Občas hrajeme doma nebo s přáteli takovou hru. Vymýšlíme absurdní podnikatelské záměry, na kterých by se dalo zbohatnout, a bavíme se promýšlením detailů businessplánu. Principem je vždy vytváření luxusního zboží z naprostých samozřejmostí. Takto vznikla třeba idea kurzu „silvaterapie“ — inkasování nemalých částek za braní klientů na procházku do lesa, nebo zážitkové agentury, která umožní najmout si na namáhavé výkopové práce znuděné manažery, kteří budou za vykonanou dřinu ještě platit.

Při brouzdání na internetu však člověk překvapivě občas skutečně narazí na nabídky, které jako by někdo překopíroval z našich hospodských debat: kurz zatloukání hřebíků a vrtání hmoždinek do zdi za 1500 korun, „přírodní terapie“ spočívající v tom, že vám někdo pronajme obytný přívěs na kraji lesa za 690 korun na osobu a noc, dárkový zážitek „farmaření“ čili kydání hnoje v chlévě za 1400 korun za den. Po humoru ani stopy.

Není to přitom ještě tak dávno, kdy byl podobný „luxus“ běžnou součástí života: drobné opravy, ruční práci s materiálem, pěstování na zahrádce, chov drobného zvířectva zvládali nejen profi hodinoví manželé nebo ekofarmáři, ale skoro každý, kdo nebyl úplně „levý“. Dnes se za podobnými věcmi vydáváme na specializované kurzy, v nichž hledáme úlevu od stresu moderního světa. Někde v hloubi duše zkrátka stále tak nějak tušíme, že práci rukama a pobyt venku nutně potřebujeme k životu. V dnešní době je ale stále obtížnější tuto potřebu realizovat. Venku trávíme až čtyřikrát méně času než naši předkové, máme problém s nedostatkem pohybu. Současně s tím přibývá lidí trpících depresí (osmnáctiprocentní nárůst za posledních třicet let), onemocnění z nedostatku vitamínu D, alergií, obezitou.

Statistiky jsou obzvlášť alarmující v případě dětí. Vědci z USA spočítali, že průměrně americké dítě je venku jen sedm procent času, který by potřebovalo pro svůj zdravý vývoj. O to víc narůstá množství času strávené u televize nebo s elektronickými hračkami — u těch děti pobývají denně v průměru dvakrát déle než venku. Nemají dostatek příležitostí k pohybu, snižují se jejich motorické schopnosti (umožňující třeba obyčejné házení míčem)., nemalému procentu dětí chybí „obyčejná“ zkušenost jako sbírání hub, lezení po stromě, pozorování noční oblohy.