Psychedelické látky od sedmdesátých let patří k těm, které celosvětově podléhají nejpřísnější regulaci. Nejznámější z nich je syntetické LSD, v němž si libovalo zvlášť hippie hnutí šedesátých let. Přírodní psychedelika obsažená v rostlině ayahuasca či kaktusu peyotl však při svých rituálech užívají domorodé společnosti v jižní Americe či jihovýchodní Asii již celá staletí. V českých lesích zase rostou lysohlávky, které obsahují psychedelickou látku psilocybin.

O psychedelicích se navzdory jejich řazení mezi drogy čím dál častěji mluví jako o možných pomocnících v péči o duševní zdraví. Výzkum na dané téma koneckonců probíhal už v šedesátých letech, přerušila ho ovšem prohibice. „Zatímco u některých pacientů antidepresiva způsobují spíše útlum, psychedelika prožívané problémy mnohdy zesílí a donutí uživatele k jejich řešení ve stavu otevřeném novým myšlenkám a postojům,“ tvrdí Zuzana Postránecká, adiktoložka a členka České psychedelické společnosti.

Postránecká je zároveň jednou ze dvou českých koordinátorek studie, která zkoumá potenciál psilocybinem asistované terapie na pacientech se středně těžkou depresí. Studii zaštiťuje společnost Compass Pathways, probíhá ve dvaceti zemích a účastní se jí přes dvě stě pacientů. Český tým hodlá studii zahájit v řádu několika týdnů, teď už jen hledá vhodné pacienty.

Jedná se o již druhou fázi klinického výzkumu psilocybinem asistované terapie lidí s depresí. Před dvěma lety byla dokončena studie londýnské univerzity Imperial College. Terapie pomohla zbavit se depresivních stavů nejméně na několik týdnů všem dvanácti účastníkům.

Pokud současná studie společnosti Compass Pathways dopadne úspěšně, postoupí výzkum do třetí fáze. V případě i jejího úspěšného dokončení se pak psilocybin může stát uznaným léčivem pro lidi trpící depresí, rezistentní vůči farmakologické léčbě.

O potenciálu psychedelické terapie se hovoří léta. Spekuluje se, že potenciál psychedelik v léčbě duševního zdraví spočívá v jejich schopnosti vytvářet nové spoje mezi neurony či působit na serotoninové receptory. Mají vědci konkrétní představy o příčinách příznivých účinků psychedelik, nebo jde stále spíše o dohady?

U spekulací a hypotéz zůstaneme navždy. V tom spočívá věda. I když se hypotéza potvrdí, může přijít někdo s jinou metodologií, která povede k jiným závěrům. Ani neurozobrazovací metody nemusí ukázat vše, co je na psychedelickém zážitku podstatné. Ukáží pouze to, co zrovna sledujeme, nebo to, na co jsou zobrazovací metody nastavené.

Možných vysvětlení potenciálu psychedelik v psychoterapii je každopádně spousta. Jedním z nich je jejich schopnost vytvářet nová spojení mezi neurony — a pravděpodobně i neurony samy.

Druhým je fakt, že psychedelika dokážou změnit funkční konektivitu v mozku — zkrátka přehodit výhybku, změnit repetitivní myšlení. To je něco, co už jsme schopni pomocí neurozobrazovacích metod prokázat. Znamená to, že člověk na psychedelicích začne uvažovat jinak, napadnou ho nové věci.

Zatímco u některých pacientů antidepresiva způsobují spíše útlum, psychedelika prožívané problémy mnohdy zesílí a donutí uživatele k jejich řešení ve stavu otevřeném novým myšlenkám a postojům. Pacient má prostor se svými problémy vyrovnat a nemusí tak nadále potlačovat jejich existenci tlumícími prostředky.

Dalším možným vysvětlením je, že psychedelika — stejně jako některá antidepresiva — působí na některých 5-HT serotoninových receptorech, jejichž stimulace je spojována s antidepresivními účinky.

Do původního stavu už se „výhybka“ nevrátí?

Nemusí se tam vrátit. S velkou částí neuronových spojů se nerodíme, vznikají na základě dlouhodobého učení — a dají se přeučit, na to není třeba brát psychedelika.

Takže psychedelika přeučení urychlují?