Litva otevře tchajwanské zastupitelství, Peking hrozí

David Gardáš

Litva oznámila otevření tchajwanského zastupitelství pod oficiálním, nikoliv krycím názvem, jak je obvyklé. Symbolicky tak narušila doktrínu jedné Číny, a to jako první země EU. David Gardáš přibližuje kontext i čínskou reakci.

Strany současné vládní koalice v Litvě (úřaduje od listopadu 2020) zdůvodnily svůj krok také snahou kompenzovat přílišnou příchylnost „některých středoevropských zemí“ k pekingskému režimu. Snímek z videozáznamu

„Když si zahráváte s ohněm, tak se spálíte“. Těmito slovy titulkoval čínský státní zpravodajský portál CGTN článek reagující na rozhodnutí Litvy otevřít Tchajwanský zastupitelský úřad (oficiálně Taiwan Representative Office in Lithuania) v hlavním městě Vilniusu. Funkci nově zamýšlené instituce doposud plnila Tchajpejská mise v Lotyšské republice s působností pro všechny pobaltské státy včetně Litvy a Estonska. Celkově má Tchaj-wan zastoupení v 74 zemích po celém světě, z toho 18 v Evropské unii. Běžně jako ekvivalent diplomatického zastoupení funguje tzv. Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář, která funguje kupříkladu i v Praze.

Obvyklý název tchajwanského zastoupení v zemích EU tedy odkazuje pouze k hlavnímu městu ostrova, který Peking považuje za svou vzbouřeneckou provincii. Výrazy „Tchaj-wan“ či „Čínská republika“ se s ohledem na ČLR nepoužívají. Podobný ústupek musel kvůli tlaku z Pekingu podstoupit i tchajwanský olympijský tým, jenž soutěží v Tokiu pod oficiálním názvem Čínská Tchaj-pej.

Představitele Pekingu na rozhodnutí litevských politiků pobuřuje především fakt, že použitím jména Tchaj-wan v názvu zastupitelského orgánu Litva jako vůbec první země v Evropě otevřeně nabourává politiku jedné Číny. Čínská média proto na adresu pobaltského státu nešetří agresivní rétorikou. CGTN například prohlašuje, že „princip jedné Číny je pevnou červenou linií pro čínskou vládu“ a „země, které nedodrží tento diplomatický závazek, musí zaplatit svou cenu.“ Plamenná rétorika patrná již v názvu článku se projevuje i dále v textu, například v prohlášení, že Litva „může mnohé ztratit tímto pálením mostů“ nebo že porušování principu jedné Číny může u ČLR „vznítit tvrdou reakci“.

Červená linie

Text publikovaný na CGTN dále degraduje Litvu na strategicky a ekonomicky irelevantní zemi s malým významem, která se nedávnými protičínskými kroky pouze snaží zalíbit Washingtonu, a získat tak případnou mezinárodní podporu proti Moskvě, s níž má historicky špatné zkušenosti. Litva by prý místo dvoření se USA měla navázat „pragmatické, vyspělé a vyvážené vztahy s druhou největší ekonomikou světa.“ Ze strany ČLR údajně nelze snášet podporu separatismu a Čína je připravena postavit se proti každé osobě a organizaci, která se snaží narušit její územní celistvost. Autor článku také zpochybňuje solidaritu v rámci EU, když říká, že jí „chybí politická vůle, jednota a odhodlání stát při ní [Litvě] tváří v tvář čínské odvetě.“

Americký institut na Tchaj-wanu (AIT) rozhodnutí Litvy podpořil vyjádřením, že „všechny země by měly mít svobodu v rozvíjení užších vazeb a větší kooperace s Tchaj-wanem.“ Na to pak vyšla reakce v dalším z čínských státních médií, deníku Global Times, který označil tato slova s odvoláním na čínské experty za součást „zlomyslných plánů“ Washingtonu podporovat menší země v testování reakcí Pekingu, zatímco sám nechce nést následky přímého zasahování do citlivé otázky tchajwanské samostatnosti.

