↗

Končící předseda Christoph Heusgen se během loučení na 61. Mnichovské bezpečnostní konference (MSC) neubránil slzám. To, co následovala, by nám mělo být jasným připomenutím, že nová éra dezinformací se bude čím dál více soustředit na práci s emocemi a my se s tím musíme naučit pracovat. Foto Tobias Schwarz, AFP

Minulý týden se na sociálních sítích, zejména na platformě X, rozšířilo video, které ukazuje Christopha Heusgena, předsedu Mnichovské bezpečnostní konference, jak se rozpláče během svého závěrečného projevu. Událost se okamžitě stala terčem dezinformačních interpretací, které jeho slzy spojovaly s domnělou slabostí Evropy a se změnami v transatlantických vztazích. Podle těchto výkladů měl Heusgen plakat kvůli projevu amerického viceprezidenta J. D. Vance, který naznačil, že USA se od Evropy distancují.

Skutečnost byla ale jiná — Heusgen se loučil s konferencí a reflektoval své mnohaleté působení v roli jejího organizátora. A byl dojat.

Emoce jako interpretace světa kolem nás

Proč se dezinformace o slabém plačícím předsedovi Mnichovské bezpečnostní konference tak snadno šířila? Protože rezonovala s existujícími emočními skripty a hodnotami, které dominují v určitých politických bublinách. Výklad události oslavující tvrdost a autoritativní sílu v kontrastu s údajnou „slabostí“ se skvěle hodil do konzervativního rámce současné americké exekutivy. A stejně tak se hodil ruské propagandě.

Heusgen tak byl na serveru Pravda prezentován jako člověk, který „nepláče nad osudem Ukrajiny“, ale jako slabý sobec, který pláče nad sebou samým. To se hodilo do širšího dezinformačního vyprávění, podle něhož Evropa už nemá budoucnost.

Podobné odezvy se video dočkalo v českých mediích a na sociálních sítích, kde nejeden odpůrce Evropské unie využil příležitosti, aby si postěžoval, jak Evropa nemá silné muže. Rozuměj: ty, co nebrečí.