předpis existoval. Tak tomu však nebylo. Soud nakonec potrestal vdovu po Mao Ce-tungovi Ťiang Čching a Čang Čchun-čchia trestem smrti (později zmírněno na doživotí), Wang Chung-wena odsoudil k doživotnímu trestu a Jao Wen-jüana ke dvacetiletému trestu.

Trestní zákoník pro novou dobu

Již zkraje účinnosti zákoníku z roku 1979 bylo zřejmé, že stávající úprava nebude schopna na období „reforem a otevírání se světu“ adekvátně reagovat. Mezi lety 1979 a 1997 doznal zákoník více než 20 úprav, jež byly odezvou na ekonomický rozvoj ČLR a její zapojování do mezinárodního společenství a které zavedly desítky nových trestných činů v oblastech daňových a celních, ochraně průmyslovým práv, či ochraně veřejného pořádku.

V roce 1988 začala práce na novém zákoníku, avšak masové protesty obyvatelstva požadujícího politické reformy, které vyvrcholily tzv. masakrem na náměstí Nebeského klidu o rok později, novelizační snahy pozastavily. K jejich obnovení došlo až v roce 1993. Za hnací motor prací na novém trestněprávním kodexu se uvádí rostoucí volání po vládě zákona a pokračují transformace čínské ekonomiky. Tento proces vyvrcholil v březnu 1997 přijetím nového trestního zákoníku. Současná novela vychází právě z něj.

Z pohledu jurisprudence lze za jednu z nejzásadnějších změn z roku 1997 považovat ukotvení zásad nullum crimen sine lege (není zločinu bez zákona) a nulla poena sine lege (není trestu bez zákona). Ze zákona zmizel odkaz na principy marxismu-leninismu a Mao Ce-tungovo myšlení a nahradil jej pouze odkaz na Ústavu ČLR. Ta se však na tyto principy stejně odvolává, takže se jedná pouze o úpravu formální.

Současně byla zrušena kontroverzní analogie v neprospěch pachatele. Pozorovatelé z řad právních expertů však upozorňují, že v kombinaci se širokou trestní sazbou za jednotlivé delikty a nejasnými pravidly pro třídění trestných činů a možnosti upuštění od potrestání, je vhodnější hovořit spíše o relativní zásadě nulla poena sine lege.

Do hlavy první zvláštní části, jež zákonodárci symbolicky vyhrazují pro ochranu těch nejdůležitějších společenských zájmů, byly zařazeny trestné činy ohrožující státní bezpečnost, které nahradily „kontrarevoluční“ trestné činy z minulé doby. Pro srovnání: v trestním zákoníku ČSSR z roku 1961 to byly trestné činy proti republice (tj. úprava podobná dnešní ČLR), v platném trestním zákoníku ČR to jsou trestné činy proti životu a zdraví.

Tyto kroky lze vnímat jako jistý ideový posun v nastavení a očekávání toho, k čemu má trestní právo sloužit. V úpravě některých formulací je patrná snaha vyrovnat se západní právní úpravě a jistý zájem o prosazování konceptu právního státu a ústavnosti. To však má své limity a nadřazení významu státní bezpečnosti dokládá, že v politicko-právním kontextu Čínské lidové republiky právo zůstalo nástrojem vládnoucí strany k utvrzení vlastní suverenity a výlučnosti. Spíše než o vládu zákona v pravém slova smyslu (Rule of Law či Rechtsstaat) se jedná o vládnutí strany za pomoci zákonů.

Trest smrti

Jednou z mezinárodně nejvíce diskutovaných částí zákoníku zůstává trvající možnost uložení trestu smrti. Děje se tak především s vědomím toho, že ČLR v počtu poprav vysoce přesahuje ostatní země světa, které tento trest umožňují — v podobně lidnaté Indii je nejpřísnějších trestů ukládáno mnohonásobně méně. Situaci pak nepomáhá ani skutečnost, že ČLR údaje o výkonu trestu smrti klasifikuje jako státní tajemství, což jakoukoliv snahu o kvantifikaci omezuje na případy zveřejněné v médiích.

Samotný zákoník sice stanovuje, že trest smrti je možné uložit výlučně za nejvážnější a společensky nejvíce nebezpečné zločiny, v praxi však bývají hojně užívány i jako sankce za nenásilnou trestnou činnost, za vlády Si Ťin-pchinga třeba i v korupčních případech. Současní představitelé Nejvyššího soudu trest smrti veřejně obhajují a uvádějí, že není veřejný zájem na tom, aby se čísla popravených zveřejňovala.

Poslední novela

Dne 26. prosince roku 2020 přijal na svém zasedání Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců v pořadí XI. novelu trestního zákoníku z roku 1997. V účinnost pak vstoupila 1. března roku 2021. Přehled všech změn je k dispozici zde.

