Dlouho připravovaná novela zákona o vysokých školách dále postupuje legislativním procesem. Aktuálně se nachází ve fázi projednávání ve Výboru poslanecké sněmovny a po létě bychom se měli dočkat druhého čtení a posunu k jejímu schválení. K novele a její části věnující se reformě doktorského studia se nyní upínají naděje na řešení problematického fungování systému a zlepšení podmínek pro budoucí doktorandky a doktorandy.

V současné době se totiž doktorandky a doktorandi potýkají s četnými obtížemi, plynoucími z nedostatečného finančního ohodnocení a z nedostupnosti sociálního zabezpečení. Jde přitom o aktéry, kteří kromě výzkumu (představují zásadní faktor inovace a stojí zhruba za třetinou nových projektů) vyučují či se jinak a nepostradatelně podílejí na chodu svých institucí.

Konečně vyšší mzda

Předložené znění novely zvedá příjmové dno pro studující v prezenční formě doktorského studia na 120 procent minimální mzdy, což by při její aktuální výši znamenalo 22680 Kč měsíčně. Provázání s minimální mzdou také zaručí automatické valorizování tohoto minima.

Kromě samotného navýšení je změnou k lepšímu i to, že tato částka představuje „pouze“ odměnu za tvůrčí činnost související se vznikem dizertace, a práce na jiném výzkumném projektu či výuka by tak měla být odměňována zvlášť. V situaci, kdy doktorandské stipendijní dno např. na největší univerzitě v ČR činí pouhých 10500 Kč měsíčně, jde rozhodně o zásadní zlepšení.

Srovnání s neustále rostoucí úrovní životních nákladů ale toto navýšení nevyhnutelně relativizuje. Nově stanovené minimum totiž jen stěží dosahuje výše výdajů identifikovaných v šetření Doktorandi 2021. Navýšení tedy evidentně není dostatečné.

Jak již dříve podtrhla tehdejší předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů (ČAD) Šárka Lojdová, to, že si začínající výzkumnice a výzkumníci na řadě pracovišť dosažením minimální mzdy citelně polepší, pouze ilustruje bídnou realitu podfinancování vysokých škol a vědy v ČR.

Konec platby na hlavu

Nesporně správným krokem je zrušení tzv. platby na hlavu spočívající v tom, že instituce získávaly peníze na doktorandky a doktorandy výhradně podle počtu přijatých, a některá pracoviště tak nabírala doktorandky a doktorandy, kteří je navzdory bídnému ohodnocení a nedostatečné podpoře svým pracovním zápalem udržovali v chodu, aniž by měli kapacitu věnovat se především svému doktorátu.

Reforma reaguje na konstatování, že dosavadní model doktorátu v ČR s mizivou mírou úspěšností byl jednoduše dysfunkční. Celková úspěšnost kolem 40 % a pouhých 7 % studujících dokončujících v řádném termínu jednoznačně volaly po změně. V důsledku toho, že budou muset doktorandstvu za jeho výzkumnou práci garantovat alespoň minimální příjem, budou vysoké školy motivovány se studujícím věnovat, aktivně je v dokončení doktorátu podporovat a méně je zneužívat coby levnou pracovní sílu.

Navzdory uvedeným pozitivům však novela rozhodně není samospásná. Naopak. Pro fungování některých oborů může dokonce mít i negativní dopady. Navíc bude přetrvávat zvýšená prekarita u doktorandek a doktorandů bez pracovních úvazků, tj. u těch, kteří kvůli statusu studenta vypadávají ze systémů sociálního zabezpečení a nemají zaručenou pracovněprávní ochranu.

Jsme na začátku

Pro fungování doktorského studia v ČR je tak kromě přímého zlepšení podmínek studujících nadále potřeba zajistit dostatečnou kapacitu školitelek a školitelů, jejichž mnohdy neúnosné pracovní podmínky kvalitní vedení doktorandek a doktorandů znemožňují.

Je proto nezbytné narovnat dlouhodobé podfinancování vysokých škol v souladu s daty a studiemi podloženými požadavky iniciativy Hodina pravdy, konkrétně prostřednictvím narovnání platových podmínek s podmínkami vyučujících na základních a středních školách, zvýšení podílu prostředků pro vysokoškolský sektor na míru odpovídající zemím OECD a také cestou nárůstu základních platů všech zaměstnankyň a zaměstnanců vysokých škol. Perspektiva tristních šancí na uplatnění v akademické sféře totiž dopadá nejen na akademické pracovníky, nýbrž i na samotné studující.

Zlepšení v oblasti vedení doktorandek a doktorandů lze snad očekávat i díky na novelu navazující úpravě Nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství, která přináší zavádění standardu školitele/školitelky, který určí maximální počet doktorandek a doktorandů na školitelku či školitele a také minimální objem a frekvenci konzultací.

Standard představuje nástroj kultivace a zvýšení transparentnosti akademického prostředí, který bude přínosný pro studující, jejich vedoucí i celou vysokou školu. Je potěšující, že mnohá pracoviště se do větší či menší míry inspirovala návrhem standardu připraveným ČAD ve spolupráci se Studentskou komorou Rady vysokých škol. Některé vysoké školy či fakulty nyní již vlastním standardem dokonce disponují.

V rámci pozměňovacích návrhů k novele by mohlo dojít i k řešení dvou zásadních a obecnějších problémů. Alespoň dílčí napravení nerovného přístupu k vysokoškolskému vzdělávání v ČR by mohl přinést návrh rozšiřující dostupnost sociálního stipendia, které je v současné podobně absolutně nedostačující, nefunkční a prakticky téměř nedosažitelné.

Spolek studujících rodičů spolu s poslanci napříč politickým spektrem dále připravují návrh zavedení rodičovských stipendií. Ta by alespoň částečné přispěla ke slaďování studijního a rodinného života. Zatím bez nápravy bohužel zůstává chybějící právo doktorandek a jiných studujících bez zaměstnání na peněžitou pomoc v mateřství (tzv. „mateřskou“).

Sečteno a podtrženo, připravovaná reforma doktorátu sice jde správným směrem a přináší řešení některých problémů, boj za lepší podmínky (nejen) doktorandek a doktorandů na vysokých školách však ani zdaleka nekončí. Bez důstojných podmínek výzkumné a vzdělávací práce může přitom česká věda na deklarovanou ambici zařazení mezi evropské špičky aspirovat jen těžko. K dosažení tohoto cíle máme bohužel stále daleko.