Respekt k lidské důstojnosti a nezávislosti se postupně prosazuje. Vedle demokratické vlády většiny se stále více počítá s právy menšin. Před třemi lety uzavřely země sdružené v Organizaci spojených národů na jejím valném shromáždění Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Strany úmluvy se dohodly na zákazu diskriminace, plném zapojení těchto osob do společnosti a zajištění rovnosti příležitostí. Výslovně se to stejně vztahuje na muže i ženy a zvlášť jsou zmiňovány děti, u nichž se úměrně rozvoji jejich schopností má zachovávat jejich identita.

Úmluva ukládá státům, které se k ní připojily, aby zajistila práva postižených legislativně i na úrovni exekutivy, aby na státní úrovni koordinovala činnost resortů, které to zajišťují. U nás je to ministerstvo práce a sociálních věcí v kooperaci s vládním výborem pro zdravotně postižené. Česká republika jako zúčastněná země má ve spolupráci se zahraničními subjekty a mezinárodními organizacemi podporovat a zvyšovat povědomí o osobách se zdravotním postižením.

S úmluvou je propojen opční protokol, který státy přijímají zvlášť a který rozšiřuje možnost zdravotně postižených domoci se svých práv. Jeho podstatou je, že stát uznává příslušnost Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením. Po vyčerpání možností, které mu poskytuje právo státu, se může občan smluvní strany na výbor obrátit se stížností, že jeho práva jsou porušována. Výbor vyzve stát k prošetření a nápravě.

O neodkladné posouzení může výbor požádat stát, pokud by mohly vzniknout nenapravitelné újmy oběti porušení práv. Výbor vyzve smluvní stranu úmluvy a jejího opčního protokolu, aby přijal nezbytná předběžná opatření.

Může se přihodit, že činnost výboru, jeho dohled na to, jak stát plní úmluvu (podobně jako v případě jiných občanských svobod a lidských práv), může být označena za porušení státní suverenity. Na to jsou státy háklivé. To může být motivem opatrnosti některých zákonodárců. Někdy s nedůvěrou přistupují k takové kontrole zvenčí i státy, které jinak berou práva a svobody vážně.

Opční protokol se v současnosti projednává v poslanecké sněmovně. Návrh je ve výborech, kterým byl na plénu přidělen. Projednával ho 19. března také petiční výbor, v němž návrh neprošel. Nikdo si sice netroufl hlasovat proti jeho ratifikaci, avšak sedm poslanců se hlasování zdrželo. Z přítomných třinácti poslanců tedy návrh neprošel o jeden hlas.

Zahraniční výbor vzhledem k tomu, že jde o mezinárodní smlouvu, a výbor pro zdravotnictví na základě tématu úmluvy a protokolu, jímž sněmovna v prvním čtení návrh přikázala, ratifikaci opčního protokolu doporučily.

Péče o členy lidské společnosti, kteří jsou jakkoli oslabeni a znevýhodněni, například zdravotním hendikepem, je projevem civilizovanosti. Zdravotně postižení se právem dožadují ohledů společnosti, například vytváření bezbariérových vstupů do budov nebo dopravních prostředků. Sami se starají o své rovnocenné místo například ve školách nebo na pracovištích. Starají se také o právní rámec své přítomnosti ve společnosti.

Právě opční protokol k úmluvě umožňuje zdravotně postiženým, aby hájili své místo ve státě, a když stát selže, může se na návrh stěžovatele do věci vložit nadstátní instituce. Stát by se neměl obávat o ztrátu části své svrchovanosti. Téma lidských práv je nadřazeno suverenitě lokálních orgánů moci. Nutno trvat na tom, že to vyplývá z lidství jako takového, i když různé kultury to interpretují různě. Případná stížnost adresovaná výboru OSN nemusí státu ublížit. Upozornění a případné opatření ve prospěch stěžovatele může státu spíše pomoct vrátit se k principům, které deklaruje, a zachovat si dobrou pověst a důvěru.

Spolky takřečeného občanského sektoru, které se věnují dodržování lidských práv, mezi nimi v tomto případě zejména Český helsinský výbor, organizace s dlouhou tradicí a počátky ještě za minulého režimu, věnují projednávání dokumentu pozornost. Lze doufat, že Sněmovna, až se návrh vrátí z výborů a bude se projednávat v plénu, si neužene mezinárodní ostudu a dá souhlas k ratifikaci.

Souhlas s návrhem, který není typickým stranicko-politickým tématem a spíše se v něm projevuje celková vyspělost společnosti napříč politickými směry odleva doprava, není bohužel samozřejmý. Je nutno pozorně sledovat hlasování ve výborech a pak i v plénu Sněmovny. Kdyby už poslanci neměli ušlechtilejší motivy, mohli by pamatovat, že se blíží volby do Evropského parlamentu a že k těmto volbám chodí spíše ta část voličstva, která je na kulturu veřejného života citlivá.

Politické strany, které by hlasovaly proti nebo se hlasování zdržely, dojde-li na hlasování do té doby, udělají nakonec z obecně lidské otázky politikum a musí počítat s voličskou odezvou 24. a 25. května. Volby do evropského parlamentu koneckonců nejsou posledními volbami v České republice.