Solidárnější státy byly v průběhu posledních dekád znatelně úspěšnější než ty ostatní. Dokazuje to celé spektrum ekonomických i sociálních ukazatelů. Vyšší růst HDP na hlavu, nižší nezaměstnanost, ale taky nižší kriminalita nebo míra psychických onemocnění. Na jednu stranu je sociální stát pod palbou kritiky za svou nákladnost. Na druhou stranu ale data ukazují, že sociální systém je ekonomicky racionální a vyplácí se. Jak je to možné?

Sociální stát jako nástroj úspor

Sociální systém znamená pro mnoho lidí kotvu, která nás táhne dolů. Daně, administrativní náklady a armáda zbytečných úředníků jsou prý hlavními vinícky neúspěchu. Ve skutečnosti nás ale netáhne dolů sociální systém, nýbrž globální a historicky rekordní příjmová nerovnost. Tak se nazývá díra v lodi, která se vytrvale zvětšuje, jak nabíráme vodu.

To je důvod, proč solidarita nezahrnuje „jen“ spravedlnost nebo morální odpovědnost a proč je navíc taky efektivní a potřebná. Náklady spojené s mimořádnou příjmovou nerovností jsou často mnohem větší než veškeré náklady sociálního státu. Ten je přitom nezbytný pro zkrocení příjmové nerovnosti. Sociální stát, který investuje do lidského potenciálu a do sociálního smíru, právě díky tomu prosperuje. Kdyby to totiž nedělal, platil by ještě víc.

Náklady vysoké příjmové nerovnosti