Podle ministerstva práce a sociálních věcí vydělala Česká republika na ukrajinských uprchlících celkem 4,4 miliardy korun. Na základě ekonomických měřítek by se skutečně mohlo jednat o úspěch, ale zároveň je nutné dodat, že v dlouhodobém horizontu může náš stát prodělávat, a to kvůli nezvládnuté integraci i snaze tlačit uprchlíky na nekvalifikované a nízko kvalifikované práce.

Ekonomický přínos ukrajinských uprchlíků sice vláda může hodnotit jako úspěšný, ve skutečnosti je ale spíše důsledkem nepříliš adekvátního jednání vůči nim. Český stát totiž umožnil ukrajinským uprchlíkům legální vstup na trh práce a poskytnul jim i finanční příspěvky, ovšem důležité prvky integrace vláda důsledně opomíjela. V lepším případě pak tuto roli převzaly občanské organizace, které se snažily poskytovat jazykové kurzy nebo pomoc při jednání s českými úřady.

Ovšem ani z hlediska ekonomického prospěchu a pracovního zařazení uprchlíků není na místě se příliš radovat. Vláda dlouhodobě a flagrantně selhává ve snaze využít vysokoškolské vzdělání uprchlíků, kteří pak pracují na nízko kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných pracovních pozicích. Díky tomu se sice rychle zařadili do pracovního procesu, ale na úkor příležitostí, které by se jim otevřely, pokud by měli možnost uplatnit svou kvalifikaci.

Tím, že i vysokoškolsky vzdělaní ukrajinští uprchlíci nastoupili na pozice pod jejich kvalifikací, začali rychle odvádět finanční prostředky do státní kasy. Vláda se tak může pochlubit „rychlým“ přínosem Ukrajinců do našeho státního rozpočtu a umlčet hlasy, jež kritizují údajné prodělečné jednání českého státu vůči ukrajinským uprchlíkům. Na druhé straně ovšem není žádným tajemstvím, že životní standard ukrajinských uprchlíků je na nízké úrovni a jejich prekarizované postavení bylo ještě umocněno ukončením podpory nouzového bydlení od září 2024.

Ačkoli mnozí politici tento postup chválí, nad „rychlým“ ekonomickým profitem není důvod jásat. Stát totiž opomíjí adekvátní investice do pracovních i sociálních perspektiv ukrajinských uprchlíků, díky nimž by v dlouhodobém horizontu mohli přinést našemu státu daleko výraznější ekonomický profit. A samozřejmostí přitom zůstává, že — navzdory postoji mnoha politiků — na ukrajinské uprchlíky nelze nahlížet pouze perspektivou jejich přínosu pro českou ekonomiku, zvlášť pokud dnes český stát získává peníze, ale mnozí uprchlíci strádají. Naopak cílenou podporou kvalifikace a sociálního začlenění Ukrajinců bychom mohli vytvořit situaci, která by byla přínosná jak pro český stát, tak pro samotné uprchlíky.