Martin Profant svým esejem reagoval na mou kritiku novely zákona o pedagogických pracovnících, která umožňuje řediteli školy, aby tzv. performančním aktem učinil z jakéhokoli vysokoškoláka kvalifikovaného učitele i na druhém stupni základní školy, aniž by musel zkoumat jeho předpoklady být kvalitním učitelem pro konkrétní vyučovací předmět.

Obvykle se na podporu novely objevují argumenty, že učitelů je prostě málo, tak je vezmeme i z ulice. Nebo radostné výkřiky o konkurenci pedagogickým fakultám doprovázené primitivním podsouváním motivu neschopných absolventů těchto fakult bránit vlastní teplé místečko (potrefené husy), taky vzývání konkurenčního prostředí — to už jsme v minulosti v jiných oblastech zažili (souhrnně naposledy např. Sandra Ort Feyglová zde). Samozřejmě radost z novely je doprovázena vskutku hlubokomyslným argumentem — není potřeba „papíru“, ale kompetence (ovšem kompetence „praktické“, jak jinak). U Profanta jde o intelektuálně propracovanější úvahu.

Zcela s ním souhlasím, že rozhodující je atraktivita profese (do značné míry daná i platem a zejména poměrně rychlou vyhlídkou platového vzestupu). Trochu mě zaráží, že nezmiňuje skutečnost, že to bylo ještě za minulé vlády MŠMT, kdo začal s razantním navyšováním platů učitelů (rozpočet na rok 2018). Navíc tehdy bylo schváleno, že tři roky po sobě půjde o navyšování o 15 mld. Kč ročně.

Tehdejší ministerstvo financí však nezajistilo, aby bylo navyšování „propsáno“ do střednědobého výhledu. Zajištění navyšování, byť v redukované podobě, je tedy zásluhou ministra Plagy (nestr. za ANO). Nevím, jestli při očekávatelných turbulencích na trhu práce bude těch průměrných 45 tis. Kč tak neatraktivních. Bylo by jistě žádoucí, aby mladí učitelé nemuseli na významné přiblížení této částce čekat deset či více let. Nicméně i tak už to úplná bída nebude. Vsadil bych se s M. Profantem, že do pěti let nebude o kvalifikované absolventy učitelství nouze. Tak jako je tomu dnes třeba ve zlínském kraji, převráceném to obraze kraje karlovarského. O situaci na Zlínsku se však mediálně nikdo nezmiňuje a ani neanalyzuje příčiny, proč tam někteří kvalifikovaní učitelé ve školách místo nedostanou.

Zklamáním pro mě však je, že se Martin Profant zařadil do chóru diskutérů, kteří vedou polemiku s něčím, co jsem netvrdil a neodpovídají na to, čím jsem argumentoval. Možná to ukazuje jen ke špatnému čtení mé argumentace, možná jsem se nevyjádřil dost jasně. Co tedy Profant z mé úvahy zamlčuje, resp. mně podsouvá, ale nedokládá (petitio principii se tomuhle rétorickému kroku říká)?