Dívky v Afghánistánu už jen snahou studovat riskují své životy
Fatima RahimiVíce než rok po návratu ultrakonzervativního nábožensko-politického hnutí Tálibán k moci v Afghánistánu se v zemi stupňuje tlak proti vzdělávání dívek. Střední školy zůstávají uzavřené. A obcházení zákazů obnáší velká rizika.
Ve čtvrtek jsme slavili Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. V Afghánistánu je už rok dívkám odepřeno studovat, střední školy jsou zavřené, přestože Tálibán neustále slibuje, že je opět otevře. Afghánské studentky, aby mohly studovat, riskují své životy.
Tálibán znovu vládne Afghánistánu právě rok, a přesně tak dlouho je dívkám odepřeno plnohodnotné vzdělání. V Afghánistánu opět kvůli tomu začaly působit tajné školy. Zavřené jsou státní střední školy a pomalu se zavírají i soukromá vzdělávací centra.
Ženy jsou pomalu vymazávány ze všech sfér veřejného života. V Afghánistánu během posledního roku nastal ohromný sesuv občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv — a to především právě pro ženy. Podle posledních zjištění zvláštního zpravodaje Organizace spojených národů Richarda Bennetta v žádné jiné zemi nebyly ženy a dívky tak rychle vypuzeny ze všech sfér veřejného života.
Většina žen, které pracovaly jako státní úřednice, byly vyhozeny z práce, policistky, soudkyně nebo inženýrky nemohou vykonávat své povolání, učitelky a lékařky nedostávají plat. Tálibán zkrátka všem dává najevo, že by ženy udělaly nejlíp, kdyby zůstaly doma, „pokud není naprosto nutné, aby pracovaly“.
Tálibán zakázal ženám odcestovat do delší vzdálenosti bez doprovodu blízkého mužského člena rodiny, předpisem byl také stanoven „vhodný oděv“, který by nejlépe neměl být barevný, ale černý a měl by zakrývat celé tělo včetně obličeje. Co ale ostatně lze chtít od vlády, která se skládá pouze z mužských členů a která dává všude najevo, že s ženami jako plnohodnotnými bytostmi nepočítá?
Uzavření specializovaných soudů pro ženy, v nichž se řešilo například domácí násilí, a propuštění soudkyň podle Bennetta také „nepříznivě ovlivňuje přístup žen ke spravedlnosti“. Tálibán zároveň zavedl pravidlo, podle nějž jsou „mužští členové rodiny trestáni za chování žen a nedodržování předepsaných zákonů“, což podle odborníků může vést ke zvýšenému domácímu násilí a celkově to přispívá k zhroucení mechanismů pomoci ženám v nouzi.
Omezování základních práv spolu s velkým suchem a řadou ekonomických otřesů v důsledku sankcí zhoršuje život v Afghánistánu nejen pro ženy. Vyšší míra dětských sňatků — přestože jsou oficiálně zakázané — a dětské práce od nástupu Tálibánu je jedním z odrazů toho, jak těžce se lidem v Afghánistánu žije.
Až na několik výjimek všechny směrnice vydané od pádu republiky, to znamená od konce srpna minulého roku, omezují či přímo porušují práva žen a dívek v Afghánistánu. Jako nejzásadnější ze všech omezení afghánské ženy vnímají nedostupnost vzdělávání.
Studium, nebo život
Rama Mirzada, jedna z mnoha žen, které po návratu Tálibánu k moci postihly psychické potíže, svou opětovnou cestu za vzděláním popsala pro Afghanistan Analysts Network. Píše, jak pro ni bylo obtížné se probudit v zemi, která se přes noc stala pro ženu těžším místem k žití a plnění snů. „V těch prvních měsících jsem většinou zůstávala doma a snažila si představit, jak bude vypadat nový Afghánistán a co tato náhlá změna znamená pro mou vlastní budoucnost,“ vzpomíná.
Trvalo několik měsíců, než dostala odvahu znovu se „socializovat“ a vyjít ven. „V dubnu 2022 jsem si tedy koupila černý hidžáb a oznámila své rodině, že se hodlám zapsat do kurzu angličtiny na jedné z kábulských univerzit,“ popisuje.
Rodiče byli proti. Měli strach, že se jí něco stane. V Afghánistánu, kde je rozhodování často záležitostí celé rodiny, se dokonce proti ní přidali i příbuzní. Během posledního roku sebevražední atentátníci pokračují v útocích. Častým terčem teroristů jsou právě studentky. Rama byla ale rozhodnuta riskovat.
