Úpravy zákona, který je v České republice od roku 2007 určen k řešení chudoby výplatou sociálních dávek, připomínají píseň s opakujícím se refrénem: „Kdo nepracuje, ať nejí“. Veletoče, kterými tato norma prošla ve svém druhém poločase, od roku 2012 do současnosti, si však nezadají ani s tvrdšími nápěvy.

Pomoc v hmotné nouzi přitom bez nadsázky drží při životě stovky tisíc lidí v nejchudších českých domácnostech a zásahy do tohoto zákona na ně mají přímé a okamžité dopady. Špatné nastavení této normy chudobu nejen neřeší, ale prohlubuje ji.

O koláčích a boji proti byznysu s chudobou

Současná vláda po svém nástupu v roce 2014 zdědila již hotový senátní návrh na opětovné zavedení veřejné služby. Aktivizační opatření založené na zvýšení dávek v případě odpracování určitého penza hodin vypadlo ze zákona o pomoci v hmotné nouzi zásahem drakonického ministra Drábka, který v roce 2012 přemístil veřejnou službu do zákona o zaměstnanosti a učinil z ní nucené práce, což koncem téhož roku konstatoval Ústavní soud.

Na základě tohoto nálezu přispěchali senátoři v roce 2013 — při hektickém střídání ministrů práce (Müllerová, Koníček) — s vlastním návrhem na opětovné zavedení veřejné služby tak, aby ji Ústavní soud už neshodil a aby přitom vyhovovala apetitu obcí vidět nezaměstnané aspoň zametat ulice, když už berou dávky. „Bez práce nejsou koláče“ je ostatně další oblíbený text z písně o chudinské péči, něco jako první sloka.

Zároveň stálo Ministerstvo práce a sociálních věcí na prahu nového vládního období před požadavkem veřejnosti zatočit konečně s nestydatě vysokými částkami doplatku na bydlení chudých rodin v nedůstojných prostorách. „Zamezíme obchodu s chudobou, který spočívá v pronajímání předražených ubytoven hrazených ze sociálních dávek na bydlení,“ uvedla například ministryně Marksová začátkem března 2014 na portálu Peníze.cz. Jistě, „obchod s chudobou“, druhá sloka!

Marně tou dobou bušily na dveře Úřadu vlády a ministerstev neziskové organizace a platformy s požadavkem, aby Česká republika nejprve přijalo normu o sociálním bydlení, a teprve pak trestalo ty, co nyní chudé ubytovávají. Opačný postup se totiž míjí účinkem a dopadá spíš na ubytované, není-li k dispozici žádná jiná střecha nad hlavou.