Před nedávnem vyšel v prestižním časopise lékařské vědy Lancet zásadní článek Přínos očkování k větším šancím na přežití a lepšímu zdraví: modelování 50 let Rozšířeného programu pro imunizaci (Contribution of vaccination to improved survival and health: modelling 50 years of the Expanded Programme on Immunization). Stojí za to si jej připomenout i v kontextu rozruchu, který se strhl kolem očkování během pandemie covidu-19.

Infekční choroby po dlouhou dobu existence lidstva patřily k jeho metlám, byly příčinou vysoké úmrtnosti dětí a výrazně kratší doby dožití obecně. I ti přeživší měli často následky prodělaného onemocnění, které výrazně snižovalo kvalitu jejich života. Infekční choroby a jejich následky pro populaci s sebou nesly samozřejmě i ekonomické důsledky.

Historie očkování je dlouhá a prvenství v preventivní vakcinaci se přiznává Edwardu Jennerovi, který již v roce 1796 odvážně provedl vakcinaci chlapce proti pravým neštovicím, na které umíralo až padesát procent dětí. Průkopníkem vakcinace po vystavení nákaze je pak jistě Louis Pasteur, který zachránil člověka pokousaného vzteklým psem před jistou smrtí, neboť vzteklina je ve sto procentech případů smrtelná.

Velkým mezníkem bylo úspěšné vymýcení pravých neštovic v roce 1980. Tento proces trval třináct let a k jeho úspěchu výrazně pomohl tehdejší ředitel Státního zdravotního ústavu, pozdější ředitel Divize infekčních onemocnění Světové zdravotnické organizace, profesor Karel Raška.

Jen během 20. století neštovice zahubily 300—500 miliónů lidí, a ještě v roce 1967 onemocnělo 15 milionů lidí a 2 miliony jich zemřely. Vynález vakcín tak patří mezi nejpřínosnější objevy v dějinách lidstva vůbec.

Právě úspěch v podobě vymýcení prvního závažného onemocnění lidí se stal rozhodujícím pro zahájení programu EPI (Extended Programme on Immunization, Rozšířený program imunizace) vyhlášeného Světovou zdravotnickou organizací v roce 1974. Cílem tohoto programu zahájeného před padesáti lety bylo zpřístupnit životy zachraňující vakcíny světové populaci, především dětem.

V komentovaném článku autoři pomocí matematického modelování vyčíslili přínos uvedeného programu. Jeho úspěšnost dokumentuje například to, že zatímco v roce 1974 vakcínu proti třem základním onemocněním (záškrt, tetanus, černý kašel) dostalo pět procent cílové populace, v roce 2024 už to bylo čtyřiaosmdesát procent.

Očkování proti čtrnácti patogenům za padesát let ve 194 členských zemích Světové zdravotnické organizace zabránilo 154 milionům úmrtí, z toho 146 milionům úmrtí dětí ve věku do pěti let. Děti narozené v roce 2024 mají o čtyřicet procent větší pravděpodobnost přežití do dospělosti než v roce 1974.

I starší jedinci mají větší šanci dožití se vyššího věku, například u věkové kategorie pětadvacet let je to o pětatřicet procent více. Studie dále ukazuje, že očkování zvýšilo počet let dožití světové populace o devět miliard a počet let života v plném zdraví o deset miliard let.

Během trvání programu se značně rozšířilo spektrum dostupných vakcín na více než třicet, přičemž řada z nich má pozitivní dopad spíše na dospělou populaci, jako je například vakcinace proti lidským papilomavirům, které vyvolávají řadu maligních onemocnění, nebo vakcíny proti chřipce a SARS-CoV-2. Některé vakcíny jsou důležité v určitých oblastech světa (například japonská encefalitida) či při vzniku lokálních epidemií (Ebola).

