Takřka o 10 procent peněz více než vloni obdrží letos od státu Římskokatolická církev. Vyplývá to z nejnovějších dat, která jsme získali od Ministerstva kultury. Důvodem je výrazný nárůst inflace v roce 2022, který má na letošní finanční náhradu vliv.

Přestože se česká katolická církev — a zdaleka není v Evropě jedinou — potýká s odlivem věřících, financování od státu jí umožňuje etablovat se v nové roli. V roli realitního investora.

Jak církev nakládá se svým majetkem a jak se liší od svých protějšků v dalších evropských zemích? Na to se pokusí odpovědět mezinárodní projekt s názvem „Posvátné pozemky: Investigace církevního majetku v evropských městech“.

Počty katolíků ubývají. Co však finance?

Katolická církev zaznamenává v poslední letech výrazný úbytek lidí, kteří se k ní coby církevní instituci hlásí, ve většině evropských států. V řadě zemí se jako důvody uvádějí také finanční skandály kolem nakládání s majetkem či odhalení případů sexuálního zneužívání.

V České republice srovnání nabízí data z posledního Sčítání lidu. V roce 2021 se ve formulářích zařadilo k Církvi římskokatolické 741 tisíc obyvatel. Ještě před deseti lety to byl více než milion. Naopak narostl počet lidí, kteří se sice považují za věřící, ale nehlásí se k žádné církvi.

Zdroje dat o počtu členů či lidí, kteří se k církvi hlásí, se v každé evropské zemi liší. Určité srovnání toho, jak jsou křesťané v praktikování své víry aktivní napříč státy a v čase, nabízí data Evropského sociálního výzkumu (ESS). Ty v rámci dotazování v zemích Evropské unie mapují, jak často chodí lidé do kostela.

Z analýzy těchto dat od roku 2002 vyplývá, že procento těch, co chodí do kostela pravidelně, tedy mimo zvláštní příležitosti, jako jsou svatby a pohřby, v Evropě klesá. Nejvíce procent obyvatel chodí pravidelně do kostela v Polsku. Ale i v silně katolické zemi tento počet klesá. Před více než deseti lety to bylo 75 procent Poláků, podle nejnovějších dat z roku 2020 už ani ne 50 procent.

Přestože data z let 2020 až 2021 mohou být ovlivněna covidem, v tradičně katolických zemích jako Polsko, Irsko či Itálie počet klesá „rok od roku“. V České republice kleslo — už tak nízké — procento lidí od roku 2002 o 27 procentních bodů.

Úbytek členů katolické církve má v některých zemích za následek finanční nejistotu církve. V zemích, jako je Německo nebo Itálie, v poslední době například klesá objem peněz vybraných od lidí prostřednictvím tzv. církevních daní.

Katolická církev v Německu vybrala v roce 2023 od svých členů na církevních daních přibližně o 330 milionů eur méně než v předchozím roce. Ztráta zřejmě mohla být ještě vyšší nebýt růstu ekonomiky — celková suma se totiž odvíjí od výše mezd obyvatel, a tudíž výše odvedených daní. Po očištění o inflaci objem prostředků klesá již od roku 2019. Příjmy z církevních daní přitom tvoří zhruba 45 procent příjmů německých církví.

Mezi lety 1992 a 2022 opustilo dvě hlavní církve v Německu, katolickou a protestantskou, více než 11,5 milionu členů. Očekává se přitom, že příjmy budou klesat i nadále, protože členové církve stárnou, a vydělávají tudíž méně peněz. To má za následek, že celková suma z odvodů jednoduše klesá.

Úbytek prostředků potvrzují také data o příjmech katolické církve v Itálii. Tam lidé odvádějí část svých daní církvi dobrovolně. Tamější katolická církev letos vybrala od občanů o 100 milionů eur méně než před dvěma lety.

Členy ztratila také Švédská církev, největší církev v zemi, kde se podobně jako v Německu platí církevní daň. Od přelomu tisíciletí ji opustily dva miliony lidí. Švédské farnosti tak situaci řeší navyšováním odvodů.

