↗

Jakkoli neziskové organizace podporují lidi se zdravotním postižením, podporu potřebují i ony samy. Ilustrace Šárka Motyčková

„Když vypukla válka, měli jsme jako vedení Asistence skupinový chat. Vylívali jsme si tam svoje pocity z války, ale také jsme se hned začali domlouvat, co bychom jako organizace mohli nabídnout, jak bychom i my mohli pomoci,“ říká Štěpán Lohr, zástupce ředitele organizace Asistence podporující lidi se zdravotním postižením.

Hovoříme spolu v sídle organizace na pražském Žižkově. Vypráví mi, co je vedlo k pomoci tělesně znevýhodněným ukrajinským uprchlíkům, s čím jim pomáhají a jak je pomoc rozsáhlá.

Ruská invaze na Ukrajinu začala letos 24. února. Už týden poté přišlo do České republiky zhruba padesát tisíc uprchlíků a během následujícího půlroku se jejich počet zvýšil zhruba na 430 tisíc, kterým byla udělena takzvaná dočasná ochrana. V polistopadové historii České republiky je tak vysoký počet příchozích v tak krátké době bezprecedentní.

Čeští občané projevili solidaritu — na pomoc ukrajinským uprchlíkům posílali peníze, vozili hmotnou pomoc, ale nabízeli také bydlení. Někteří ubytovali lidi prchající před válkou u sebe doma. Je přitom zřejmé, že stát by bez pomoci a aktivity občanské společnosti a nevládních organizaci situaci sotva zvládl.

Obzvlášť to pak platí v případě pomoci zdravotně postiženým uprchlíkům. Tato skupina zahrnuje lidi s nejrůznějším znevýhodněním, nepředstavujme si, že jde pouze o lidi na vozíku. Hendikepovaní — tělesně, mentálně či kombinovaně — potřebují obvykle velmi specifickou formu pomoci.

Jaké by to bylo, kdybych byla ve stejné situaci

Když začali přicházet první uprchlíci, zaměstnanci Asistence nabídli své služby jako dobrovolníci v pražském Kongresovém centru, kde bylo zřízeno středisko pomáhající uprchlíkům s registrací, ubytováním, zprostředkováním práce či pojištěním. Mezi příchozími totiž byli samozřejmě i lidé, kteří potřebovali specifickou pomoc.

„My jsme v podstatě vybírali ty, kteří měli určité potřeby z hlediska zdravotního postižení, a nabízeli jim pomůcky, vozíky, berle. Zpočátku jsme jim také pomáhali s hledáním bydlení,“ popisuje Lohr, jak pomoc uprchlíkům s postižením v Kongresovém centru vypadala.

Podobně aktivně se k nastalé krizi postavily také další organizace pomáhající hendikepovaným, například Česká asociace paraplegiků — CZEPA, hájící práva a zájmy vozíčkářů po poranění míchy. „Sama jsem vozíčkářka a říkala jsem si, jaké by to bylo, kdybych se ocitla ve stejné situaci,“ osvětluje důvody své aktivity na podporu uprchlíků ředitelka organizace Alena Jančíková.

Protože tušila, že mezi prchajícími z Ukrajiny nebude lidí s pohybovým znevýhodněním málo, obrátila se na Ministerstvo práce a sociální věcí, aby zajistilo, že se pomoc pohybově znevýhodněným uprchlíkům bude odehrávat v bezbariérovém prostředí. „Pokud si vozíčkář vinou prostorových bariér nemůže například zajít na záchod, je to příšerná záležitost,“ vysvětluje Jančíková.

Ředitelka asociace paraplegiků dále navrhla, aby poskytovatelé sociálních služeb zveřejnili, zda mohou přijmout uprchlíka se zdravotním postižením, respektive na jaký konkrétní typ postižení jsou v zařízeních připraveni. „Chtěla jsem, aby vznikla databáze volných míst po celé České republice,“ přibližuje svou aktivitu Jančíková. Na facebookovém profilu asociace navíc zveřejnila status v češtině a ukrajinštině, v němž vysvětlila, co jejich organizace dělá a s čím může pomoci. Lidé se brzy začali ozývat sami.

Kontaktovali je přímo z Ukrajiny

„Nám se ozývali i lidi přímo z Ukrajiny,“ říká Lohr. Psali nám například ze Lvova, Kyjeva nebo Oděsy, že mají malé nebo i starší dítě s postižením, ale nemohou se dostat pryč z Ukrajiny, protože všechny vlaky byly plně obsazené. V Asistenci se proto zkusili domluvit přímo s ukrajinskými organizacemi, aby dotyčným zajistili převoz alespoň na Slovensko.

