Jedna z věcí, které jsem si ze studia politologie a sociologie odnesl, je, že politika je veskrze všechno — veškerý souhrn vztahů mezi lidmi žijícími ve společnosti, jak uvádí Webstrův slovník. Politika je tedy — stejně jako ježíšek na Vánoce —, jak říká Fuller McCallister ze Sám doma v New Yorku, všudypřítomná. 

Politika není vulgarismus. Spadá pod ni například i to, že někteří studenti v současnosti namísto plnění školní docházky sázejí stromy. Sociální a politické otázky bychom se tedy neměli bát probírat ani při terapeutických sezeních. 

Psychologové a politika

To, že psychologové stále více vstupují do veřejného prostoru, může být přínosné. Domnívám se, že tak mohou kultivovat třeba i politiku, budou-li vycházet ze svého řemesla. Přihlédnutí k vnitřnímu světu jedince v sobě skýtá potenciál ke společenskému sjednocování, zastoupení celého spektra i skrze zahrnování „outlierů“ — lidí, kteří stojí tak trochu mimo.

Psychologové v konečném důsledku cílí na harmonii, na aktualizační tendenci klientů, a jak říkal americký psycholog Carl Rogers: Na to být tím, kým skutečně jsme, na zvýšení kvality života.

Ve své podstatě může proces „stávání se sebou samým“ vést klienty k větší participaci na veřejném prostoru. Vědění není možné bez společnosti. Tělesnost, vědomí, sociálnost, hodnoty, jazyk, komunikace — to vše není možné bez existence komunity. Lidský svět je vždy světem interakcí a lidská existence je vždy ko-existencí. Takže stejně jak jedinci utvářejí skupinu, tak skupina utváří jednotlivce. 

To jsme si připomněli výrazněji během nouzového stavu. Psychologové v médiích často zmiňovali, že čas strávený v izolaci je příležitostí k zamyšlení se nad tím, kam náš každodenní život směřuje. Mnozí si připomněli, že nás ambice mohou dohnat k úzkostem, do nemoci. Pozorovali jsme ale také úlevu a zlepšení stavu lidí, kteří za normální situace úzkosti prožívají. Pároví terapeuti na základě dat o rozvodovosti z Wuhanu promptně reagovali a připomněli, že nouzový režim s sebou nepřináší zkoušku vztahů, ale nás samých.

Proto je na místě, aby po odeznění koronavirového období psychologové ve veřejném prostoru setrvali, kultivovali debatu a poskytovali porozumění a vhledy do prožívání nás občanů. Je příjemné z veřejného prostoru porozumět tomu, co prožívám, dozvědět se, že v tom nejsem sám — a vyslechnout si, jak ke svému prožívání přistoupit.