Myslím, že učitelé mohou stávkovat docela snadno, plně v souladu se svým svědomím a profesní zodpovědností. Stávka přece nemusí vypadat jen tak, že opustí pracoviště, a okupační stávka nemusí spočívat jen v tom, že stávkující dohlížejí na to, aby se na pracovišti nepracovalo, a brání je proti vniknutí stávkokazů.

Vzorem pro stávku učitelů může být přelomový vysokoškolský Týden neklidu z přelomu února a března 2012. Tehdy na vysokých školách probíhaly přednášky a besedy, skoro jako by se tam normálně vyučovalo, jen jejich zaměření se lišilo od obvyklých studijních programů. Mluvilo se o organizaci a financování školství, o uspořádání společnosti, případně o využití praku v revoluci. I kulturní program a demonstrace lze v zásadě považovat za součást výuky — a zahrnout je do programu učitelské stávky i na nižších stupních škol.

Učitelé mohou stávkovat v zásadě tak, že budou učit výhradně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, bez ohledu na rámcové vzdělávací programy a předepsané testování žáků. Během stávky se nezruší výuka, jen testy a známkování. Žáci dostanou příležitost seznámit s v praxi s moderními, experimentálními a zábavnými metodami výuky. Namísto disciplinace žáků budou stávkující učitelé usilovat o jejich aktivní a tvůrčí zapojení do výuky. Odmítnou cvičit žáky k praktickým dovednostem levných výrobních robotů a výcvik k poslušné služebnosti nahradí výchovou k porozumění přírodním zákonům, jakož i k vnímání kultury a k účasti na její tvorbě. Posíleny budou přednášky a cvičení z humanitních a společenských oborů s důrazem na výchovu k aktivnímu občanství. Učitelé budou s žáky diskutovat o tématech, která by chtěli prosadit ve veřejném prostoru, a povedou je v praktických cvičeních v jejich prosazování — v demonstracích a dalších aktivitách občanské angažovanosti a občanské neposlušnosti.

Proč by měli učitelé vyhánět žáky ze škol, aby náhodně a roztroušeně přidělávali problémy rodičům, když z nich mohou vycvičit revoluční vojsko, se kterým vytáhnou přímo proti vládcům zodpovědným za chudobu školství? Mohou těm vládcům učitelé vůbec provést něco horšího, než že budou dělat svou práci opravdu dobře?

Dík, skvělá ilustrace toho kulturního předsudku, který brání učitelům jako stavu efektivně stávkovat.

Protože ti, kteří by je mohli a měli solidárně podpořit ,budou nad pouhou stávkou, ve které jde pouze o plat ohrnovat nos:
... tak málo, vždyť přeci mohli "místo toho, aby přidělávali problémy rodičům" z desetiletých děcek --která najednou začnou do školy chodit dobrovolně, i když nemusí -- vychovávat "revoluční vojsko".

Říkáte, pane Profante, že učitelé mají zábrany klasicky stávkovat, ale zdá se, že můj návrh na stávku neklasickou se vám nelíbí. Potom už mě kromě toho, že asi učitelům nezbývá nic jiného než zábrany překonat, napadá jenom jedna alternativní metoda stávky:

Odbory žádají zvýšení učitelských platů o 15 %. Když je nedostanou, mohli by odpovědět tím, že odučí jen tolik, za kolik dostali zaplaceno. Zkrátit školní týden rovnou o celý den by odpovídalo požadavku na zvýšení platů o celých 25 %, to je asi příliš radikální, a francouzský čtyř a půl denní školní týden by zase byl příliš skromný, ten by odpovídal požadavku na 11% zvýšení. Takže odhadem by učitelé mohli stávkovat tak, že páteční vyučování by končilo obědem a pondělní nezačínalo dříve než v devět ráno.

Ale abych nedával rady jen já vám (respektive učitelům), navíc samé takové, jaké se vám nelíbí, zkuste poradit vy mně: Jak přesně si představujete, že bych měl stávkující — nebo nestávkující — učitele solidárně podpořit? Připomínám, že pracuji v ústavu Akademie věd, takže solidární stávkou, pokud si jí vůbec někdo všimne (mí nadřízení časem ano), mohu dosáhnout nanejvýš toho, že solidárně přijdu o zaměstnání. Pokud bych následnou existenční krizi zvládl úspěšně, mohl bych se s učiteli solidárně podělit o zkušenost, jak jsem si našel nové živobytí — což by se jim mohlo hodit pro šťastný odchod ze školství, a tak by to jejich problémy možná vyřešilo, ale problémy našeho školství nikoliv.

