Konspirace, nihilismus a reakcionářství. Nabídka katolické církve školám

Jan Bierhanzl

Pražský arcibiskup se vyjádřil k novým rámcovým vzdělávacím programům pro předškolní a základní vzdělávání. Odmítl témata jako dějiny žen, klima a respektování potřeb planety. Navíc žádá, aby právo na základní vzdělání měly jen hodné děti.

Česká katolická církev za posledních třicet let nabyla majetek, ale ztratila důvěru české společnosti, jíž se těšila po sametové revoluci. Pokud popře i Františkovu duchovní lyriku volající po udržitelnosti života na zemi, má ještě vůbec dnešnímu člověku co nabídnout? Foto FB Arcibiskupství pražské

Na konci června arcibiskup Jan Graubner připomínkoval návrhy revize rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání, který vypracoval Národní pedagogický institut. Nejvyšší představitel katolické církve má jistě právo — stejně jako další organizace, experti a učitelé — se k návrhu nového kurikula vyjádřit. Bohužel je to ale smutné čtení. Ačkoli se hlava české katolické církve nominálně hlásí ke spravedlnosti a lidské důstojnosti, jediné, co jeho přípomínky nabízejí, je obhajoba konspiračních teorií, nihilismus a reakcionářství.

„Genderová teorie“

V návrhu nového rámcového vzdělávacího programu se vedle výuky velkých dějin klade také důraz na dějiny každodennosti, menšin, mentalit a genderu, tedy zejména dějiny ženské emancipace. Nebyl by to katolický hierarcha, aby ve výuce dějepisu zaměřené například na historii ženských práv hned nespatřil nebezpečnou „genderovou teorii“, která „je mimořádně nebezpečná, neboť s cílem učinit všechny lidi domněle rovnými hodlá popřít největší možnou odlišnost, která mezi živými bytostmi existuje: pohlavní odlišnost“.

×
Diskuse
MP
July 24, 2024 v 10.58
Dvě roviny

Myslím, že je třeba rozlišovat. 

V arcibiskupských připomínkách jsou výhrady hodné diskuse a také respektu jakožto vyjádření přesvědčení velkého množství občanů (nejen katolický věřících). 

a) Stanovisko katolické církve o vztahu sexu a genderu je poměrně trvalé, jasně vyjádřená a mnohokrát kultivovaně zdůvodňované. Jakkoli se s tímto přesvědčením neztotožňuji, nemohu šmahem jakožto tmářství nebo reakcionářství odmítnout například Ratzingerovu úvahu o stvořenosti člověka, která je nezbytnou garancí svobody. Existuje ostatně silná tradice jejího paralelního sekulární vyjádření (excelentně Habermas v závěru Budoucnosti lidské přirozenosti).  

b) S myšlenkou, že formulace o boji  proti dezinformacím návrhu RVP je špatná a potenciálně škodlivá musím bohužel souhlasit. Jedná se o nešťastnou (jen doufám, že nezáměrnou) konfúzi (1) rozvoje kritické schopnosti dezinformace rozpoznávat  (nezbytná a potřebná součást RVP) a (2) závazného rozhodování o tom, co je dezinformace, která do školy nepatří (a ani toto rozhodování do RVP). 

Jak ukázala nedávná kauza učitelky hlásající bludy o ukrajinské válce, nemáme ve školství demokraticky přijatelný proces takového rozhodování vytvořený a ministerstvo na jeho vytváření s.re, místo toho cpe alibisticky plevelnou frázi do RVP. 

Ta potřeba je dobře viditelná i na příkladu, který rozčílil Jana Bierhanzla. Po určitou dobu nemohl ani odborník, natož laik vyloučit únik viru z laboratoře -- diskuse probíhala intenzivně nejméně rok a pochybení Dukova stanoviska nespočívalo v tom, že by šel proti konsenzu odborné veřejnosti (ten nebyl), ale že tvrdil jedno z možných  vysvětlení jako ověřenou pravdu. 

A pak je tu rovina, kde není co respektovat a je opravdu smutným signálem o stavu českého katolického kléru:

Arcibiskup podepsal odporný návrh o vylučování problematických dětí ze vzdělání; návrh, který nejen popírá lidskou solidaritu a snad mohu jako nevěřící dodat: křesťanskou lásku k bližnímu, ale také prokazuje nezpůsobilost arcibiskupových pedagogických poradců, kteří by měli vědět o vyzkoušených dopadech, které zavedení této zhovadilosti opakovaně mělo. Přinejmenším by měli znát něco z masy studií o britském příkladu.