Knihovny dnes nabízejí solidaritu uprchlíkům, vzdělávací kurzy i počítačové hry
Fatima RahimiČeská republika má nejhustší síť veřejných knihoven na světě. I díky tomu mohou knihovny nabízet různé inovativní programy pro širokou veřejnost. Intenzivně se zapojily do pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, nabídly kurzy češtiny, ale i vyšívání.
„Máma mi dala korunu, abych koupil rybu a já místo ryby ryby koupil velrybu, co dělá ryba? Ocasem hýbá. Proč? Proč? Protože je ryba ryba,…“ znělo hodonínskou knihovnou, do toho smích a dobrá nálada. Několik dětí zpívalo a soutěžilo o to, kdo z nich vydrží nejdéle známé české verše stále rychleji opakovat. Nedalo mi to a také jsem se zapojila. Stejnou písničku jsem totiž pořád dokola zpívala jako dítě v zařízení pro uprchlíky v Zastávce u Brna. Přestože jsem tehdy nevěděla, o čem skladba je, nemohla jsem ji dostat z hlavy.
Teď jsem stála uprostřed knihovny v Hodoníně, kolem mě spousta knih a lidí, mezi nimi i uprchlíci — dětí i dospělí — z Ukrajiny. V knihovně se scházejí často. Vedoucí jedné z poboček knihovny v Hodoníně Alena Přikrylová jim vytvořila bezpečné prostředí, kam nechodí pouze pro knihy, ale učí se tam společně česky, děti školu povinné píší referáty a řeší matematické příklady.
Podle Přikrylové knihovna funguje jako komunitní centrum, kam lidé přicházejí dobrovolně, ve svém volném čase. Úlohou knihoven totiž není pouze půjčovat knihy, ale také poskytnout lidem bezpečné místo s širokou nabídkou aktivit. K tomu je třeba umět zapojit i sociálně slabší lidi a uprchlíky. Hodonínská knihovna tohle vše dělá.
Pomoc pro uprchlíky
Knihovny po celé České republice se do pomoci ukrajinským uprchlíkům přidaly záhy po začátku války. Podobně jednaly i knihovny v Hodoníně, v Praze, ve Šternberku, v Ostravě nebo v Plzni.
Prostory knihovny v Plzni byly pro širokou veřejnost otevřené již dříve, po vypuknutí války na Ukrajině se je ale knihovna rozhodla nabídnout i Ukrajincům. „Chtěli jsme se jako knihovna vymezit a dát jasně najevo, že jsme demokratická instituce, která nesouhlasí s válku, ale také podpořit uprchlíky, které pobývali v Plzni,“ říká Markéta Skálová z Knihovny města Plzně.
V knihovně začaly pracovat lektorky, které ovládají jak češtinu, tak ruštinu. „Já jsem původně učitelka ruštiny, takže jazykovou bariéru nepociťuji,“ říká s úsměvem knihovnice. Od Nadace OSF dostala grant na lektorování tří kurzů. Knihovna tak mohla otevřít kurzy češtiny a kurz občanské a finanční gramotnosti pro osoby z odlišného prostředí, které neznají české pracovní, občanské nebo trestní právo. Kromě toho nabídla i kurzy rukodělné činnosti.
O kurzech podle Skálové jeví Ukrajinci natolik velký zájem, že poptávka dalece převyšuje nabídku. Ráno otevřeli registrace a hned odpoledne je museli uzavřít. Kurzy navštěvují lidé různých věkových kategorií, často vysokoškolsky vzdělaní, kteří se snaží různými způsoby osvojit jazyk a zvýšit si tak šanci na získání práce, která odpovídá jejich kvalifikaci z Ukrajiny.
Kromě vzdělávacích kurzů může knihovna poskytnout také knihy v ruštině a nově v ukrajinštině. Navíc organizuje kurzy rukodělných prací, o něž projevili zájem i čeští občané, a knihovna by proto do budoucna ráda rozšířila jejich nabídku.
Knihovna ve Šternberku uspořádala pro uprchlíky z Ukrajiny loni v létě příměstský tábor a kurzy češtiny. „Bohužel se nám nepodařilo tyto aktivity zaplnit. Šternberk je malé město a osobně si myslím, že tu Ukrajinci nechtěli vyčnívat,“ zdůvodňuje Ludmila Utíkalová Martinková ze šternberské knihovny. Rozhodla se proto další programy neomezit pouze pro Ukrajince a otevřít je široké veřejnosti.