Kladu si otázku, proč učitelé nestávkovali ani v reakci na tak hanebnou nehoráznost jakou bylo propuštění učitelů na prázdniny. To údajně navzdory zákonu pokračuje. Možná je ještě nějaký důvod než oddanost učitelů jejich poslání. Ten složitý konflikt loajalit možná obnáší i to, že učitelé by de facto stávkovali i proti svému řediteli, který je také učitel, zároveň je ale ve vztahu k vrchnosti mimo školu. Ledaže by stávkoval s nimi, ale o ředitelích se říkalo, že jim nic jiného než učitele na prázdniny propouštět nezbývalo, protože ty peníz prostě nemají..

To je argument jak proti rušení otroctví v Britském impériu: Jistě, otroctví není úplně pěkné a křesťanské, ovšem bez otroků se nedá pěstovat cukr, bez cukru se nedá pít čaj a kde by bylo Britské impérium bez čaje?

Chtěl bych poněkud alibisticky konstatovat, že mnoho lidí, podle toho, co slýchám, nemá pocit, že by učitelé na tom byli finančně až tak špatně, a cítí, že z těch debat o výši platů nikoli náhodou z jejich strany mnoho číselných údajů na veřejnost neapeluje. To, že se jejich mzdy "propadají" (v porovnání s průměrným růstem mezd) tuším třetím rokem, bude prý důsledkem toho, že "schody", kterými rostou, jsou nejen delší, ale také vyšší než je běžné...

Abych řekl pravdu, až tak se těm názorům nedivím, neboť většina lidí má za uplynulé prázdniny za sebou řekněme 300 pracovních hodin, ze své čtyřtýdenní dovolené si mnoho nevybrali a měli třeba problém, kam s dětmi.

Fakt, že se učitelé mnohdy zdráhají být radikální, nebude bez vazby na uvedené okolnosti.

Nejde jen o loajality, ale celkovou situaci. Mluvíme přibližně o sto dvaceti tisících učitelů (ze statistik známe jen přepočtené úvazky) na přibližně sedmi a půl tisíci školách.

Tato masa je strmě rozdělená co do příjmů a šancí, od nekvalifikovaných (nějakých 15%) v prekérní pozici a s výplatou mezi deseti a dvaceti tisíci po těch přibližně 10% etablovaných s relativní jistotou místa a platy oscilujícími kolem čtyřiceti tisíc.
Jiná je situace učitelů na soukromých školách, jiná na církevních. Různé jsou vztahy ke zřizovatelům nejen podle typu (obec, kraj), ale také podle velikosti.

Učitelské odbory vyhlašovaly stávkovou pohotovost od roku 2000 několikrát, jednou či dvakrát to došlo až k demonstrační stávce spojené s manifestacemi. Memoria fragilis est, ale pokud si vzpomínám, při té poslední, hodinové, nedosáhly ani poloviční účast. Vždy to byla vlastně stavovská stávka -- učitelé, ředitelé a potichu také ministr školství za zvýšení celkového mzdového objemu. Spolehlivá loajalita stavovského zájmu (proto snadno narušitelná stavovským předsudkem)

Stávka za konkrétní požadavek na konkrétní škole? Dvě nebo tři, pokud si vzpomínám, za odvolání ředitele kvůli personálním sporům. Proti praxi propouštění na prázdniny tuším nikdy, z pochopitelných důvodů-- propouštějí se outsideři ve prospěch peněz pro privilegovanou část sboru. Ve změně praxe i zákona v tomto případě sehrály obrovskou a úctyhodnou roli odbory, nikoli odpor postižených (ti tvoří minoritu i ve členské základně odborů)

Prostě důvodů, proč je mnohem těžší organizovat stávku učitel než strojvůdců by se našla spousta. Já jen jen vypichoval jeden příslušně amorální.