„Tohle je naše panenka Táňa, na ochranu,“ ukazuje mi Nina místní talisman položený na lesknoucím se pianu: panenku ve žlutých šatech se zástěrkou se vzorem květin a ptáčků, jejíž obličej zakrývá látka s geometrickými vzory. Když má dítě bolesti, dle ukrajinské tradice se prý panence omotá hlava, zakope se do země a bolest přejde.

Nacházíme se v impozantních prostorách evangelické fary na pražských Vinohradech. Stěny místnosti s vysokými stropy jsou vymalovány v konejšivém starorůžovém odstínu. Na druhé straně pokoje stojí masivní dřevěná komoda, hlouček ukrajinských seniorek se usazuje okolo obrovského dřevěného stolu.

Třicátnice s platinově blonďatými vlasy před nás servíruje talířky s občerstvením: čokoládovými oplatkami, hroznovým vínem, brynzou. Šálky se plní čajem, ba dnes, na deštivém konci září, dokonce i burčákem, pro nějž prý žena těsně před sešlostí poslala přítomné „babičky“.

„Ty jsi dnes ale divoká!“ komentuje ženino nadšení pro burčák se smíchem Jana Hradilková, charismatická žena s širokým úsměvem a nádhernými hustými vlnitými vlasy, o níž se zpravidla píše jako o bohemistce, básnířce a aktivistce.

Hradilková od počátku války na Ukrajině organizuje každý čtvrtek zázemí pro ukrajinské uprchlice v rámci projektu Café Žinka. V prostorách fary spolu Ukrajinky vaří, cvičí jógu, učí se angličtinu, smějí a rozprávějí. „Snažíme se, aby si tu odpočinuly, udělaly si radost. Těžkosti řeší spíš mezi sebou,“ odpovídá Hradilková, když se jí ptám, jak se ukrajinským seniorkám změnil 1. září život.

Deset tisíc měsíčně na život v Praze

Ukrajinské seniorky totiž spadají do kategorie takzvaných zranitelných uprchlíků — spolu s těhotnými ženami, osobami pečujícími o dítě do šesti let, dětmi, studenty do šestadvaceti let a osobami se zdravotním hendikepem. Jde zkrátka o populaci, která z objektivních důvodů nemůže pracovat. Proto jim stát do 1. září poskytoval ubytování bezplatně — ubytovny dostávaly 350 korun na noc za každého zranitelného uprchlíka.

To se však s letošní novelizací Lex Ukrajina VI změnilo. Od 1. září si musí zranitelní uprchlíci hradit ubytování sami, respektive za pomoci každoměsíčně vyplácené humanitární dávky. Maximální výše humanitární dávky pro zranitelné uprchlíky dnes tvoří jednak životní minimum, tedy 4860 korun za dospělého, 3490 za dítě, jednak započitatelné náklady na bydlení, které zranitelným uprchlíkům s novelizací vzrostly na šest tisíc korun měsíčně.

Jakékoliv další příjmy z legální práce nebo třeba ukrajinského důchodu se z humanitární dávky odečítají, takže přilepšit si ke skromnému příjmu alespoň částečným úvazkem či brigádou nedává smysl. Maximální měsíční příjem seniorek, s nimiž teď žertuji nad burčákem, tak tvoří 10 860 korun. A to v Praze, kde se výše nájmu za pokoj ve sdíleném bytě pohybuje okolo deseti tisíc korun.

„Já jsem ráda i za těch šest tisíc korun,“ podotýká spěšně Nina, blondýnka v bílé pletené vestičce s dobrosrdečným úsměvem na rtech, které pomáhá s placením nájmu za garsonku syn.

„Někteří ale bydlí na jednom pokoji třeba po čtyřech — pokud nemají děti, které se o ně postarají,“ doplňuje ji Nataša, které chybějící tři tisíce na nájem ve výši devíti tisíc korun posílá dcera. „Mám jenom jeden malinký pokoj. Koupelnu i kuchyň sdílím se spolubydlícími. Jako studentka,“ směje se zvesela.

„Ale jsem za to opravdu hrozně moc ráda,“ doplňuje rychle ve zřetelné obavě, aby nepůsobila nevděčně. Pochází z Charkova, vrátit se nemá kam. Zatímco se se slovy díků a loučení zvedám od stolu, Nataša i Nina začnou svorně a sladce unisono opakovat: „Děkujeme, opravdu moc děkujeme České republice!“

Majitelé chtějí Čechy bez dětí

Deklarovaným záměrem ukončení bezplatného ubytování pro zranitelné uprchlíky je podle ministerstva práce a sociálních věcí motivovat uprchlíky k přesunu z ubytoven do nájemního bydlení. „Většina uprchlíků, kteří mohou pracovat a mají stabilní příjem, se už ale z ubytoven odstěhovala. Zůstali tam především zranitelní uprchlíci, potažmo lidé s jiným druhem znevýhodnění,“ podotýká Matěj Šulc z Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).

Jeho slova potvrzuje i poslední analýza situace ukrajinských uprchlíků výzkumné organizace PAQ Research, zveřejněná v prosinci loňského roku. Už před rokem bydlelo v nájemním bydlení sedmdesát procent ukrajinských uprchlíků, zatímco na ubytovnách bydlelo pouze šestnáct procent z nich.

A jakkoliv se lidé napříč neziskovým sektorem shodují, že přesunout lidi z ubytovny do podnájmu je s ohledem na kvalitu bydlení, míru soukromí a stability žádoucí, pro většinu zranitelných osob zůstává nájemní bydlení takřka nedosažitelným snem.

Většina ukrajinských uprchlíků bydlí v Praze, tedy ve městě, které se potýká s jednou z nejzávažnějších bydlících krizí v Evropě. Najít v hlavním městě slušné a uplatitelné nájemní bydlení představuje oříšek i pro českou populaci, natož pak pro ukrajinskou.

Marie do České republiky uprchla ze Záporoží v srpnu 2022 s manželem a dvěma malými dětmi. První dva týdny bydleli u známého na Letňanech, tedy kousek od letiště. „Děti měly ze zvuku letadel strašný stres,“ vzpomíná Marie. Známý zároveň pomohl jejímu manželovi sehnat práci — a ten tak navzdory svému zrakovému postižení pracuje od prvního dne svého pobytu v Praze.