Tak kolik jsme si už odkroutili? České školství jako předobraz montovny
Magdaléna ŠipkaČeské školství stále vězí ve stereotypech, jež často pocházejí z Rakouska-Uherska. I tam, kde se pokoušejí o zlepšení, zůstávají často jen na půli cesty. Řešením ale není rezignace, nýbrž solidarita mezi všemi, kdo se o změnu pokoušejí.
„Nemůže je málem samotné poslat na záchod, protože si asi mohou po cestě zlomit nohu a kdybych tam byla, tak by si ji asi nezlomili,“ reflektuje vyučující na pražské základní škole, která je počítána mezi ty pokrokovější. Všímá si, jak jinak se ke stejně starým dětem přistupuje na dětském táboře a ve škole.
Jiný pedagog z víceletého gymnázia se pozastavuje nad tím, že nemůže pustit žactvo z hodiny ani o pár minut dřív: „Je to jako bychom byli ve vězení.“ S touto metaforou souhlasí další studující, kteří vyplnili anketu na sociálních sítích organizace Na Zemi.
Bohužel se zde pořád můžeme setkat se starými pořádky a některé v tomto systému panují už z doby Rakouska-Uherska. Stále se setkáme s podobnými lavicemi, stylem nevypolstrovaných židlí, které bychom v kanceláři nenašli.
Vypočítat, co všechno je špatně, a vzpomenout si na pár vlastních šrámů a jizev ze školních let je docela snadné, ale veřejná debata by se v tomto bodě neměla zastavit. Dělat víc, než si jen stěžovat, je ale poměrně složité.
Může to vydržet, ale je to, promiňte mi ten výraz, nepedagogické.
Vyučovací hodina by měla být i v té nejstriktnější formě výuky sdílenou spoluprací učitele a žáků -- a váha toho sdílení leží v mnohem větší míře na učiteli, on ho musí umět vyvolat a moderovat. S požadavkem Magdaleny Š. na otevřenější formy výuky tahle váha ještě roste.
A může se stát, že Vám to časově nevyjde, že něco šlo rychleji než jste čekal (zkoušení žáci byli perfektně připraveni) nebo vám hodinu rozhodilo hlášení pana ředitele o zákazu kouření před školou; prostě se octnete v situaci, kdy byste pět minut před koncem hodiny musel začít něco (výklad o konkrétním tématu, diskusi k věci, o které víte, že se ji žáci motivovaně zúčastní), co byste nestihl ani ani za deset minut. Takže budete buď to vyplňovat prázdný čas -- a věřte tomu, že to každá třída pozná a bude z toho otrávená --, nebo skončíte o pár minut dřív.
Jenomže oni ti otrávení žáci nebudou pro těch pár minut znechuceni jen okamžit , ale naruší to jejich důvěru k Vám jakožto učiteli.
A k vaší otázce -- ano učitelky a učitelé, tím spíše ředitele a ředitelky to vědí, potřebují výmluvy (jak to nazýváte), jinak by nepřežili.
Žák víceletého gymnázia chodí ve střední Evropě domu sám, nečeká na něj před školou rodičovský doprovod -- takže jde o náhodu, jestli vběhne bez dozoru pod auto v 13: 15, dvě mnuty před oficiálním koncem výuky, nebo v 13: 18, kdy už je to minutu po výuce. Pomlácený bude tak jako tak.
Ano, víme to -- i když já své vysokoškolské studenty zatím o pět minut dřív pustit můžu, dokonce mi prochází, že nedodržuji po pětačtyřiceti minutách povinné hygienické přestávky --, ale nelíbí se nám, když se vzdělávací poslání školy zaměňuje za místo k bezpečnému odkládání -náctiletých.
Jen několik poznámek.
Vezměme v potaz také faktor, že učitel, o němž se ihned spolehlivě roznese, že pouští domů, získává oblibu žactva poněkud sporným způsobem. Na druhé straně, z hlediska dozoru nad dětmi, lze konstatovat, že může být těžké vyloučit občasné dřívější ukončení výuky, třeba když se nezdaří zajistit supl.
Sám jsem v příslušném věku zažil, jak některé učitelky byly, z našeho pohledu, vysloveně bázlivé a ustarané. Např. na školních výletech. K nepřiznaným důsledkům obav patřilo také spořádané přestávkové chození po chodbách dokola sem a tam. A to v době, kdy se kluci na ulici kolikrát poprali "jak koně" a v případě úrazu nehrozilo mediální pranýřování a celorepubliková pozornost. Většina rodičů ještě stála, aspoň na oko, na straně učitelů. (Také jejich vlastní, rodičovská svrchovanost nebyla brána veřejně v potaz). Přesto se na zvonění čekávalo.
a) Řeč byla o žácích víceletého gymnázia
a
b) o ukončení vyučovací hodiny, nikoli výuky a pobytu ve škole.
Jistě, že ty děti pět minut ve třídě udržíte, jen poznají, že je tam držíte naprázdno-- v případě, že budete s třináctiletými zpívat Přší, prší, tak zcela určitě.
Pan Horák má pravdu, na zvonění se čekávalo a čeká -- už jen proto, že ve škole není jen jedna třída. A z kontextu předpokládám, pokud totiž MŠ cituje toho učitele pozitivně, že se v tom případě předčasného ukončení hodiny o pár minut jedná o výjimečnou situaci, protože pokud by to byl zvyk, pak by se jednalo o neprofesionalitu a nekolegialitu řečeného učitele.