Do poslední chvíle nevěděla, zda se třída otevře. Na rozdíl od chlapeckých tříd, které byly plné, a nakonec se jich otevřelo několik, dívek bylo málo. Mnohé z nich od studia odradily nejen bezpečnostní hrozby, ale také tristní ekonomická situace. Tříměsíční kurz Ramu stál zhruba 125 dolarů, což je měsíční nájem mnoha rodin v Kábulu, a zdaleka ne pro každého je to dostupné. Nakonec se však potřebných deset dívek našlo a Rama tedy mohla začít studovat.
Uvnitř univerzity se však mezitím mnoho změnilo. Hned při registraci zjistila, že třídy byly segregovány podle pohlaví a že existují oddělené prostory pro studenty a studentky. O něco později jim sdělili, že v kampusu stráví deset dní delegace ministerstva školství islámského emirátu. Delegace pozorovala výuku ve třídách, zkoumala učební osnovy a kontrolovala, zda jsou třídy skutečně segregovány podle pohlaví.
Zatímco uvnitř univerzit byla podle Tálibánu zajištěna „bezpečnost“ segregací pohlaví, seškrtáváním učebních osnov, zrušením převážně humanitních a společenskovědních oborů, mimo areály univerzit se jim studentky ochránit před teroristy nedaří. Na konci září se tak studentky soukromého vzdělávací centra Kadž v Kábulu staly terčem teroristického útoku, při němž zemřelo více než šedesát lidi, většinou právě žen a dívek.
„Ženy a dívky, které se stejně jako já vzdělávají, hrají roli v tom, jaká budoucnost tu bude nejen pro nás, ale i pro naše dcery. Naším úkolem je pokračovat. I nadále tak přijíždíme každé ráno do segregovaného kampusu,“ píše odhodlaně Rama.
Tajné školy se opět množí
Když Tálibán po stažení americké armády v srpnu 2021 ovládl Afghánistán, jeho představitelé slíbili, že ponechají všechny základní, střední a vysoké školy pro chlapce i dívky otevřené. „Přece nebudou opakovat chyby, které dělali v devadesátých letech,“ říkali někteří pozorovatelé.
Je listopad 2022 a státní střední školy jsou pro dívky stále zavřené. Mluvčí Tálibánu Mudžáhid ovšem neustále tvrdí, že se na školních osnovách pracuje a školy se otevřou.
Otevřené jsou tak zatím jen základní školy a některé univerzity v Kábulu, Kandaháru nebo Herátu. Zavřením středních škol je ovšem dívkám fakticky odebráno právo pokračovat ve vyšším vzdělávaní.
Na univerzitní studium se tak dívky mohou připravovat pouze na některých soukromých centrech v několika městech v celém Afghánistánu. Ta jsou ovšem drahá. A Tálibán minulý týden začal i tato soukromá centra a soukromé univerzity omezovat.
Připomeňme si, že počet dívek na školách se z pouhých 100 tisíc v roce 2000 zvýšil na více než 3 miliony v roce 2019. Afghánské dívky se chtějí vzdělávat, ale legální možnosti k tomu nyní nemají.
V Afghánistánu se proto množí „tajné školy“. Vyrostly po celé zemi a jsou stejně rozmanité jako pedagogové, kteří je provozují. Některé nabízejí online kurzy — na ty má přístup pouze malá část Afghánců s chytrými telefony a přístupem k datům. Některé jsou soukromé, jiné fungují díky zahraničním donorům.
Pro mnoho dívek v Afghánistánu je vzdělání jediným prostředkem, jak se přiblížit lepšímu životu, než jaký vedou jejich rodiče. Vzdělání jim zároveň poskytuje možnost se osamostatnit, získat kontrolu nad svým životem a rozhodovat o svém životě.
V rozhovorech pro afghánskou televizi Tolo se dívky svěřovaly s tím, že v důsledku zákazu chodit do školy na ně rodina tlačí, aby se co nejdříve vdaly. Školní docházka byla pro dívky častým prostředkem, jak oddalovat vdavky. Další promlouvaly o svých psychických potížích, říkají, že se zákazem studovat ztratily „smysl života.“
Afghánské ženy jsou odhodlané studovat, píší petice, prosí mezinárodní společenství, aby se na ně nezapomínalo, píší články, demonstrují, žádají Tálibán, aby jim vzdělání zpřístupnil, otevírají tajné školy. Bojují všemi dostupnými prostředky za právo na vzdělání. Nezapomínejme na ně.