Jak se Ukrajinci a Ukrajinky o Asistenci dozvídali? „Je možné, že se kontakty na Ukrajinu dostaly přes občanský sektor, novináře, kteří tam jezdili, nebo přes Ukrajince, kteří se z České republiky vrátili,“ zamýšlí se Lohr. Některým předaly kontakt spolupracující organizace jako Organizace pro pomoc uprchlíkům nebo právě CZEPA.

Česká asociace paraplegiků kontaktovala přes svou ukrajinskou kolegyni Martu organizace sídlící ve Lvově. Ředitelka organizace Jančíková vysvětluje: „Začala tak migrace už konkrétních lidi, kteří mířili k nám, a my jsme zatím zjišťovali bytovou situaci.“ Do Prahy byla vypraveno auto speciálně upravené pro lidi na vozíku. „Nebyla tam ale lůžková úprava, lidi museli celou cestu sedět ve svém vozíku. Řidiči se střídali, aby mohli jet bez velkých přestávek,“ popisuje náročnou situaci Jančíková.

Dva bezbariérové byty získala organizace díky Úřadu městské části Praha 14, kde našli bydlení tři chlapci s mozkovou obrnou a jejich maminky. Další bezbariérové byty zaopatřila asociace paraplegiků v Neratovicích. Uprchlíkům pomohli lidé z asociace také s nástupem do školy nebo školky, zprostředkovali kurzy češtiny nebo rehabilitační péči. V neposlední řadě jim pomohli získat vhodné polohovací postele, aby se jejich zdravotní stav dále nezhoršoval.

„Byla to komplexní pomoc. Koupili jsme pro ně také elektrické pohony vozíků, aby mohli s dětmi do školy a školky nebo na nákup, aby byli samostatní a mohli si věci vyřizovat také sami,“ dodává ředitelka. S některými ubytovanými lidmi jsou dodnes v kontaktu a snaží se jim pomáhat i nadále.

Podpora je rozhodující

Z Ukrajiny se válkou ohrožení lidé ozývali také obecně prospěšné společnosti Tichý svět, která poskytuje služby osobám se sluchovým postižením. Zpočátku konfliktu se na organizaci obraceli také její současní i bývalí klienti, kteří měli na Ukrajině příbuzné nebo známé, a zjišťovali, co by pro ně mohli udělat a zda a jak by se mohli dostat se do České republiky.

„Tak jsme navázali spolupráci s našimi prvními ukrajinskými klienty. Komunita neslyšících je velmi propojená, proto se informace o naší podpoře velmi rychle šířila a na Tichý svět se začalo obracet stále více lidí,“ líčí počátky pomoci ukrajinským uprchlíkům ředitelka organizace Marie Horáková.

Tichý svět navázal spolupráci s Ukrajinskou společností neslyšících — UTOG, která v zemi konfliktu poskytuje podobné služby, zejména co se týče překladu zpráv a informování. „Individuální překlady jsme klientům mohli zaslat zpět v jejich mateřském znakovém jazyce, který se značně liší od českého znakového jazyka. V případě překladu obecných informací jsme je pak zveřejňovali na našem facebooku, webu či je rozesílali emailem,“ popisuje Horáková.

Z Ukrajiny se lidé obraceli také na organizaci Nautis, zaměřující se na podporu lidí na autistickém spektru. Žadatelé z Ukrajiny se „často ptali, jak to tady funguje a jak se dá dostat ke službám pro lidi s autismem,“ říká vedoucí poradny Šimon Plecháček.

Podle něj mohla rozdílná kvalita podpory pro lidi na autistickém spektru hrát významnou roli při rozhodování se, do které země tito lidé z Ukrajiny odcestují. „Z emailů, které si pamatuju, to vyznívalo tak, že mapují situaci v okolních zemích, kde by měli lepší pozici s dítětem s autismem. Takhle to na mě působilo, nemám to ale doložené,“ vysvětluje Plecháček.

Příjezdem pomoc nekončí

Informováním a zajištěním hmotné pomoci však účast organizací podporující lidi s postižením zdaleka nekončí. Například Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR zprostředkovává tlumočení z ukrajinského znakového jazyka do českého znakového jazyka a následně do mluvené češtiny. Ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně také shání neslyšícím uprchlíkům ubytování.

