V roce 2012 bylo v České republice více než jeden milion lidí s různým typem a mírou zdravotního postižení. Nejčastěji se jednalo o osoby starší šedesáti let, s mírně převažujícím podílem žen (52 %). Nejrozšířenější intenzitou bylo středně těžké zdravotní postižení a rozhodující příčinou nemoc. Informuje o tom Český statistický úřad na základě šetření o osobách se zdravotním postižením, které v roce 2013 realizoval ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR.

Lidé starší šedesáti let se na celkovém počtu zdravotně postižených občanů České republiky podílely téměř devětapadesáti procenty, druhou nejrozšířenější skupinou pak byli lidé ve věku 45—59 let (skoro každý pátý). Nejčastější příčinou zdravotního postižení byla nemoc (65 %), vrozené zdravotní postižení bylo zaznamenáno u více než každé desáté (9,4 %) a postižení v důsledku úrazu u téměř každé dvacáté (5,5 %) osoby se zdravotním postižením.

„Téměř tři čtvrtiny osob se zdravotním postižením mají základní či středoškolské vzdělání,” uvedl Josef Kotýnek z oddělení statistiky vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sociálního zabezpečení ČSÚ. „Přibližně 6 % nemá ukončeno ani základní vzdělání, naopak více než 8 % má vzdělání vyšší odborné či vysokoškolské,“ dodal.

S nejvyšším dosaženým stupněm vzdělání úzce souvisí i ekonomická aktivita — více než dvě třetiny (69 %) zdravotně postižených osob tvoří nepracující důchodci. S tím souvisí i výše vyplácených dávek sociálního zabezpečení, kdy na jednu osobu se zdravotním postižením připadalo 1,37 dávek (více u žen).

Pokud jde o rodinný stav, nejpočetnější skupinu (41 %) tvořili ženatí či vdané, na druhém místě ovdovělí (23 %) a na třetím svobodní (22 %). „Genderově bylo pořadí trochu jiné. U mužů převládá skupina ženatý, u žen ovdovělá. Zajímavé bylo zjištění, že v kategorii svobodní mají muži silnější zastoupení, a to o třináct procentních bodů,“ upřesnil Kotýnek s tím, že zdravotně postižení žili nejčastěji ve společné domácnosti s manželem či manželkou (36 %). Druhým nejčastějším typem je single bydlení (19 %).

Úplné soběstačnosti dosáhlo 41 % osob se zdravotním postižením, naopak zcela nesoběstačných jich bylo téměř 11 %. Ženy byly přitom méně soběstačné než muži. Nejvíce osobám se zdravotním postižením pomáhala rodina, tj. nejbližší příbuzní, a to v téměř třech čtvrtinách případů.

Dvě pětiny těchto rodinných příslušníků se staraly o osoby s těžkým a velmi těžkým postižením. Na druhou stranu bez zajištění péče zůstalo 9 % osob. „Nejhorší situace byla u téměř 18 tisíc osob s těžkým a velmi těžkým postižením, které byly zcela bez pomoci,“ uvedl Kotýnek.

Zdravotní (kompenzační) pomůcky, které mají v procesu rehabilitace a začleňování do společnosti rozhodující úlohu, potřebovalo téměř 39 % osob se zdravotním postižením, naopak 45 % postižených se bez zdravotních pomůcek obešlo.