Pro tento rok přišli s novým nápadem a zorganizovali fotografický kurz, který vedly společně české a ukrajinské fotografky. Aby kreativní práce mohla efektivně fungovat, ve skupině bylo pouze dvacet míst. Účastníci spolu strávili šest dnů, tři dny v březnu a další tři dny v dubnu.
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě ve spolupráci s Nadací OSF připravila několik setkání Klubu robotiky pro ukrajinské děti od šesti let. Atraktivní formou chtějí pomoci s adaptací těchto dětí do českého a školního prostředí.
Snad se knihovny otevřou i dalším menšinám
Knihovny mají renomé bezpečné instituce s dlouhou tradicí a po zásluze se těší důvěře veřejnosti. Nabízejí bezbariérové prostředí, jsou finančně a často i dopravně dostupné. Odbourávají rozdíly a poskytují prostor i jedincům se sociálním či zdravotním znevýhodněním nebo s jazykovou bariérou.
Kateřina Nekolová z Národní knihovny České republiky vidí velký posun v tom, že knihovny začaly zaměstnávat lidi z řad nově příchozích, v knihovně jsou k dispozici klávesnice v ukrajinštině, na webech knihoven se začaly objevovat odkazy na neziskové organizace a podpůrné instituce. Informace o knihovnách jsou nyní poskytovány i v jiných jazycích než jen v češtině.
„Myslím si, že poslední rok ukázal, že změny jsou možné. Knihovny se snaží být přístupnější i pro lidi, kteří mají jazykovou bariéru,“ říká Nekolová a dodává, že snad tato zkušenost povede i k tomu, že v knihovnách budou pracovat také například vietnamští knihovníci a knihovnice a že se knihovny celkově více otevřou i dalším menšinám.
Knihovny: místo pro knihy i roboty
Dnes se vedou diskuse o tom, jakou úlohu knihovny zastávají a mají do budoucna zastávat. Před pár lety vznikla koncepční strategie, která platí do roku 2030 a vymezuje základní role knihoven. Knihovny jsou definovány jako pilíře občanské společnosti a přirozená centra komunit, jako vzdělávací a vzdělanost podporující instituce a jako správci kulturního a znalostního bohatství.
Podle Terezy Liškové z Nadace OSF jsou knihovny kulturní, vzdělávací a informační instituce. Kultivace vztahu k informacím, k mediálnímu prostoru a novým technologiím je jim z podstaty vlastní. „Je to také jeden z mnoha důvodů, proč tak hustá síť knihoven byla rok po vzniku Československé republiky zakládaná,“ objasňuje Lišková. Připomíná první knihovnický zákon z roku 1919, podle nějž každá obec měla mít svou knihovnu.
Knihovny po celém tehdejším Československu měly mimo jiné zpřístupnit literaturu všem lidem bez rozdílu, tedy i těm nejokrajovějším skupinám obyvatelstva, a tak přispět k pěstování demokracie. Díky zákonu, jejž podepsal prezident Tomáš Garrigue Masaryk, máme dnes přes šest tisíc knihoven a jejich poboček po celé republice.
Lišková se domnívá, že knihovny ani v minulosti nebyly pouze půjčovnami knih. Plnily vzdělávací funkci, byly místem setkávání a rozvoje komunity. V současné době by podle Liškové knihovny měly zpřístupňovat široké veřejnosti nejen internet, ale také 3D tiskárny a seznamovat i s obory, jako je robotika. „Je třeba mít v knihovnách technologie, které mohou být pro řadu lidi nedostupné, aby si je zde děti a mládež mohly osahat a poznávat,“ vysvětluje Lišková.
Projekty skutečně pro všechny
Veřejné knihovny ze své podstaty poskytují nízkoprahové služby. Řadu programů zaměřených na vzdělávání mohou nabídnout bezplatně. „Největší přidaná hodnota knihoven tkví v tom, že jsou opravdu otevřené všem bez rozdílu. V tom jsou jedinečné,“ vysvětluje Lišková.
S inspirativními projekty přicházejí knihovny v celé republice. Knihovna v Třinci je například unikátní tím, že dlouhodobě prošlapává způsoby, jak přilákat do knihovny náctiletou mládež. Mnoho knihoven to podle Liškové zatím nedělá. Knihovna v Ostravě zase rozvíjí mediální vzdělávání. Pořádají tu mediální olympiádu pro střední školy, kterou chtějí ze svého regionu rozšířit na celou republiku.
Knihovny nezapomínají ani na seniory. Knihovna Karla Dvořáka ve Vyškově přišla s workshopem zaměřeným na práci s vládním webem Portál občana, knihovna v Lounech realizuje úspěšný projekt Univerzita třetího věku.
