↗

Dezinformacím, manipulacím, mýtům a pověrám mají tendenci podléhat příslušníci elit i lidé materiálně nebo symbolicky na společenském dně. Ti druzí možná směřují k divočejším teoriím, protože ve svých životech nacházejí méně opěrných bodů, ale ti první zase mají výhradní možnost určovat institucionální podmínky života těch druhých. Foto FB Velký vlastenecký výlet

Do českých kin vstoupil film Velký vlastenecký výlet režiséra Robina Kvapila. Premiéra proběhla symbolicky 21. srpna. Film byl za účasti prezidenta mimořádně promítnut i v Senátu a stal se součástí předvolební agitace. Něco jako „Přemluv dezoláta“. Podle režiséra je cílem dokumentu, aby lidé znechucení z vládních kauz nevolili strany fandící Rusku.

V závěrečné scéně filmu Kvapil své poselství shrnuje: když se nezměnili dezoláti, ani když jsme je vyvezli na Ukrajinu, musím se změnit já. Snaha každého pochopit a s každým se dohodnout je slabost. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Jeden z recenzentů filmu na ČSFD dovádí režisérovy úvahy do praktického návrhu: sebrat dezolátům volební právo.

Protagonisté filmu se místy chovají bizarně, to lze ale přičíst tomu, jaký druh lidí se do podobných natáčení hlásí, nebo snaze zavděčit se tvůrcům a sehrát ukázkové dezoláty. Jejich mentální pochody a argumentační schémata jsou však zcela běžnou součástí české veřejné debaty, zvlášť pokud jeden konflikt zaměníme za jiný.

Protagonisté vyfasovali minikamery a natáčí si scény v domnění, že dostali prostor vytvořit vlastní verzi vyprávění o válce na Ukrajině. Ve skutečnosti jsou jen pěšáky v příběhu, který je tvůrci dokumentu natáčen o nich samých. Stačilo by ale jen vyměnit kulisy, a z natáčejících tvůrců by se mohli stát natáčení dezoláti jiného příběhu.

Jako by snad chtěli jít tvůrci této interpretaci naproti, dorazil psycholog týmu Peter Pöthe k odjezdu minibusu v mikině Israel Defence Forces. Prý to ani nebylo záměrné, prostě to tak vyšlo. Úplný magický realismus.

Připomněl jsem si tak scénu z románu německé autorky Juli Zehové Hráčský instinkt. Student gymnázia se v něm rozhořčeně ptá učitele: „Jak je možné, že naši předci mohli podporovat takové svinstvo, jako byl nacismus?“ Učitel mu odpovídá, že spíše než se opájet nadřazeností nad pomýlenými předky by se měl zamyslet nad svinstvy, která aktuálně podporuje on sám.

Další polarizace

Režisér chtěl možná natočit povzbudivý příběh o obrácení Šavla v Pavla nebo naopak předvolební agitku o nenapravitelných dezolátech, kterým je třeba zatnout tipec dřív, než nás dotáhnou do Putinova područí. Natočil však subverzivní dílo o nemožnosti komunikace, které má tendenci polarizovat diváky stejně, jako jsou nepřekročitelně polarizovány dva tábory jeho aktérů.

Účastníci filmového zájezdu na Ukrajinu byli rekrutování inzerátem: „Myslíte si, že válka na Ukrajině je podvod? Že média lžou o počtech mrtvých a dopadech ‚speciální vojenské operace na Ukrajině‘? Přijďte na konkurz a staňte se hrdiny nového filmu.“