Zdravotní postižení naši společnost děsí. Proto kvůli němu i zabíjí

Václav Walach

Zabití Doroty Šandorové a další známé případy násilí na lidech se zdravotním postižením do značné míry vyplývají z přesvědčení o jejich méněcennosti. Naše společnost je prostoupená předsudky o lidech s odlišnými těly.

Předsudky o lidech se zdravotním postižením jsou dnes spíše normou než odchylkou. Postižení pojímáme jako vadu, kterou je třeba napravit, nikoli jako součást lidské diverzity, kam patří různě funkční těla. Foto Facebook Down Syndrom CZ

Cizí slova „disablismus“ a „ableismus“ se ještě nestihla zapsat do všeobecného přehledu české veřejnosti, avšak jednání jimi označované jí není zdaleka neznámé. Média v posledním půlroce přinesla informace o desítce případů, kdy se lidé stali obětí násilí pro své skutečné nebo domnělé zdravotní postižení.

Déle trvající šikana vyústila ve fyzické napadení Ondřeje žijícího s Downovým syndromem v Novém Městě nad Metují. Na matku se synem s postižením řval na pardubickém nádraží muž, že takové, jako je on, „by měli rovnou házet do pytle“. Věře vyhrožovali sousedé a obviňovali jí, že svou nevidomost jen předstírá, aby mohla pobírat sociální dávky. Podobným obviněním z čerpání nezasloužených výhod čelila také Nicole Fryčová.

Michala Frank Barnová a Katka popsaly násilí, jemuž byly vystaveny pro své tělesné znevýhodnění ze strany matky a dalších příbuzných. Lukáš, Marekanonymní žena zažili různé formy traumatizujícího jednání ze strany personálu psychiatrických nemocnic v Lounech, Dobřanech a Opavě.

Ten vůbec nejzávažnější případ se stal přesně před rokem. V noci z 6. na 7. ledna udusil klientku krajského zařízení pro lidi s mentálním postižením v Jindřichově Hradci zde zaměstnaný pečovatel. Případ popsal v článku „Kdo zabil Dorotu Š.?“ Petr Třešňák, bývalý novinář a zakladatel spolku Děti úplňku.

Právě tento spolek svolal na den výročí zabití Doroty Šandorové veřejné shromáždění před budovu Ministerstva práce a sociálních věcí k uctění její památky a upozornění na alarmující stav českého sociálního systému, který nedokáže zajistit všem lidem s hlubším mentálním postižením důstojný život.

Na shromáždění konaném v rámci akce Noc důstojnosti opakovaně zaznělo, že úmrtí Doroty Šandorové nelze chápat pouze jako individuální selhání. Na vině je nevhodně nastavený, hluboce podfinancovaný systém, který nedostatečně podporuje lidi s postižením při životě v jejich domácím a komunitním prostředí.

V důsledku toho je tak stále příliš mnoho lidí nuceno žít v ústavních zařízeních, která napomáhají ke vzniku špatného zacházení, včetně zanedbávání potřeb klientů, neúměrné medikace, nadužívání omezovacích prostředků a tělesného trestání.

×