Byl odvolán ředitel waldorfské školy v Semilech, protože otevřel školu i dětem těch rodičů, kteří odmítli testování svých dětí na covid-19. Podstatné je na celém případu to, že jde o školu s vysokou kvalitou a dlouhou tradicí inovace — a také to, že nejde o školu soukromou, nýbrž že zřizovatelem této školy je obec.

Žijeme v situaci, kdy se opatření proti šíření viru často mění, ztrácejí důvěru veřejnosti, mnozí je zpochybňují, vytýkají vládě nedostatečnou komunikaci. Ředitel školy apeloval na odbornou diskusi už před zavedením opatření, která mu nepřipadala v pořádku.

Mnoho protiepidemických opatření ve vzdělávání provází problémy. Vleklé nejasnosti provázely například debatu kolem takzvaných úředních maturit, což pro středoškoláky znamenalo dlouhodobou nejistotu. Diskuse chybí, v případě maturit ji nikdo nevedl ani s šestatřiceti tisíci studenty podepsanými pod peticí za úřední udělení maturity, ani s Českou středoškolskou unií, která se za ni taktéž postavila. Nebyly přizvány ani rodičovské organizace.

K opatřením se vyjadřují jen některé asociace učitelů a ředitelů škol, jenže v České republice takových paralelních asociací působí mnoho, členství v nich je často omezené a částečný souhlas několika jejích představitelů nestačí. Navíc z pohledu rodičů a žáků může situace vypadat jinak než z pohledu učitelů.

Od počátku epidemie jsou učitelé, rodiče i žáci odsouzení povětšinou jen k pasivnímu čekání, kdy přijde jaké nové opatření shora, kdy se uzavřou nebo otevřou školy a pro koho, to vše doprovázeno dlouhými manuály. Opatření jsou na jednu stranu málo účinná a vágní, na stranu druhou příliš direktivní a neumožňují ředitelům škol řešit situaci individuálně. To se týká i nedůvěry v současnou formu povinného testování ve školách — testy jsou málo účinné, a přitom direktivně vyžadované.

V každé zemi existují menšiny s jiným názorem a vztah k menšinám je klíčový pro soudržnost společnosti a kulturu vzájemného soužití. Rodiče této školy požádali ředitele, aby jejich děti nebyly testovány. Ano, měli díky deklaraci státních autorit možnost nechat děti doma omluvené. Jenže vláda mohla postupovat mnohem srozumitelnějším a respektujícím způsobem — například mohla jednoduše prohlásit osobní docházku do školy za dobrovolnou, jako to učinila na začátku epidemie.

Vláda rovněž mohla už dávno masivně podporovat programy na podporu hybridní výuky, kdy část dětí chodí do školy a část, která zůstane doma, se učí kvalitně online. Podobně kroky by zmírnily vyhrocenou situaci okolo uzavírání a otevírání škol a nemuselo docházet k tlakům ze strany rodičů, jaké nastaly ve škole v Semilech.

Lidé okolo semilské školy se rozhodli pro vzdělávání dětí bez testování. To je z určitého pohledu vyhraněný postoj, který znamená porušení vládních opatření, jenže podstatné je, že rodičům šlo dobrou věc, nikoli o osobní pohodlí. Rodiče semilských žáků nezamířili do restaurace jako někteří politici, nevyrazili na exotickou dovolenou při uzavření okresů jako bohatá elita. Chtěli jen jednu věc: aby jejich děti nemusely absolvovat testování a přitom mohly jít do školy.

Motivace rodičů je v tomto případě pochopitelná. Vychází z citového vztahu k vlastním dětem a důrazu na hodnotu jejich vzdělávání. Za této situace mělo dojít k vyjednávání, měl se najít mediátor mezi státní a místní správou na jedné straně a mezi ředitelem školy a rodiči na straně druhé.

Takový dialog mohl podpořit kraj, Česká školní inspekce nebo ministerstvo. Ostatně problém se netýká jen města Semily, týká se celého systému. Z dialogu by vyplynuly možné kompromisy, zřizovatel školy mohl využít jiných možností nátlaku, jak přimět školu k dodržování pravidel, popřípadě mohly obě strany dospět k dohodě na upravené podobě pravidel. Odvolání ředitele je nejradikálnější možné opatření, které navíc přišlo příliš rychle a bez dialogu. Dnes už visí na webu školy výsledek — vše půjde podle nalinkovaných kolejí. Proč je to špatně?

Nejde totiž o jen tak ledajakou školu s bláznivým ředitelem v čele. Waldorfská škola v Semilech má pověst školy mimořádně kvalitní, s profesně ceněným ředitelem v čele, který má na úspěchu své školy jistě nemalý podíl. Tímto rozhodnutím je ve výsledku ohrožena inovativní škola s dlouhou tradicí.

Inovace jsou u nás na školách zřizovaných obcemi stále spíše výjimkou, naopak mnoho alternativ vzniká pouze na školách soukromých. To vede k nežádoucímu zvyšování rozdílů mezi vzděláváním dětí v hlavním proudu a v soukromém školství, dostupném víceméně jen elitám. Každá inovativní a kvalitní obecní škola je proto dar, který je třeba rozvíjet a inspirovat se jím — ať už jde o waldorfskou pedagogiku, nebo jakýkoli jiný alternativní program. Podstatné je, že u této konkrétní školy a jejího ředitele pozorujeme mnohaletou snahu dělat věci lépe a jinak.

Od devadesátých let je mnoho případů odvolání ředitelů alternativních škol zřizovaných obcemi, tento se jen zařadí mezi další důkaz smutného trendu. Je zjevně těžké být ředitelem, který usiluje o zavádění inovativních trendů do výuky, pokud je zřizovatelem školy obec.

Z vyjádření zřizovatele a části pedagogů to vypadá, že waldorfské zaměření školy se může dlouhodobě zachovat i po odvolání ředitele. Přesto zůstává otázkou, jaká míra progresivity se ve škole udrží. Ta je totiž často podmíněna vizí a schopnostmi ředitele v jejím čele.