Ve výčtu činností pokračuje Iveta Melichar, ředitelka Centra denních služeb pro sluchově postižené Brno, které je pobočným spolkem Svazu neslyšících a nedoslýchavých: „Uprchlíci z Ukrajiny dochází i na ambulanci, kde řeší různé sociální požadavky jako třeba lékaře nebo školu. V létě ve spolupráci s nadací Patron dětí pak domlouvali poskytnutí příspěvku na tábor pořádaný Svazem.“

V Centru dále pomáhají ukrajinským uprchlíkům se sluchovým postižením hledat práci. Zpočátku též docházeli pracovníci Centra tlumočit do krajských asistenčních center, aby byla komunikace co nejsnadnější. „Spousta neslyšících Ukrajinců se tak stala přirozeně našimi klienty,“ ozřejmuje Melichar a doplňuje, že během půl roku od vypuknutí války vyřešili přes tisíc žádostí ze strany uprchlíků.

Ve zmíněném Nautisu nabízejí podle Šimona Plecháčka především poradenství týkající se fungování systému podpory neurodivergentním lidem. „Na základě kontaktu s lidmi z Ukrajiny jsme nabyli dojmu, že český systém je založený na jiných základech,“ vysvětluje, proč je tolik důležité věnovat se poradenství.

Plecháček dodává, že se často setkávali s představou ze strany ukrajinských rodičů, že rodiče přivedou dítě a organizace jim řekne, co mají dělat a co jejich dítě potřebuje. Kdežto český systém, nebo lépe řečeno, práce Nautisu je více založena na zodpovědnosti a autonomii rodičů.

„My většinou pracujeme tak, že rodiče za námi přijdou, my jim dáme informace, jaké mají možnosti a rodič se rozhodne, co z toho využije. Musíme jim poskytnout informace takovým způsobem, aby jim porozuměly a pomohly v rozhodnutí, ne abychom rozhodli místo nich,“ vysvětluje vedoucí poradny, jak Nautis pracuje.

Nautis dále nabízí krátkodobou psychoterapeutickou podporu dospělým i dětem na autistickém spektru a také jejich blízkým. „Naše terapie fungují spíše jako pomoc s udržením kvality duševního zdraví. Tato služba vyžaduje, aby zájemce byl schopný mluvit, nahlížet na svou situaci a používat jazyk jako nástroj komunikace. Naštěstí máme kolegyni, která umí rusky, a další kolegy, kteří umí anglicky, takže terapii nabízíme uprchlíkům v těchto dvou jazycích,“ vysvětluje.

V neposlední řadě nabízí Nautis službu osobní asistence, terénní služby nebo volnočasové aktivity pro děti s autismem, kam mají přístup i neurotypické děti. „Zájem je ze strany ukrajinských uprchlíků natolik velký, že máme problém s kapacitou. Nejdůležitější a asi nejakutnější nabízenou službou je podpora dětí s autismem při hledání a zajištění adekvátního způsobu vzdělávání,“ říká Plecháček.

Nejprve je dítě vyšetřeno, aby se zjistily jeho potřeby a doporučil se konkrétní způsob vzdělávání v rámci činnosti speciálně pedagogického centra. Jedná se o školské poradenské zařízení, které pracuje s žáky ve věku od tří do devatenácti let a které podporuje pedagogickou a sociální integraci. To zjednodušeně znamená, že speciálně pedagogické centrum rozhoduje o tom, zda dítě bude navštěvovat speciální, anebo běžnou školu a zda potřebuje další podpůrná opatření, jako je přidělení asistenta pedagoga.

Pomoc s vyšetřením a stanovením způsobu vzdělávání je podle Plecháčka nejčastější potřebou, se kterou se ukrajinští uprchlíci na Nautis obracejí. Do konce srpna tímto zařízením prošlo zhruba sedmdesát ukrajinských dětí. Se začínajícím novým školním rokem se očekává zvýšení počtu zájemců.

O dlouhodobější pomoc zájem teprve bude

Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením pokrývá množství služeb týkajících se své cílové skupiny. Pomáhá s vyřizováním žádostí, včetně stanovení opatrovnictví a omezení svéprávnosti. Dále se zabývá dlouhodobou prací s rodinami, mimo jiné s ohledem na zabezpečení budoucnosti člověka poté, co se o něj rodiče nebudou moci starat. Současně se snaží pro klienty najít chráněné bydlení. Spolupracují také s externím odborníkem na sexualitu lidí s mentálním postižením a nabízejí psychologické poradenství.

Podle psychologa organizace Oskara Bábka se většinou jedná o služby, na které v případě ukrajinských uprchlíků teprve přijde čas. „Jsou to věci, které jsou spíše dlouhodobého charakteru, to zatím ukrajinští uprchlíci moc neřešili,“ vysvětluje. Dosavadní klienti podle něj pochopitelně řešili spíše akutní problémy, jako je osobní asistence.