Vedle přímého dopadu na odvrácení ohrožení života mají vakcíny pozitivní vliv na omezení výskytu infekčního onemocnění v populaci. Oba tyto efekty se promítají i do ekonomiky: neubývá pracovní síla, snížení nemocnosti znamená úsporu jak pro výrobní, tak zdravotní sektor. Očkování je finančně velmi rentabilní a umožnuje tak uspořit finance na nové, finančně nákladné léčebné farmakologické i nefarmakologické postupy v medicíně.

Očkování dětí však zůstává nejdůležitější a nadále je třeba podporovat vakcinační programy a vylepšovat jejich dostupnost, monitorovat účinky vakcín a zavádět modifikaci těchto programů. Pro zamezení šíření infekce některých patogenů je třeba udržovat trvale velmi vysokou proočkovanost.

Příkladem jsou epidemie spalniček zaznamenané v posledních letech, a to i v zemích, kde toto onemocnění bylo považováno za vymýcené. Řada lidí si neuvědomuje, že právě očkování proti spalničkám ušetřilo celosvětově nejvíce životů. Ze 154 milionů, jak uvádí komentovaná studie, to bylo téměř 94 milionů.

Snaha o zavádění vakcín s minimem vedlejších účinků, které ale mohou mít kratší dobu ochrany, vede ke zvýšenému výskytu například černého kašle. A paradoxně úspěch vakcinace proti některým patogenům, který vedl k výraznému snížení jejich výskytu, ukázal, že bez občasného setkání s  patogenem imunitní systém „zleniví“ a ochrana postupně vyvane, jako je tomu v případě příušnic.

Očkování těhotných žen je dalším důležitým pilířem ochrany novorozenců. V současné době se se poukazuje na vliv některých vakcín na posílení přirozené imunity.

Úspěšnost zmíněného programu EPI je posílena řadou celosvětových iniciativ. Za všechny chci zmínit GAVI (The Global Vaccine Aliance, Celosvětová vakcinační aliance), která poskytuje nejen finanční prostředky, ale i logistické zabezpečení vakcinace dětí v rozvojových zemích. Její souhrnná zpráva uvádí, že proočkovala od svého založení v roce 2000 více než miliardu dětí a zabránila tak více než sedmnácti milionům úmrtí.

Počet zachráněných životů nebo prodloužení života jsou výrazně vyšší, než uvádí tato studie, která se soustředila na vakcíny pro děti. Pokud jde o vakcíny pro dospělou populaci odhaduje se, že pouze akcína proti SARS-CoV-2 zabránila jen do konce roku 2022 až 21 milionům úmrtí.

V daném kontextu je třeba se zmínit také o jednoznačně negativním vlivu dezinformačních aktivit. Jako příklad lze právě uvést snížení proočkovanosti v postcovidových letech: celkově uvádí studie pro záškrt, tetanus a černý kašel snížení z šestaosmdesáti na čtyřiaosmdesát procent či snížení proočkovanosti vakcínou proti lidským papilomavirům v Japonsku ze sedmdesáti procent na jedno procento.

Šíření dezinformací vedlo jednak ke snížení důvěry obyvatelstva ve vakcinaci a jednak k zastavení úhrady za očkování. Modely odhadují, že v důsledku uvedené skutečnosti bude v Japonsku až u sedmadvaceti tisíc dívek diagnostikovaný karcinom hrdla děložního čípku a více než pět tisíc jich na dané onemocnění zemře. Je tedy zřejmé, že proti dezinformacím je třeba bojovat, abychom jednu z nejúspěšnějších strategií v boji proti nemocem, která má velmi kladný vliv na celkově příznivý stav společností, neztratili, ale naopak posílili.

Pandemie covid-19 akcelerovala výzkum v řadě oborů, a ve vakcinologii zvláště. Nové vakcíny i proti patogenům, proti nimž dosud nebyly dostupné, jsou ve fázích testování a slibují další snížení výskytu a důsledků infekčních onemocnění.