V polovině února jsem se zúčastnila konference s názvem Společně proti nenávisti: Zaostřeno na oběti předsudečného násilí. Byly na ní prezentovány i výsledky výzkumů, které zpracovávaly zkušenosti osob ohrožených a vystavených předsudečnému násilí, tedy takovému násilí, s nímž se člověk setkává kvůli své příslušnosti k určité společenské skupině.

Představeny byly výsledky výzkumu Být LGBTQ+ v Česku 2022, který mapoval, jak se genderově a sexuálně rozmanitým lidem žije v České republice a s jakými překážkami se kvůli své identitě potýkají, a výzkumu Právem proti předsudkům 2022, jenž se zaměřil na zkušenosti zdravotně hendikepovaných s násilím a předsudečným násilím.

Musím se přiznat, že mě výsledky obou výzkumů skutečně šokovaly. Ukázaly, že za svůj život zažilo předsudečné násilí 58 procent lidí se zdravotním postižením a že osmnáct procent LGBTQ+ lidí bylo v posledních pěti letech — ať už doma nebo na veřejnosti — fyzicky či sexuálně napadeno.