Solidarita mezi paneláky
Fatima RahimiPolitikové lžou, když zpochybňují existenci solidarity a pošlapávají její význam. Hovoří spíš sami o sobě. Lidé jsou většinou přátelští a naklonění pomoci druhým. Potvrzuje to i životní zkušenost ze šumperského sídliště.
Právě jsem oslavila třináctiny, když jsme se přistěhovali do Šumperku. S rodinou jsme předtím strávili zhruba tři a půl roku v jedné místnosti v různých uprchlických zařízeních. Na stěhování si stále pamatuju velmi jasně.
Náš nový panelákový byt mi připadal obrovský — možná i proto, že tam nebyl nábytek ani postele. My děti jsme měly srandu z ozvěny, kterou vydávaly naše hlasy odrážející se od holých zdí. První noc jsme spali na zemi, přes okna jsme dali místo závěsů prostěradla. Místo polštářů jsme použili oblečení. Neměli jsme moc peněz ani jídla.
Zrod důvěry
Odpůrci a nepřátelé solidárního jednání v naprosté většině zastávají ideologii síly. Vyznávají schopnost prosadit se vlastní silou, vlastní vůlí.
To co při tomto vzývání síly ale pravidelně přehlížejí je holý evoluční fakt, že základním zdrojem síly lidského rodu (tedy příčinou toho že se o sobě nijak silný tvor homo sapiens mohl stát dominantním druhem na této planetě) bylo právě to, že lidé se vyznačovali - ve srovnání s jinými, konkurenčními živočišnými druhy - vysoce nadprůměrnou mírou vzájemné podpory.