Před pěti lety dnes třiadvacetiletou Vanesu, diagnostikovanou s hraniční poruchou osobnosti, poprvé hospitalizovali. Byla na tom tehdy dosti zle, často se sebepoškozovala. První dny v novém prostředí psychiatrického oddělení jí nicméně úlevu nepřinesly, ba naopak.

„S něčím jsem se potýkala, tak jako se s něčím potýkali všichni lidé kolem mě… Úplně jsem to tam nezvládala. A tak mi začali dávat Rivotrily. Třikrát denně půlkovej (půl miligramový, pozn. PD),“ líčí.

Z nemocnice pak Vanesa odcházela s pěti prášky na překlenutí prvních pár dní doma. Informace o léku a možných rizicích spojených s užíváním prý od personálu nedostala. Pouze se dozvěděla, že ji má Rivotril uklidnit.

Recept na půlmiligramové Rivotrily jí pak na kontrole předepsala i její psychiatrička. „Brzy jsem jich začala brát víc. Zjistila jsem, že když si dám najednou tři miligramy, vypne mi to hlavu, nemusím na nic myslet. Tak jsem přidávala a přidávala a doktorka mi je dál předepisovala,“ popisuje potetovaná dívka s růžovými kamínky nalepenými pod očima.

Sedmdesátiletého Petra to před dvanácti lety „semlelo v práci“. „Seděl jsem tehdy u počítače dvanáct hodin denně v dost napjaté atmosféře. Odehrávala se tam svinská pracovní šikana. Šéf nám házel výkresy pod nohy a řval,“ vypráví žoviální muž s knírem, který pracoval jako stavební projektant.

V důsledku vypětí začal trpět problémy se spánkem. „A do práce jsem potřeboval bejt aspoň trochu vyspanej,“ dodává s tím, že jeho dcery tehdy studovaly, a on proto potřeboval peníze, aby je uživil. Objednal se proto k psychiatrovi, jehož ordinaci opustil s receptem na Stilnox.

„Nejdřív vám jeden prášek zabere na celou noc. Po měsíci už zabere pouze na půl noci. Měl jsem je na nočním stolku a když jsem se vzbudil, zobnul jsem si další. Během půl roku jsem se dostal na pět až šest prášků denně,“ vzpomíná Petr.

Jediná závislost, s níž častěji zápolí ženy

Dle loňské Zprávy o problematickém užívání psychoaktivních léků se s problematickým užíváním léků v České republice potýká přibližně milion lidí. Za nejčastěji zneužívané léky platí benzodiazepiny, které se nejčastěji předepisují na zklidnění úzkosti (Rivotril, Xanax, Neurol, Lexaurin) a Z-hypnotika (Stilnox, Hypnogen), jež pomáhají navodit spánek a benzodiazepinům se v lecčem podobají — hlavně co se týče jejich odvrácené stránky.

Počet vydaných receptů na benzodiazepiny se od roku 2010 zásadně nezměnil: dlouhodobě se drží okolo milionu dvou set tisíc, počet unikátních pacientů, jimž byly benzodiazepiny předepsány, se pak pohybuje okolo 450 tisíc. „Jde o léky, které bývají předepsány chybně nejčastěji: v situacích, kdy nejsou nutné,“ upozorňuje psychiatrička Martina Zvěřová.

Pro spotřebu Z-hypnotik nemáme čerstvá a přesná data, jelikož pojišťovna je zpravidla neproplácí. Dle zprávy o Spotřebě návykových sedativ a hypnotik v ČR z roku 2020 nicméně v roce 2019 bralo vysoké dávky léků na bázi účinné látky zolpidem, tedy nejčastějšího typu Z-hypnotik, 110 tisíc lidí.

Závislost na lécích představuje vůbec jedinou závislost, s níž častěji zápolí ženy než muži, a to hned dvakrát častěji. Jak upozornil protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil v rozhovoru pro Lidové noviny, několik studií potvrdilo, že lékař-muž předepíše benzodiazepiny ženě spíše než muži. „Jsou za tím vžité představy muže-lékaře o tom, co ženě pomůže, co by měla představovat. Tedy žena, která má děti a musí se postarat o domácnost — nějaké prášky na uklidnění nebo na spaní jí prostě předepíše takřka automaticky,“ glosuje Vobořil.

Vůbec nejčastěji pak, nic netuše, spadnou do závislosti na psychoaktivních lécích lidé starší pětačtyřiceti let, zvláště seniorky. „Ženy se dožívají vyššího věku, častěji žijí samy a také se tak cítí, bývají víc úzkostné a po lécích sahají častěji než muži,“ vysvětluje Zvěřová, která se specializuje právě na seniory a seniorky. „Často si tu závislost s sebou nesou už ze středního věku. Vztahy jsou dnes volnější, lidé ve větších městech opuštěnější,“ doplňuje.

S užíváním léků se navíc nepojí stigma: dle Zprávy o problematickém užívání psychoaktivních léků považuje téměř třetina společnosti dlouhodobé užívání psychoaktivních léků za přijatelné. „Dají si půlčičku, a pak se hezky vyspí. Překvapí je, že nevinný lék má takové vedlejší účinky,“ tlumočí Zvěřová přístup pacientů, pacientek i jejich rodin.

Stejně tak mají s psychoaktivními léky zkušenosti i nezletilí: dle Evropské školní studie o alkoholu a drogách z roku 2019 má zkušenosti s psychoaktivními léky předepsanými od lékaře desetina šestnáctiletých. Jak upozornil Deník N, v České republice vloni dostalo recept na Neurol, jeden z nejběžnějších benzodiazepinů, nejméně dvanáct set dětí — a to přesto, že lék je oficiálně určen pouze dospělým osobám.

Závislost na předpis

Většina závislých se přitom k psychofarmakům dostane díky lékařskému předpisu. Jak benzodiazepiny, tak Z-hypnotika mohou předepisovat nejen psychiatři, ale praktičtí lékaři, internisté či gastroenterelogové.