↗

Ministr Bek vůbec nepřipouští, že školství bylo před rokem 2018 personálně poddimenzováno a až výrazný nárůst prostředků na vzdělávání v uplynulých pěti letech umožnil toto manko alespoň částečně napravit. Foto FB Mikuláš Bek

České školství se muselo v uplynulých dekádách vypořádat s působením celé řady problematických ministrů. Čelilo výstředním jedincům, jako byli Dobeš a Chládek, přežilo působení těch, jejichž znalost vzdělávací problematiky se blížila nule, jako byli Pilip či Valachová, a přetrpělo ministry, kteří nedělali v podstatě nic — jako Gazdík a Balaš. Je proto smutné, že si o titul nejhoršího polistopadového ministra školství čím dál hlasitěji říká profesor a bývalý rektor přední univerzity Mikuláš Bek.

Zvýšení počtu dětí na učitele neprospěje nikomu

Základní problém pana ministra spočívá v jeho rezignaci na svůj hlavní úkol — vybojovat pro svůj rezort objem financí, který by odpovídal programovému prohlášení vlády a rétorice premiéra. Fiala se totiž ještě předtím, než se vydal nakupovat nutellu do Německa, zesměšnil prohlášením, že Česká republika musí být do deseti let centrem vzdělávání. Každý soudný člověk přitom vidí, že vzdělávání je pro premiéra i pro vládu prioritou jen na papíře a ten, jak známo, snese všechno. Když přijde na priority státního rozpočtu, vítězí s přehledem vojenská letadla nad vzděláváním budoucích generací.

Ministr Bek, už když nastupoval na ministerstvo, prohlašoval, že přinese pětačtyřicet miliard z Národního plánu obnovy. S touto vidinou zřejmě také přistoupil na plošné snížení rozpočtu rezortu, které požadoval ministr financí. Jak už to však s holuby na střeše bývá, zpravidla uletí. Ze slíbených miliard nebylo po pár měsících nic a v rozpočtu rezortu zůstala výrazná díra, již dále prohloubila vysoká inflace. Ministr Bek se dnes pyšní, že se mu deficit podařilo zalepit, a dokonce rozpočet o pár drobných kosmeticky navýšit, ale to je žalostně málo. Reálně čelí školství výraznému poklesu financování.