Text v Global Times dále cituje mluvčí Úřadu pro záležitosti Tchaj-wanu při Státní radě Ču Feng-lien, která prohlásila, že rozhodnutí Litvy je v příkrém rozporu s politikou jedné Číny a vysílá špatné signály tchajwanským podporovatelům odtržení (od Čínské lidové republiky). Podle Ču má být konečným záměrem celé této „frašky“ podpora nezávislosti Tchaj-wanu, která ovšem „nic nezmění na faktu, že Tchaj-wan je součástí Číny.“

V čínskojazyčných státních médiích byla zpráva reflektována spíše okrajově a nebyl jí věnován zdaleka tak velký prostor jako v případě článků v angličtině cílených na zahraniční publikum. Největší a nejvlivnější pevninská mediální organizace Sin-chua ve své krátké zprávě zmínila, že Litva se nejprve vystoupením z projektu 17+1 a následným hraním „tchajwanské karty“ staví do pozice „protičínského předvoje“.

26. července pak výše zmíněná mluvčí Ču Feng-lien osočila tchajwanské představitele vládnoucí Demokratické pokrokové strany ze lží na domácí půdě a pronikání do zahraničí, přičemž podle ní jsou „všechny pokusy o nezávislost marné a nevyhnutelně odsouzené k nezdaru“. Zopakovala, že ostatní země mají dodržovat princip jedné Číny a „řádně řešit záležitosti spojené s Tchaj-wanem.“

Nestabilní geopolitická stezka

Rozhodnutí Litvy poskytnout zázemí pro otevření Tchajwanského zastupitelského úřadu pod skutečným jménem ostrovní země není ránou z čistého nebe. Baltský stát již v květnu vystoupil z uskupení 17+1, spojujícího 17 zemí střední a východní Evropy na jedné straně a ČLR na straně druhé (následně došlo k přejmenování projektu opět na 16+1).

Iniciativa si kladla za cíl posílení bilaterální ekonomické spolupráce, prohloubení investičních toků ze strany Číny či podpoření kulturní a akademické výměny. Celé uskupení bylo posléze zahrnuto do širší geopolitické iniciativy Pás a stezka (angl. Belt and Road Initiative), známé také jako Nová hedvábná stezka. S odstupem času je však zřejmé, že místo slíbených investic a dalších přínosů si jednotlivé státy odnesly spíše podřízenější postavení vůči Pekingu a sníženou schopnost vyjadřovat se kriticky na adresu čínského režimu.

Litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis komentoval rozhodnutí vystoupit z uskupení 17+1 pro server Politico slovy: „Z našeho pohledu je nejvyšší čas, aby EU přešla od rozdělujícího formátu 16+1 k jednotnějšímu, a tedy mnohem efektivnějšímu formátu 27+1,“ čímž zdůraznil potřebu koordinovaného celounijního přístupu ve vztahu k ČLR.

Nutno podotknout, že v rámci EU není Litva izolovaným ostrůvkem protičínského vzdoru, ale její květnové rozhodnutí reflektovalo dlouhodobě gradující diplomatické napětí mezi Evropou a Čínou. Evropský parlament jen několik dní před vystoupením Litvy z projektu 17+1 drtivou většinou odhlasoval pozastavení ratifikačního procesu investiční dohody mezi EU a Čínou. Důvodem bylo mimo jiné uvalení sankcí na zákonodárce EU ze strany Pekingu, který tak reagoval na dřívější sankcionování vybraných čínských hodnostářů v Sin-ťiangu kvůli masové internaci osob ujgurského etnika.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí tehdy vinil Evropskou unii ze zhoršujících se bilaterálních vztahů a prohlašoval, že EU by se měla soustředit „méně na emocionální výbuchy a více na racionální myšlení.“

Dalším důvodem zvýšeného napětí mezi Čínou a Litvou je skutečnost, že Litva v březnu oznámila plán otevřít na podzim letošního roku obchodní kancelář na Tchaj-wanu. Založení kanceláře v hlavním městě Tchaj-peji koresponduje s cílem vlády diverzifikovat litevský vývoz a hledat nové partnery mezi demokratickými státy v indo-pacifickém regionu.

Na sbližování s ostrovním státem koncem června navázala darováním 20 tisíc dávek vakcín proti Covidu-19 od společnosti AstraZeneca. (Dar 30 tisíc vakcín Tchaj-wanu na konci července schválila i česká vláda.) To v případě Tchaj-wanu, který se dlouhodobě potýká s nedostatkem vakcín, představuje alespoň symbolické vyjádření sounáležitosti. Minulý rok, během globálního šíření pandemie, pro změnu Tchaj-wan věnoval Litvě 100 tisíc ochranných masek pro zdravotníky.

Diskuse