Přijetí právní úpravy, která umožní další práci přesčas ve zdravotnictví, jsme jako odboráři zásadně odmítli a snažili jsme se zabránit jejímu přijetí. Napsali jsme poslancům, jednali jsme se senátory, o pomoc jsme žádali prezidenta. Marně. Proč jsme to dělali a proč se bráníme rozšíření přesčasů?

Jsme přesvědčeni, že neúměrné množství přesčasů a přetěžování zdravotníků je už dnes jednou z hlavních příčin nevyhovujících pracovních podmínek a nedostatku personálu v nemocnicích. Lékaři a další zdravotníci jsou v nemocnicích a na záchranných službách dlouhodobě přetěžování a trpí frustrací z toho, že na jedné straně přes obrovské pracovní nasazení nemají dostatek času pro pacienty a na druhé straně kvůli obrovskému pracovnímu nasazení nemají dostatek času na rodinu a soukromý život.

Zvýšení limitů přesčasové práce podle nás povede k prohloubení existujících problémů, k dalším odchodům zdravotníků a ke zhoršení situace těch, kteří zůstanou. Umožnění další práce přesčas pro lékaře, sestry, porodní asistentky, laboranty a záchranáře zablokuje přinejmenším na příštích pět let hledání řešení současného tristního stavu. Přijetím právní úpravy už nikdo nebude hledat cesty, jak pomoci přetíženým zdravotníkům a zabezpečit pacientům bezpečnou péči.

Zhorší se kvalita i dostupnost péče

Studie potvrzují, že v důsledku dlouhodobého přetěžování a zvýšené únavy u zdravotníků výrazně stoupá riziko vyhoření, ztráty empatie, sklonů k agresivnímu chování a riziko profesních chyb, tedy i ohrožení zdraví a života pacientů. Už dnes odchází z nemocnic lékaři, sestry a další personál, který je na pokraji svých fyzických a psychických sil.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR v současné době chybí v nemocnicích asi tři tisíce zdravotních sester a dalších téměř třináct tisíc odejde v příštích pěti letech do důchodu. Tato čísla — stejně jako fakt, že se na přechodnou dobu či trvale zavírají téměř denně oddělení v nemocnicích, protože v nich nemá kdo pracovat — by měla politiky zneklidnit.

Tento stav se samozřejmě dotýká pacientů, kteří se stále častěji setkávají s tím, že musí čekat na vyšetření a plánované hospitalizace. Pokud se začnou uzavírat další oddělení, pak je zřejmé, že pacienti budou muset jezdit za ošetřením dál a déle na ně čekat. Jaké je řešení?

Je potřeba nabídnout zdravotníkům takové podmínky, aby do nemocnic a do zdravotnictví přicházeli noví a ti stávající profesi neopouštěli. Odbory opakovaně navrhovaly zvýšení platů, benefity pro zdravotníky a změny v organizaci práce. K udržení rozsahu a dostupnosti zdravotní péče je nutné dostat do nemocnic nové lékaře a další zdravotníky a adekvátně je ohodnotit.

Hořce se vždy pousměji, když se srovnává celkový příjem zdravotníků v rámci národního hospodářství. V žádném jiném odvětví není tolik přesčasové práce jako ve zdravotnictví. Pro některé lékaře a další zdravotníky je běžná pracovní norma přes 250 hodin měsíčně místo 168 hodin. Objemům přesčasů pak odpovídá také příjem.

Jen pro představu čtenářů: lékař na záchrance bude moci v souladu s novelou zákoníku práce v rámci jednoho pracovního roku odpracovat rok a půl. Jeho příjem bude vlivem přesčasové práce zcela jiný, ale za jakou cenu? A hlavní otázka zní, jak dlouho a zda vůbec to bude stát lékařům a zdravotníkům za to.

Náš odborový svaz dlouhodobě usiluje o bezpečné pracovní prostředí pro zdravotníky a jejich slušné finanční ohodnocení, a proto podporuje iniciativu spolku Mladí lékaři. Naše cíle jsou shodné. Jen odpočinutý a motivovaný zdravotník může kvalitně pomáhat pacientům. Zdravotníci nejsou stroje, nýbrž lidé.

Možností řešení je mnoho a v některých odvětvích se realizují už dnes. Vlak se strojvůdcem, který překročil limit povolené práce, zastaví v nejbližší stanici a cestující čekají, až ho vystřídá ten, který je odpočinutý. Proč zdravotník může podle zákona pracovat od nevidím do nevidím? Jeho chyba zaviněná přepracováním a únavou může ohrozit zdraví a život. Politici by si měli uvědomit, že kvalitní medicína se bez ohodnocených a odpočatých lékařů, lékařek a dalších pracovníků a pracovnic ve zdravotnictví neobejde.