Jedna z věcí, které jsem si ze studia politologie a sociologie odnesl, je, že politika je veskrze všechno — veškerý souhrn vztahů mezi lidmi žijícími ve společnosti, jak uvádí Webstrův slovník. Politika je tedy — stejně jako ježíšek na Vánoce —, jak říká Fuller McCallister ze Sám doma v New Yorku, všudypřítomná. 

Politika není vulgarismus. Spadá pod ni například i to, že někteří studenti v současnosti namísto plnění školní docházky sázejí stromy. Sociální a politické otázky bychom se tedy neměli bát probírat ani při terapeutických sezeních. 

Psychologové a politika

To, že psychologové stále více vstupují do veřejného prostoru, může být přínosné. Domnívám se, že tak mohou kultivovat třeba i politiku, budou-li vycházet ze svého řemesla. Přihlédnutí k vnitřnímu světu jedince v sobě skýtá potenciál ke společenskému sjednocování, zastoupení celého spektra i skrze zahrnování „outlierů“ — lidí, kteří stojí tak trochu mimo.

Psychologové v konečném důsledku cílí na harmonii, na aktualizační tendenci klientů, a jak říkal americký psycholog Carl Rogers: Na to být tím, kým skutečně jsme, na zvýšení kvality života.

Ve své podstatě může proces „stávání se sebou samým“ vést klienty k větší participaci na veřejném prostoru. Vědění není možné bez společnosti. Tělesnost, vědomí, sociálnost, hodnoty, jazyk, komunikace — to vše není možné bez existence komunity. Lidský svět je vždy světem interakcí a lidská existence je vždy ko-existencí. Takže stejně jak jedinci utvářejí skupinu, tak skupina utváří jednotlivce. 

To jsme si připomněli výrazněji během nouzového stavu. Psychologové v médiích často zmiňovali, že čas strávený v izolaci je příležitostí k zamyšlení se nad tím, kam náš každodenní život směřuje. Mnozí si připomněli, že nás ambice mohou dohnat k úzkostem, do nemoci. Pozorovali jsme ale také úlevu a zlepšení stavu lidí, kteří za normální situace úzkosti prožívají. Pároví terapeuti na základě dat o rozvodovosti z Wuhanu promptně reagovali a připomněli, že nouzový režim s sebou nepřináší zkoušku vztahů, ale nás samých.

Proto je na místě, aby po odeznění koronavirového období psychologové ve veřejném prostoru setrvali, kultivovali debatu a poskytovali porozumění a vhledy do prožívání nás občanů. Je příjemné z veřejného prostoru porozumět tomu, co prožívám, dozvědět se, že v tom nejsem sám — a vyslechnout si, jak ke svému prožívání přistoupit. 

Příklady témat, ke kterým mají psychologové ve veřejné debatě čím přispět, mohou být klimatická krize, vymírání živočišných druhů, sucho, eroze demokracie, politický extremismus či prohlubující se příjmové nerovnosti.