Novela na jedné straně pokračuje v tom, co provází vládu Si Ťin-pchinga od jejího počátku — v boji proti korupci. Již první novelizace trestního zákoníku za vlády Si Ťin-pchinga v roce 2015 zásadním způsobem rozšířila pravomoci soudních orgánů stíhat korupční činnost. Nově jsou více rozlišeny jednotlivé případy korupce dle její závažnosti. Zavádí tak například trest odnětí svobody s horní hranicí tří let pro méně závažné případy korupce.

Součástí Si Ťin-pchingových opatření proti korupci bylo v roce 2018 zřízení Státní kontrolní komise, jakožto nejvyššího státního ústředního orgánu pro boj s korupcí. Státní kontrolní komise doplnila stranickou Ústřední komisi pro kontrolu disciplíny KS Číny, s níž se překrývá i personálně. V hierarchii orgánů veřejné moci stojí Státní kontrolní komise na stejné úrovni jako Nejvyšší lidový soud a Nejvyšší lidová prokuratura. Jen za rok 2019 doporučila orgánům lidové prokuratury více než 20 tisíc státních úředníků k prošetření pro podezření z korupce, což činilo nárůst o 50.6 % oproti roku 2018.

Boj s korupcí, který je důležitou součástí Si Ťin-pchingovy politiky od jeho nástupu k moci, si veřejně klade za cíl očistit Komunistickou stranu Číny, obnovit její původní revoluční étos a dodat jí morální autority v očích veřejnosti. Odborníci se nicméně shodují v tom, že Si Ťin-pching zároveň využívá tažení proti korupci v zájmu centralizace moci ve svých rukou a k odstranění politických konkurentů uvnitř samotné strany.

Naposledy v lednu 2021, tj. ještě před účinností novely, byl za korupci a další zločiny k trestu smrti odsouzen a v rozporu s běžnou praxí poslední doby okamžitě popraven Laj Siao-min, předseda stranické organizace a zároveň ředitel státní konsolidační banky China Huarong Asset Management Co.

Potlačování „rostoucí kriminality mládeže“

Mimo protikorupčního tažení se novela dotkla celé řady dalších témat, jako ochrany životního prostředí či oblasti veřejného zdraví. Zájem státníchzahraničních médií se stáčí zejména k jedné konkrétní změně, která dokládá, jak se právní řád ČLR vzdaluje moderním trendům v pojetí práva. Posilování represivní funkce trestního práva se zde totiž projevilo ve snížení věkové hranice trestní odpovědnosti ze 14 na 12 let.

Podle staré úpravy doposud platila obecná věková hranice 16 let a pro taxativně vypočtené zvlášť závažné zločiny (vražda, těžké ublížení na zdraví, znásilnění či loupež) hranice 14 let. Nová úprava ponechává obecnou věkovou hranici trestní odpovědnosti na 16 letech i tu zvláštní na 14 letech, zároveň však ukotvuje nové ustanovení, které umožňuje v případech vraždy a těžkého ublížení na zdraví zakládat trestní odpovědnost dětí, které dosáhly 12 let. Podmínkou je souhlas Nejvyšší lidové prokuratury s trestním stíháním dítěte.

Podle státních médií je snížení věkové hranice trestní odpovědnosti reakcí na rostoucí kriminalitu mládeže. Údaje lidové prokuratury hovoří o tom, že poměr pachatelů mladších 16 let na trestných činech spáchaných mladistvými vzrostl z 8.9 % v roce 2018 na 11.2 % v září roku 2020. Přitom zhruba 30 % z nich bylo mladších 14 let a před účinností novely by se trestní odpovědnosti vyhnuly. Výbor OSN pro práva dítěte přitom v roce 2019 přijal usnesení posouvající trestní zodpovědnost opačným směrem, Usnesení členským státům doporučuje věkovou hranici 14 let, čímž změnil své předchozí doporučení 12 let.

Další vývoj ve znamení „budování vlády zákona v Číně“

Budoucí směřování trestněprávní úpravy v ČLR lze těžko předvídat, zřejmé však je, že bude především dále posilovat právní úpravy a opatření směřující k zabezpečení vedoucí úlohy Komunistické strany Číny. Určitým vodítkem pro pochopení tohoto procesu může být nedávno schválený pětiletý plán „Budování vlády zákona v Číně“. Ten mimo jiné volá po „posílení dohledu nad legislativou, vymáháním práva a prací justice“, vybudování „silného systému zajišťující vládu zákona“ nebo vytvoření „robustního podpůrného aparátu [zajišťujícího] budování Číny řízené zákony“. To vše v mantinelech „vlády zákona socialismu s čínskými rysy“, jež posiluje „centralizované a jednotné vedení strany v budování Číny s vládou zákona a v plné míře rozvíjí úlohu strany jako vůdčího jádra“.

Diskuse