Na Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením se v asistenčním centru v pražském Kongresovém centru obrátila paní se svou asi dvacetiletou dcerou s mentálním postižením a přidruženými nemocemi. Paní na Ukrajině pracovala jako lékařka. V Praze, kde teď žijí, by si ráda našla práci, což se však neobejde bez zajištění asistence její dceři. „Byl to běh na delší trať, ale povedlo se nám to. Domluvili jsme jim denní stacionář, klientka chodí do chráněné dílny a má osobní asistentku z Ukrajiny,“ popisuje Petra Kopička, sociální pracovnice zmíněné organizace.

S vyřizováním zajištění podpory pomáhala oběma ženám od počátku jejich pobytu v České republice jedna tlumočnice. „Vznikl mezi nimi kamarádských vztah. Teď si pomáhají navzájem,“ dodává Kopička.

Pomáhají těm, co mohou pomáhat

Organizace podporujících lidí se zdravotním postižením pomohly také mnoha hendikepovaným ukrajinským uprchlkům zapojit se do jejich řad a pomáhat tak dalším. Asistence vyčlenila pro uprchlíky několik pracovních míst. Současně otevřeli kurz pracovníka v sociálních službách, bez kterého nelze v České republice v sociálních službách působit. Kurz pro patnáct osob skončil začátkem července. „Díky kurzu mohou jít ti, kdo jím prošli, pracovat do domů s pečovatelskou službou nebo jiných zařízení sociálních služeb,“ vysvětluje Lohr.

Další pomáhající organizace, Hewer — stejně jako Asistence — poskytuje terénní sociální služby a nedisponuje vlastními ambulantními nebo ubytovacími zařízeními. Asistenti docházejí přímo ke klientům domů. Osobní asistenci zprostředkovává Hewer také ukrajinským uprchlíkům. „Nabízíme pomoc těm, kteří se doma neobejdou bez pomoci druhého člověka. Děláme tedy všechno kromě zdravotních úkonů: pomáháme s pohybem, s hygienou, se sprchováním, s výměnou kompenzačních pomůcek,“ vysvětluje mluvčí Heweru Matěj Cháb.

Po vypuknutí války na Ukrajině zaměstnal Hewer dvě ukrajinské asistentky. „Chtěli jsme pomoci těm, kteří utekli z Ukrajiny a hledají v České republice práci. Zároveň jsme potřebovali zjednodušit komunikaci s našimi klienty z Ukrajiny. Přišlo nám jako dobrý koncept dát dohromady lidi, kteří potřebují pomoc, a lidi, kteří tu pomoc umí poskytnout v jejich rodném jazyce,“ říká Cháb.

Jedna ze zaměstnaných Ukrajinek v současnosti pomáhá například seniorovi, jenž má neurotické problémy a který může díky ní nemusí do pečovatelského domu a může zůstat u sebe doma. Je mu nápomocná při hygienických úkonech, s přípravou či podáváním jídla nebo pomáhá při bezpečném pohybu doma i venku.

Podobně nabízí organizace Tichý svět zdarma kurzy českého znakového jazyka, aby se ukrajinští neslyšící lépe domluvili bez nutnosti shánět tlumočníka z ukrajinského do českého znakového jazyka. Se znalostí českého znakového jazyka mohou využít rovnou tlumočníky přímo do českého jazyka, ať již v terénu či online na Tiché lince. Tichá linka je služba pro neslyšící a nedoslýchavé, která zajišťuje online tlumočení znakového jazyka nebo online přepis českého jazyka. Ne všichni neslyšící totiž dobře rozumí psanému českému jazyku.

Neusněme na vavřínech

Ruská invaze na Ukrajinu donutila mnoho lidí opustit své domovy. Češi a Češky byli solidární, přijali mezi sebe nejvíce uprchlíků na počet obyvatel a různými způsoby jim pomáhali. Podle informací od organizátorů největších sbírek se na pomoc vybralo přes čtyři miliardy korun.

Organizace podporující lidi se zdravotním postižením na krizi zareagovaly rychle, vytvořily krizové týmy, radily se, spolupracovaly s dalšími organizacemi a hledaly cesty, jak lidem z Ukrajiny v rámci svých skromných možností pomáhat. Poskytovaly kompenzační pomůcky, vozíky, berle, ale také dlouhodobější pomoc. Pomáhali hledat bydlení, lékaře, školy a školky. V mnoha věcech suplovaly stát a jeho nedostatečnou pomoc.

Jakkoli neziskové organizace podporují lidi se zdravotním postižením, podporu potřebují i ony samy. Nezapomínejme, že dlouhodobé zlepšování sociálních služeb a pečovatelské práce zlepší a zkvalitní nakonec životy nás všech.

Text vznikl s finanční podporou EU, za jeho obsah nese výhradní odpovědnost Deník Referendum a nemusí odrážet postoje EU.