Státní financování

Zatímco v zemích, kde jsou církve závislé primárně na prostředcích od věřících, objem financí klesá, ve státech, kde závisí na státním financování, je tomu trochu jinak. V zemích jako Slovensko, Polsko nebo Belgie objem prostředků vyplacených státech stoupá. Souvisí to zejména s inflací či růstem prostředků na platy kněžích, které se zpravidla vyplácí právě ze státních fondů.

V Polsku jen za poslední dva roky narostl rozpočet tamějšího církevního fondu státu, z něhož se vyplácejí prostředky církvím, o 30 procent. Kolik plynulo kupříkladu katolické církvi, orgány nezveřejňují.

Ty české jsou o poznání transparentnější. Každoroční výplaty eviduje Ministerstvo kultury. Financování církví, které uzavřely se státem smlouvu o vypořádání, se skládá ze dvou složek: příspěvku na podporu činnosti a z finanční náhrady, které jsou součástí majetkového vyrovnání státu s církvemi (tzv. církevních restitucí). Kromě toho církve čerpají dotace. Zatímco příspěvek na činnost se podle zákona od roku 2017 každoročně snižuje o pět procent, finanční náhrada se vyplácí jako každoroční splátka z celkově určené sumy. A právě druhá jmenovaná část vlivem inflace narůstá.

Jak pro Deník Referendum uvedla Libuše Princová z Ministerstva kultury, v loňském roce vyplacená finanční náhrada katolické církvi díky inflační doložce narostla o více než 70 milionů korun. Letos to bude ještě více, neboť při výpočtu sumy se vychází z roční míry inflace za dva roky předcházející výplatě. A mezi lety 2021 a 2022 inflace stoupla z 3,8 na 15,1 procenta. Podle výpočtu Princové tak stát letos na konci roku vyplatí katolické církvi jen na finanční náhradě 2,2 miliardy korun. Půjde o 290 milionů korun více než vloni. Letošní příspěvek na činnost již katolické církev obdržela, činil 523 milionů korun.

Přestože státní prostředky v posledních letech narůstaly, v řadě zemí hrozí, že brzy vyschnou. Nová polská demokratická vláda před volbami slibovala, že změní systém financování z církevního fondu, který funguje již od 50. let. Diskutuje se o přenastavení tak, aby místo rozpočtových dotací církev získávala peníze z dobrovolného daňového odpočtu věřících. Prozatím však nic nenasvědčuje tomu, že by se polská vláda ke kroku v brzké době odhodlala, jak sdělily anonymní zdroje polskému médiu Frontstory.pl.

Oproti tomu u nás státní příspěvek na činnost církví skončí již v roce 2030. Finanční náhrady potom v roce 2043. Právě s odkazem na blížící se konec výplaty státního příspěvku ohlásilo Arcibiskupství pražské na sklonku roku 2022 novou strategii.

„Prodávat a budovat“, tak by se dal shrnout postoj církve i v dalších evropských státech. Zatímco někde se církev v důsledku úbytku financí majetku zbavuje, jinde investuje. Přestože církvím ubývají členové, stále totiž zůstávají v řadě zemí jedním ze zásadních hráčů ve vlastnictví pozemků. Na to, jak církev nakládá se svým majetkem, a nakolik je to v souladu s jejími etickými kodexy, odpoví další články z mezinárodní investigativní série.

Článek vznikl v rámci projektu Urban Journalism Network. Jedná se o síť evropských novinářů, médií a datových analytiků, která se věnuje výzkumu společných problémů evropských měst. Článek je součástí investigativní série „Sacred Grounds: Uncovering Church Property in European Cities“. Investigace navazuje na kolaborativní projekt „Ground Control“, který zkoumá vlastnictví pozemků v evropských městech.

Na projektu spolupracovala následující evropská média: Tagesspiegel (Německo), IrpiMedia (Itálie), Gazeta Wyborcza (Polsko), Frontstory.pl (Polsko), Apache (Belgie), Göteborgs-Posten (Švédsko), Deník Referendum (Česká republika), Investigativní centrum Jána Kuciaka (Slovensko). Grafiky vytvořil tým Tagesspiegel Innovation Lab. Výzkum byl financován z programu Stars4media.