Pocházím z rodiny, ve které se jaksi samozřejmě počítalo s tím, že musím na vysokou školu. Rodiče se mnou o tom nikdy přímo nemluvili, byla to samozřejmost. Táta má za sebou vyšší vzdělání v Afghánistánu, ale ani jeden z nich nerozuměl českému školnímu systému a nemohl mi pomoct s výběrem školy či oboru.

Pomohl mi až ve čtvrtém ročníku program na šumperském gymnáziu. Jeho vybraní absolventi studující vysokou školu se na jeden den vrátili mezi nás, představili nám svou školu, obor, podmínky k přijetí či k získávání koleji a odpovídali na zvídavé otázky budoucích vysokoškoláků. To mi umožnilo si aspoň představit, jakým směrem chci pokračovat.

Ne každý však vyrůstá v prostředí, kde je na vzdělání kladen důraz. Data ukazuji, že vzdělání rodičů ovlivňuje budoucí směřování jejich dětí. Rodiče, kteří mají nízké vzdělání, často nedokáží pomoct svým dětem s učením, neporadí s výběrem školy a nemohou být vzorem.

Průzkumy ukazují, že rodiče s nižším sociálním statusem a vzděláním mají méně informací o studijních dovednostech vlastních dětí. Jsou také výrazně méně informováni o tom, jaké další možnosti ve vzdělávání se pro jejich děti otevírají.

Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z roku 2019 v České republice ve věkové skupině do čtyřiačtyřiceti let jen sedmnáct procent osob s rodiči bez vysokoškolského titulu nakonec samo absolvuje vysokou školu. Dítě, který pochází z rodiny s vyšším vzděláním, má mnohem větší pravděpodobnost, že samo vyšší vzdělání také dokončí.

Pozoruhodná čísla poskytuje naše sousední země Německo. Podle dat i tam pouze osm procent studentů, kteří pocházejí z rodiny, kde ani jeden z rodičů nemá vysokoškolské vzdělání, dokončí své vlastní vzdělávání s magisterským titulem. Zatímco u rodin, kde je aspoň jeden z rodičů vysokoškolákem, je to nesrovnatelně víc — pětačtyřicet procent. V České republice tomu zřejmě nebude jinak.

S cílem dát rovné šance všem, vznikla v Německu na podporu vzdělávání dětí z chudých poměrů v roce 2008 instituce Arbeiterkind. Jedná se o organizaci, jež zastupuje děti, které nastoupí na vysokou školu jako první z rodiny a pomáhá jim se ve všem lépe zorientovat.

Data ukazují, že pouze jednadvacet procent dětí z neakademické rodiny v Německu začne studovat na univerzitě. Z rodin s alespoň jedním vysokoškolsky vzdělaným rodičem je to čtyřiasedmdesát procent. Z čísel je tedy zřejmé, jak důležité je pracovat s dětmi s neakademických rodin a podporovat je, pokud se pro studium rozhodnou.

Cílem organizace je proto podporovat a propojovat „studenty první generace“, pomáhat jim se zvládáním studia, najít pro ně finanční řešení a zároveň také oslovovat žáky z rodin bez akademického vzdělání a povzbudit je, aby se rozhodli ke studiu. Často je tomu totiž tak, že když v rodině nikdo dříve vysokou školu nestudoval, děti ani nenapadne, že se mohou samy pro takovou dráhu rozhodnout, nevědí, jak to provést, jak se na vysokou školu dostat, co pro to udělat.

Děti mají často strach, pochybují o tom, zda jsou dostatečně schopné, aby studium zvládly, nebo jim rodina řekne, že by se měly naučit něco pořádného, že je důležitější začít vydělávat. To pak vede k tom, že potenciál dětí z rodin bez akademického vzdělání zůstává nevyužitý.

Velkou roli pak hraje otázka financování. Rodiče často nemohou pomoci. Chybí jim informace nebo mají nepřesné představy. „Na základě ankety jsme zjistili, že studenti potřebuji většinou zhruba 820 eur měsíčně. Samozřejmě je to průměrná hodnota, jsou velké rozdíly mezi západními a východními spolkovými zeměmi a různými městy. Obecně však panuje představa, že je to mnohem dražší,“ říká Daniela Keilová koordinátorka organizace Arbeiterkind pro východní Německo.

Arbeiterkind působí ovšem v rámci celého Německa. Celkem má šest tisíc dobrovolníků, kteří se angažují v osmdesáti místních skupinách. Většinu z nich tvoří právě studenti první generace, kteří se rozhodli dále pomáhat. V roce 2019 tak Arbeiterkind oslovil asi čtrnáct tisíc žáků a žákyň.

Pracovníci a dobrovolníci organizace spolupracují a navštěvují školy a v co nejranější fázi seznamují žáky s možnostmi nastoupit na vysokou školu, informují je, jaké jsou základní předpoklady pro studium. Spolupracují také s učiteli a seznamují je s možnostmi stipendií.

Organizovaná podpora studentů z neprivilegovaných rodin nekončí jejich nástupem na vysokou školou. Podpora se týká celého období studia, ale organizace má také programy pro absolventy vysokých škol první generace, kterým pomáhá najít uplatnění na trhu práce. Nabízejí se různé workshopy a webináře. Zprostředkovávají kontakty.

V České republice podobná celostátní organizace neexistuje. Její tu práce však chybí. Vzdělání je důležitou součástí lidského života a je předpokladem pro rozvoj osobnosti a také pro dosažení vyšší kvality života. Rovnější přístup ke vzdělání bourá sociální rozdíly a pomáhá společnosti stát se spravedlivější.

Text vychází ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung. Navazuje na workshop Efektivní poradentsví = efektivní vysoké školy ze dne 24. listopadu 2020.