Konspirace, nihilismus a reakcionářství. Nabídka katolické církve školám
Jan BierhanzlPražský arcibiskup se vyjádřil k novým rámcovým vzdělávacím programům pro předškolní a základní vzdělávání. Odmítl témata jako dějiny žen, klima a respektování potřeb planety. Navíc žádá, aby právo na základní vzdělání měly jen hodné děti.
Na konci června arcibiskup Jan Graubner připomínkoval návrhy revize rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání, který vypracoval Národní pedagogický institut. Nejvyšší představitel katolické církve má jistě právo — stejně jako další organizace, experti a učitelé — se k návrhu nového kurikula vyjádřit. Bohužel je to ale smutné čtení. Ačkoli se hlava české katolické církve nominálně hlásí ke spravedlnosti a lidské důstojnosti, jediné, co jeho přípomínky nabízejí, je obhajoba konspiračních teorií, nihilismus a reakcionářství.
„Genderová teorie“
V návrhu nového rámcového vzdělávacího programu se vedle výuky velkých dějin klade také důraz na dějiny každodennosti, menšin, mentalit a genderu, tedy zejména dějiny ženské emancipace. Nebyl by to katolický hierarcha, aby ve výuce dějepisu zaměřené například na historii ženských práv hned nespatřil nebezpečnou „genderovou teorii“, která „je mimořádně nebezpečná, neboť s cílem učinit všechny lidi domněle rovnými hodlá popřít největší možnou odlišnost, která mezi živými bytostmi existuje: pohlavní odlišnost“.
Myslím, že je třeba rozlišovat.
V arcibiskupských připomínkách jsou výhrady hodné diskuse a také respektu jakožto vyjádření přesvědčení velkého množství občanů (nejen katolický věřících).
a) Stanovisko katolické církve o vztahu sexu a genderu je poměrně trvalé, jasně vyjádřená a mnohokrát kultivovaně zdůvodňované. Jakkoli se s tímto přesvědčením neztotožňuji, nemohu šmahem jakožto tmářství nebo reakcionářství odmítnout například Ratzingerovu úvahu o stvořenosti člověka, která je nezbytnou garancí svobody. Existuje ostatně silná tradice jejího paralelního sekulární vyjádření (excelentně Habermas v závěru Budoucnosti lidské přirozenosti).
b) S myšlenkou, že formulace o boji proti dezinformacím návrhu RVP je špatná a potenciálně škodlivá musím bohužel souhlasit. Jedná se o nešťastnou (jen doufám, že nezáměrnou) konfúzi (1) rozvoje kritické schopnosti dezinformace rozpoznávat (nezbytná a potřebná součást RVP) a (2) závazného rozhodování o tom, co je dezinformace, která do školy nepatří (a ani toto rozhodování do RVP).
Jak ukázala nedávná kauza učitelky hlásající bludy o ukrajinské válce, nemáme ve školství demokraticky přijatelný proces takového rozhodování vytvořený a ministerstvo na jeho vytváření s.re, místo toho cpe alibisticky plevelnou frázi do RVP.
Ta potřeba je dobře viditelná i na příkladu, který rozčílil Jana Bierhanzla. Po určitou dobu nemohl ani odborník, natož laik vyloučit únik viru z laboratoře -- diskuse probíhala intenzivně nejméně rok a pochybení Dukova stanoviska nespočívalo v tom, že by šel proti konsenzu odborné veřejnosti (ten nebyl), ale že tvrdil jedno z možných vysvětlení jako ověřenou pravdu.
A pak je tu rovina, kde není co respektovat a je opravdu smutným signálem o stavu českého katolického kléru:
Arcibiskup podepsal odporný návrh o vylučování problematických dětí ze vzdělání; návrh, který nejen popírá lidskou solidaritu a snad mohu jako nevěřící dodat: křesťanskou lásku k bližnímu, ale také prokazuje nezpůsobilost arcibiskupových pedagogických poradců, kteří by měli vědět o vyzkoušených dopadech, které zavedení této zhovadilosti opakovaně mělo. Přinejmenším by měli znát něco z masy studií o britském příkladu.