Víte, jaký je rozdíl mezi dospělým a dítětem? Když dostane zápal plic dospělý, lékař mu předepíše antibiotika, dospělý si je vyzvedne v lékárně, nic nedoplatí, doplazí se do postele a zahájí léčbu. Tedy v případě, že se bavíme o domácí léčbě.

A když dostane zápal plic dítě? Lékař mu předepíše antibiotika, rodič pak zmožené dítě dovleče do lékárny a tam za antibiotika zaplatí. A pokud má rodič děti dvě, jedno patnáctikilové a jedno devětadvacetikilové, bude ho to stát přes pět set korun. Až pak teprve děti dovláčíte domů, kde zahájíte léčbu.

Taky jsem tomu nevěřila, ale přísahám, že je to tak. Můžu vám ukázat účtenku.

Připočtěte probiotika, rozličné sirupy na kašel a je vám jasné, že pokud se v téhle nešťastné situaci octne rodina s nižším příjmem, může to pro ni představovat dilema, zda pořídit týdenní nákup, anebo léčit děti. Připočtěte si navíc výpadek příjmů za dobu, kdy je rodič s dětmi kvůli nemoci doma, plus další myslitelné vedlejší náklady, které z onemocnění plynou. A pokud někdo pětistovku na antibiotika pro nemocné děti nemá, jaké řešení mu vlastně zbývá?

A to stále není vše: pokud navíc rodič tato antibiotika zaplatí, musí také doufat, že vůbec pořádně zaberou zrovna na tu bakterii, která pneumonii u dítěte způsobila. Žijeme v jednadvacátém století, kdy se společnost seriózně zaobírá tím, jaké sféry medicíny nahradí umělá inteligence, nicméně jakmile vaše dítě dostane zápal plic, vítejte zpátky ve středověku.

Bezplatné veřejné zdravotnictví je jeden z největších výdobytků moderní civilizace. Je opravdu jenom málo hodnotnějších institucí, které tato země vybudovala. Stojí však na hluboké vzájemné důvěře mezi jednotlivci.

Onemocníme-li, ocitáme se v rukou lidí v bílých pláštích a nezbývá nám než v ně vložit důvěru. Jako laici nepoznáme, zda nás léčí kompetentně. Ale nepoznáme ani to, zda je cena konkrétního výkonu či medikamentu adekvátní, obdobně, jako to poznáme u chleba, svetrů nebo sekaček na trávu.

A právě tuto důvěru příhody, jako je ta se zpoplatněnými antibiotiky na zápal plic pro děti, nahlodávají. Stejně jako důvěru v ty, kdo nastavují celý systém úhrad z pojišťoven. Zcela vážně: lze vůbec zpoplatnění antibiotik nějak zdůvodnit v systému ústavou garantovaného bezplatného zdravotnictví?

Na veřejném zdravotnictví je krásné, že — v teorii, nikoliv v soudobé české praxi — dokáže pomoct komukoliv. Lidem se závažnými chronickými nemocemi, k nimž přišli tak, že si při stvoření bohužel „vytáhli kratší sirku“. Lidem, kteří utrpěli úraz — nikoliv vlastní vinou. Lidem stárnoucím, jejichž tělo je postupně zrazuje. A tak podobně.

Ale i třeba chronickým alkoholikům, kteří si ruinují zdraví, stejně jako lidem se silnou obezitou. I ti, když na to přijde, dostanou kyčelní náhradu, CT vyšetření a spoustu dalšího servisu. Pomáháme zranitelným i těm, kdo si za to takzvaně můžou sami. Nikdo z nás totiž neví, kdy přijde jeho den a hodina.

Veřejné zdravotnictví v České republice dokáže stále ještě velice slušně obsloužit mnoho potřebných. Jenomže zprávy z nitra systému jsou dlouhodobě více než varovné. Jak dlouho nám tohle veřejné zdravotnictví ještě vydrží? Problém přitom není v pacientech a jejich přemrštěných požadavcích, ale v tom, že na systému veřejného zdravotnictví začal parazitovat soukromý sektor.

Ve zkratce: v této zemi máte nárok na kloubní náhradu zdarma. Ale pokud potřebujete opravit kaz v zubu — přestože si o chrup náležitě pečujete — vybalte peněženku. Problém se netýká jenom zubařů, ale i všemožných klinik, které udržují terminálně nemocné pacienty na přístrojích jen proto, že jim to pojišťovny dobře zaplatí.

Šířící se praxe různých doplatků je nejen nemorální, ohrožující zdravotní stav zejména sociálně slabších částí společnosti, ale je také ve zjevném rozporu s duchem i literou Ústavy České republiky. Jak to, že to nikomu nevadí?

Zpoplatněná antibiotika pro děti jsou jenom špičkou ledovce. V oceánu pod ním se ukrývá stát s erodujícími službami, jejichž problémy politici v lepším případě přehlížejí, v tom horším se je snaží ve spolupráci s oligarchy, postprivatizačními zbohatlíky či zahraničními korporacemi kompletně zničit.