Šternberská knihovna zase nabízí bookstart pro budoucí čtenáře z řad nejmenších. Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně poskytuje prohlídky knihovny v různých jazycích, spolupracuje s lokálním integračním centrem, nakupuje literaturu nebo organizuje takzvané živé knihovny.
„V některých momentech stačí vědět, že když přijdete do knihovny, knihovnice vám uvaří kávu a podstrčí nějakou knihu. Najednou zjistíte, že se lidí na kávu sešlo pět a že možná takto vzniká čtenářský klub,“ vypráví příběh vzniku čtenářského klubu v Hukvaldech Lišková. To může být příklad velmi drobné mezilidské interakce, ale takto vzniklé vztahy reálně znamenají hodně.
Knihovny často vedou inspirativní ženy
Ne každá knihovna je ovšem akční a inovativní. Mohou za to mimo jiné finanční podmínky daných knihoven, neboť mzdové podmínky jsou špatné a práce knihovníků a knihovnic bývá velmi podhodnocená. Některé knihovny jsou schopnější v získávání dalších financí, mají více personálu a především někoho, kdo má vyčleněn čas na psaní grantů.
Často zde pracují velmi inspirativní osobnosti, většinou ženy. Jsou hybatelkami kulturního a společenského života regionu, které kolem vytvářejí pestrý, aktivní tým. Ale i obecní knihovny, kde pár dní v týdnu pracuje nějaká žena, mohou být v tomto směru důležité. „Tím, že tyto ženy mají velmi blízký vztah k lidem, kteří žijí v menší obci, a vidí, co potřebují, dokáží velmi flexibilně přizpůsobit program knihovny, i když mají k dispozici menší finanční prostředky,“ říká Lišková.
Knihovnická obec je aktivní, setkává se na řadě různých konferencí a workshopů a má k dispozici síť metodiků napříč kraji. „Myslím si, že je stále spousta prostoru, jak sdílení dobré praxe mezi knihovnami i ven k čtenářům prohlubovat,“ přiznává Lišková.
Lišková se snaží také konkrétní knihovny propojovat. V grantové výzvě si všimla, že jedna malá obecní knihovna chce pracovat v rámci mediálního vzdělávání s počítačovou hrou Minecraft. Propojila ji proto s krajskou knihovnou, kde pracovnice obecní knihovny v rámci grantu bude moct nasbírat zkušenosti a inspiraci.
Knihovny se snaží inovativním způsobem zprostředkovat práci s počítačem i dětem ze sociálně slabších rodin. Do hry vkládají různé didaktické cíle, aby si dětí ke hře vytvořily zdravý vztah, učí se různými způsoby programovat, knihovníci se baví s dětmi o roli technologií a médií ve společnosti.
Knihovny ale mohou hledat inspiraci i za hranicemi České republiky, například ve Skandinávii, Německu nebo Kanadě. „V některých zemích mají knihovny etablovanou roli při podpoře a práce s nově příchozími. Já jsem měla možnost navštívit knihovny v Kanadě. Už před lety tam udělali výzkum, z nějž vyplynulo, že nově příchozí si zajistí bydlení a hned potom jdou do knihovny. Knihovna jim pomáhá najít školku, lékaře a tak dále,“ popisuje knihovnice Nekolová.
Také Přikrylová se domnívá, že podobné činnosti by mohla knihovna nabízet alespoň tam, kde žijí uprchlíci, jimž by taková pomoc přišla vhod. V hodonínské knihovně například pomáhali rodině uprchlíků s hledáním obvodního lékaře.
Knihovny v České republice dnes nabízejí nespočet zajímavých projektů a programů, a proto se podle Liškové se proměňuje i uspořádání prostoru. Když se dnes staví nová knihovna, její architektonické pojetí počítá s místem pro setkávání. Regály s knihami se například dají posouvat a prostor knihovnu tak lze podle potřeby přestavět. V některých knihovnách, jako například v Ústí nad Labem, je součástí i kavárna. Některé knihovny chovají zvířata a plní socializačně terapeutickou funkci.
Česká republika může být na nejhustší síť veřejných knihoven na světě hrdá. Vznikla za účelem upevňování demokracie a i dnes, navzdory špatným finančním podmínkám, řada knihoven tento odkaz dále rozvíjí. Knihovny se snaží myslet na lidi nejrůznějších sociálních vrstev, původu i věkových kategorií, pro něž vytvářejí bezpečný prostor, kam mohou lidé chodit bez ostychu a obav. Bez jejich kapacit a pomoci by to měli mnozí, včetně ukrajinských migrantů, daleko složitější.
Text vznikl s podporou programu SAV21 Společnost v pohybu a veřejné politiky.