Ano, narážejí tu na sebe dvě zcela protikladná pojetí svobody: na straně jedné svoboda individualisticko-egoistická, na straně druhé svoboda odpovědná, nadindividuální.

Schopnost vypracovat se od oné svobody egoistické ke svobodě odpovědné je spolehlivou mírou vyzrálosti dané společnosti. A právě události kolem současné pandemie nám znovu a znovu ukazují, jak je současná společnost (jak ta česká tak i zahraniční) stále ještě ve velkých částech nevyzrálá, až vysloveně retardovaná.

Ti, kdo svůj vlastní individuální egoismus staví nade vše ostatní (a ještě ho hrdě označují za "projev svobody"!...) se tím vydělují z celého lidského společenství, staví se nad něj a nad jeho potřeby. Ale už Aristoteles napsal, že člověk se skutečným člověkem stává jenom a pouze ve společenství s ostatními; zatímco kdo se z této lidské komunity vyčlení, ten vede pouze život barbara, či dokonce život zvířete!

Svědčí o naprosté převrácenosti hodnot v současném světě, když velké části populace stále ještě dokáží prakticky zvířecí manýry pokládat a považovat za vrchol vlastní svobody.

K tomu všemu je ovšem nutno připojit i tu skutečnost, že tato ideologie vyhraněného individualismu je fakticky živena vůdčí státní doktrínou platnou v současné době: totiž doktrínou liberalismu. Neboť tento liberalismus je sám ze své podstaty ryze individualisticky zaměřený, je fixovaný výhradně na práva jednotlivce. Který je jako takový chápán jakožto principiálně nezávislý na společnosti.

Anebo jak to svého času zcela pregnantně vyhlásila baronka Thatcherová: "Společnost neexistuje, existují jenom jednotlivci!"